しあわせのかおり
Flavor of Happiness
Obsahy(1)
Takako se jednoho dne objeví v restauraci, kterou vlastní a vaří v ní pan Wang. Od společnosti, kde pracuje, má nařízeno, aby dostala recepty na jeho jídlo. Ona se však zamiluje do jeho kuchyně, opustí svou práci a přemluví pana Wanga, aby jí naučil své umění. (balone)
Videa (1)
Recenze (19)
Tohle byl skvělý film. Půvabný a milý ,až to bralo za srdce.....a hrozně nebezpečný. Zcela ze zálohy mě totiž v noci při sledování přepadala ukrutná chuť na jídlo a to i takové, které bych nikdy předtím nejedla.Vždycky, když křehoučká slečna Takako ochutnává s absolutně blaženým výrazem ve tváři, nechápala jsem, jak se může tak obrovským soustem neudusit. Co se týče slavnostní rodinné hostiny, to byla skvělá ukázka toho ,kolik může být při jídle mezi lidmi pohody,elegance a lásky.To se jen tak nevidí. Takže..skvělý film s neopakovatelnou atmosférou a dávám za čtyři hvězdy. ()
Velmi dlouho jsem na to čekal a nakonec mi vadila drobná scénáristická nekompaktnost. Vložka v Šanghaji tam nemusela být nebo mohla být lépe využitá. Nicméně: Vaření je krásné a chci zkusit taky taková míchaná vajíčka. Herecky bezchybné a charakterové. Harmonické. Prostředí perfektně všední. Mrzí mě, že nedávám maximum, ale i 4* stojí za to. ()
Poklidné, pomalu plynoucí a zdánlivě banální vyprávění na ohrané téma vztahu učedníka a mistra, které ze všeho nejvíc připomíná kuchyni pana Wanga. Pár jednoduchých ingrediencí zdánlivě jen tak hozených na pánev a za občasného promíchání osmahnutých, které však u diváka už při prvním soustu vyvolají blažené vydechnutí následované spokojeným úsměvem. V té jednoduchosti se totiž skrývá nádherný příběh o vaření a jídle, o životě, vzpomínkách, usmíření a štěstí, nalézaném na nečekaných místech. Příběh nabitý emocemi a moudrostí, plný nečekaně silných okamžiků, z nichž některé, přestože jsou tiché a vlastně se v nich nic dramatického neděje (Wangova návštěva u Takako), chytí za srdce tak, že člověku až vyhrknou slzy. Jak se přede mnou rozkrývala minulost obou hlavních postav, obě jsem si (i díky hereckým výkonům Miki Nakatani a Tatsuyi Fujiho) zamiloval, prožíval s nimi každou vtěřinu jejich příběhu až ke slavnostní večeři, o níž se dá říci jediné - už dlouho jsem neviděl scénu, která by byla tak nabitá emocemi, už dlouho mě žádná scéna tak nestrhla a nenadchla. A už dlouho mě tak nenadchl žádný film. ()
Z toho filmu fakt vyhládne. Až jsem slyšel své jídelní hůlky, jak o sebe netrpělivě klepou. Filmy o jídle jsou fajn, minimálně v asijském podání, protožer jsou vždycky okořeněné takovým tím typicky asijským obyčejným lidstvím, kdy všechny zdánlivě důležité věci najednou dostávají skutečnou auru nedůležitosti. Pohladí, nejen tělo, ale i duši a v tomto konkrétním případě i žaludek. Sakra, mám hlad. 3.5* ()
Příjemný, klidný a pomalu plynoucí film, který je nejen o lásce k jídlu a vaření, ale také o celkovém štěstí v životě. Rozhodně mi dokázal zvednout náladu a zároveň, přestože se jedná o japonský film, mě potěšilo i těch pár střípků z čínské kultury, které jsou zde zobrazeny (například čínská tradiční hudba). ~(4,5★)~ ()
Reklama