Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
aby bylo jasno, existuje můj život před a po Plešaté zpěvačce... myslím tím ukázku z Plešaté zpěvačky, kterou jsem četl na základce v čítance a která totálně překopala moje chápání humoru (nojo, chudáci rodiče, museli pak několik týdnů trpět otázky, jak jako můžou sedět na židli, když nemá okna?)... kdo by to byl řek, ale na papíru mi to tehdy vážně přišlo mnohem vtipnější... ()
Nezmyselné rozhovory napísané spisovateľom ovplyvneným dadaizmom, sú adaptáciou rovnomenného knižného debutu rumunského Francúza (a či francúzskeho Rumuna) Eugéne Ionesca. Herci určite nemali ľahkú úlohu pri učení sa scenára, a to hlavne kvôli pohotovosti, s akou museli na jednotlivé repliky ostatných reagovať - v tejto súvislosti by som vyzdvihol predovšetkým herecké schopnosti Martina Hofmanna. Čo je zaujímavé - prečítať knihu trvá približne toľko času (ak dokonca nie menej), ako pozretie si tohto predstavenia. V každom prípade - Ionesco by sa tejto adaptácii akiste potešil. ()
"Myši mají obočí, ale obočí nemá myši." Text jednoznačně skvělý, interpretace nikdy nemůže být tak dokonalá. Podle mého tedy. Divadelní hry jsem vždy vnímala spíš jako literární díla a jelikož jsem popudlivý a svárlivý člověk, tak mě hned rozčiluje, když někdo s mými oblíbenými větami něco dělá jinak, než jak je to podle mého gusta. Začátek mi přišel trochu rozpačitý, nicméně později se to rozjelo, takže nakonec snad spokojenost. Ale není to spokojená spokojenost, je to jenom spokojenost. ()
Ionescova předloha je buď slabá, Špalkova režie (tady je Křístek, tomu nerozumím) je buď špatná, výkony herců buď na hovno, nebo já nevím, kde se stala chyba. Humor mě připadá nesmírně laciný anebo křečovitě vytažený z lůna autora, asi jako při zácpě, když to nejde. Ten černovlasý herec vůbec nemá talent a ta služka, převlečený chlap je vyloženě blbá (to není jak když Miloň Čepelka ztvárňuje babu). No vydržel jsem úctyhodných 41 minut, za to by mě měli dát metál! Ovšem ty dvě holky se nesmírně snaží, aby diváka pobavily a navíc jsou hrozně hezké, za to 2*, jinak by to byl odpad. ()
67 minut absurdních monologů/dialogů, něco by možná chtělo zkrátit (třeba dialog manželů o tom, kde se poprvé potkali... Ovšem když o tom tak přemýšlím, byla to jediná scéna, kde už té absurdity bylo na můj vkus až moc, jinak se ale Ionescovi klaním, napsat přes hodinu blábolů tak, aby to byla výborná hra...) a úžasný Pavel Langer v roli služky. Mohu jen doporučit. ()
Reklama