Tajemství polévky rámen

Abby prichádza za svojim frajerom do Tokya. Ten jej dá však kopačky a aby sa nepoflakovala len tak, zaumieni si, že sa naučí variť v blízkej reštauráci japonské jedlo ramen (mimochodom je to čínske jedlo). Tu nastáva množstvo konfliktných situácií so svojim nevrlým kuchárom-učiteľom. A tiež dôjde aj na lásku atď. Slabúčká zlátanina komédie, drámy a romantiky. (28.06.2009)

Musím přiznat, že nejsem moc nadšená z filmů kde se objevují japonci, protože mi jejich výkony připadají takové zvláštní a dostávají mě do rozpaků...Ale co se týče tohoto filmu tak to mi vůbec nevadilo.Brittany jako vždy zazářila a jak už zde bylo řečeno chybělo mi tam vyřešení vztahu majitele restaurace a jeho syna ale celkově opravdu krásný film! (25.07.2011)

Někdy si říkám, jestli Japoncům nevadí, že je pořád ve filmech vyobrazují jako násilnické zaměstnavatele, kteří nepřipouštějí chyby. Někdy si říkám, jestli Američanům nevadí, že je pořád ve filmech vyobrazují jako idioty, kteří když jedou do cizí země, tak si přichystají frázi "I don´t understand" a tím to hasne... Očividně to nevadí nikomu, a proto vznikají takovéto filmy. Tajemství polévky rámen není nijak zvlášť špatné, možná, že kdyby se dostalo do lepších rukou, mohlo se z tohoto mezikulturního tématu vyvinout něco působivějšího, než tento nemastný neslaný film. (22.11.2009)

Žil v Tokiu zkušený Rámen-jedi mistr. Srdce měl zlomené, protože poslední z jeho učedníků sešel z pravé cesty. Rámen-jedi mistr zůstával sám s hořkostí, vztekem a s kořalkou. Nikdo si netroufl prolomit jeho zoufalství. Až přišla nenadálá učednice, která se nenechala odradit, a tak hlasitě a zatvrzele bušila na mistrovo uzamčené srdce, až jí ho otevřel a naučil ji vařit pravou polévku rámen. A přitom pochopil, že v té polévce se promíchává světlá i temná strana síly, takže i když učednice upravila staletý recept podle svého, prostě vybalancovala novou hranici mezi světlem a tmou. A ukázala starému mistrovi, že on sám se příliš dlouho točil v kruhu, což ho oslepovalo. ___ Nečekaně příjemná podívaná na střet kultur, kdy ani jedna není přehlíživá k té druhé, spíš si prostě ze začátku nerozumí. Urputnost mladé kuchařské adeptky se musí Japoncům líbit. Je to hezký, milý a vůbec ne hloupý film. (13.02.2018)

Nemůžu se zbavit pocitu, že si snímek chtěl hrát na něco na co ani při nejlepší vůli prostě neměl, na drama ze života mi to přišlo moc vykonstruované, na art pak zase moc americké a na romantiku se tam hrálo jen v malých náznacích. Co mi však nejvíce brání jít s hodnocením výše je chování některých japonských postav ( u scény, kdy se rozbrečely nad zkušební polévkou mi bylo až trapně), potažmo herecké výkony jejich představitelů. Já s tím mám u Japonců, Korejců a pod. asijských národů vůbec dlouhodobý problém, jejich filmy jsou nezřídka nacpány takovými infantilními charaktery a to mi pokaždé zkazí zážitek z jinak třeba i zajímavé podívané, tak to zkrátka je a přes to vlak nejede. Co mi hlava nebere, že se přitom část japonského osazenstva chovala docela normálně a civilizovaně, jako např. nový přítel Abby nebo manželský pár v restauraci i když je pravda, že on byl trochu cholerik, ale jestli bylo na filmu něco co mě opravdu bavilo, byly to právě jeho potyčky s umíněnou a neohroženou Abby, u které mě výkon její herecké představitelky Brittany Murphyové znovu přiměl litovat, že už bohužel není mezi námi. Za ty dva a za to zase jiné vyobrazení japonského prostředí, kdy jsem si uměla docela dobře představit, že bych v podobné čtvrti ráda strávila nějaký čas, je to za tři, ale víc ani ťuk. (26.03.2014)