Cabiriiny noci

Cabiria je nádherná filmová postava - ze začátku odtažitá až protivná, postupně si člověk zvyká na její svérázný temperament a hrubší náturu, aby pod touto silnou slupkou našel záblesky ryzího citu a touhy, která v plnosti vychází najevo ve varietní scéně, v níž se náhle vyjeví vnitřní svět osamělé ženy formované sociálními podmínkami a od té chvíle už nic nebrání identifikaci, která však rychle musí na obou stranách projít hořkým zklamáním a následným dojemním poznáním, že přece jen životní smysl nelze vztahovat jen na upřímnou lásku, která možná dle Felliniho výkladu ani neexistuje. Dle mého zde Masinová předvádí ještě lepší výkon než u klaunské Gelsominy, mnohovrstevnatější, mísící vulgárnost a povýšenost s jemným lyrismem, groteskními výstupy a pravou italskou živelností, kterou jsem si s touto herečkou předem vůbec nespojoval. Přirovnání k novodobému Chaplinovi je opravdu přiléhavé - deštník jako nezbytná rekvizita, nejednoznačné vystupování, sklony k sentimentalitě. (25.02.2011)

Cabiria žije svůj život prostitutky na předměstí Říma s nohama pevně na zemi a zároveň stále "létá" v oblacích a kdesi v koutku duše sní svůj sen o tom, jak změní způsob života. Neustále je srážena na kolena, a přesto vždy vstane, osuší slzy, usměje se a jde dál. Taková je Cabiria v tomto vynikajícím Felliniho filmu. (05.05.2011)

Na tento film se lze dívat ze dvou rovin. Ta jedna je Cabiria, kterou neskutečně ztvárnila Giulietta Masina a podala tak zároveň jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů, co jsem kdy viděl. Z druhého pohledu se však jedná o neutuchající nudu. Občas probleskne silnější moment, ale z celkového hlediska se jedná spíše o zklamání, přestože jisté ambice tento Felliniho film má. Několik cen o tom svědčí. (11.05.2009)

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)

Moje první setkání s Fellinim dopadlo naštěstí dobře, ale budu si ještě pár filmů na jeho styl zvykat, i když tohle je asi to jedno z těch snesitelnějších děl. Tak nebo tak, Fellini je opravdu umělec a už se těším, až se podívám Stradu, Dolce Vitu nebo 8 1/2. Úžasnou Cabirii jsem su pustil včera v noci a po patnácti minutách usnul, ale dokonce se mi o tom i zdálo, takže jsem si ráno přivstal, utíkal do pokoje a tenhle skvostný realistický film o samotě a lásce si pustil. Giulietta Masina byla takřka dokonalá, její křich, pohyby, grimasy a pohyby jsou neuvěřitelně vtipné a nezapomenutelné. (28.10.2008)