Cabiriiny noci

Na tento film se lze dívat ze dvou rovin. Ta jedna je Cabiria, kterou neskutečně ztvárnila Giulietta Masina a podala tak zároveň jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů, co jsem kdy viděl. Z druhého pohledu se však jedná o neutuchající nudu. Občas probleskne silnější moment, ale z celkového hlediska se jedná spíše o zklamání, přestože jisté ambice tento Felliniho film má. Několik cen o tom svědčí. (11.05.2009)

Dovršení neorealistické filmové tradice. Fellini je věčný mág, který dokáže pobavit i rozplakat navzdory tomu, že jeho dílo oslaví letos 70 let. Cabiriiny noci navazují tam, kde Silnice skončila. Giulietta Masina je tu stejně dojemně-tragickou bytostí, vytrvale toužící po troše štěstí. Tam, kde klaunka Gelsomina byla typem mnohem prostším a z podstaty srdečnějším, je prostitutka Cabiria rozvernější i hysteričtější. Přesto obě postavy pojí jakási tragika vlastního osudu, leč Cabiriin závěrečný přechod (tak trochu na cestě do "sladkého života") vybízí k lepším vyhlídkám. (03.05.2024)

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)

Fellinimu neholduji, a proto se ke každému dalšímu filmu, který natočil, docela přemlouvám. Cabiriiny noci mě však mile překvapily. Naposledy jsem viděla 8 a půl a tohle bylo mnohem, ale mnohem lepší. Především tu byl příběh, který mě bavil. Silná, trochu humpolácká a diblíkovská, ale v jádru dobrá a hodná hlavní hrdinka, jež byla ještě lépe zahraná, prostě zaujme. Konečně jsem našla Felliniho snímek, který by pro mě nebyl odtažitý, zdlouhavý a nudný. Jsem spokojená a loučím se s ním s dobrým pocitem, dokonce s nutkáním pustit si něco dalšího z jeho rozsáhlé filmografie. (12.05.2012)

Fellini na mě tímto snímkem zapůsobil úplně stejně jako se svou o tři roky mladší Silnicí, v níž si rovněž hlavní roli zahrála jeho manželka Giulietta Masina. Její herecký výkon je naprosto odzbrojující a hluboce mě zasáhl svou tragikomickou dvojí rovinou - Cabiriiny noci mě díky ní rozesmály i hluboce dojaly (především pak samotný závěr filmu je nesmírně silný). Svůj podíl na nezapomenutelném dojmu z filmu má i nádherná hudba Nina Roty. Fellini byl velký filmař a patří k mým vůbec nejoblíbenějším režisérům. Samozřejmě to ale není film pro každého a většině současných diváků musí přijít jak z jiného světa, což ostatně taky je. Je fascinující, jak se za pouhých 55 let proměnil nejen náš svět, ale i moderní pojetí filmu - už proto má ze "studijních důvodů" smysl koukat na podobné archivní "vykopávky". Jsem vděčný ČT2, že tento snímek (spolu s La Dolce vita) odvysílala v rámci svého cyklu "Velikáni filmu". (16.01.2012)