Osemdesiat listov
Eighty Letters
Obsahy(1)
Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Jedním slovem nuda. Málem jsem se neudržela a odešla z promítání. Bohužel jsem to ze slušnosti neudělala. ()
Umělecký film, který vás přenese do doby komunistického Československa se vším všudy. Se vší tou šedí, všedností, nudou, bezmocí a odcizením... ()
Osmdesát dopisů nejsou lehce stravitelným filmem, ale možná právě tím se vymykají rukopisu zdejší provincie. Kadrnka použil filmovou lyriku tam, kde by ji mnozí nečekali, čímž dosáhl velmi zajímavé pohledu na život za tehdejšího režimu. Nechává diváka vstoupit do svého světa, děckého světa, ale neumožňuje v něm reflexi jeho ega, což mnohým může působit při sledování potíže. Osmdesát dopisů mluví obrazem, subjektivním podáním a důrazem na detail, z nichž nakonec plyne absurdnost (nesmyslně tlustný stoh úředních dokomentů nutný pro tak přirozenou věc, jako je společný život rodiny, je odmítnut kvůlli chybějící známce) a prázdnoty (všudypřítomná šeď, nekonečné lány, vše umocněné dlouhými záběry) tehdejší doby. ()
Podstata filmu obecně nespočívá nutně v tom, že se každou minutu něco děje. V některých případech to jistě může být výhoda, ale neznamená to nutně, že pokud to ve filmu není, že je to film špatný. Pokud někdo hodnotí tento film tak, že je o ničem, pak ho zřejmě sledoval dost povrchně, což na zpracování většiny současných českých filmů stačí. Na 80 dopisů ovšem ne. Samozřejmě, že to je o něčem. Je to o tak banální věci, jako že matka se synem chtějí žít spolu s otcem, který se zrovna toho času nachází v jiné zemi. Je děj filmu rozvláčný a plný prázdných míst? A není to proto, že snaha dosáhnout svého cíle je lemována hodinami zbytečných sezení na úřadech, vyplňováním lejster, kupováním kolků, obíháním úředníků a lékařů pro další a další razítka, aby výsledkem celé snahy bylo zjištění, že jsou potřeba další razítka? A pak se divme, že v takové atmosféře pak hlavní postavy jen "čumí" a občas řeknou nějakou větu o třech slovech. Trochu nedoceněný film, řekl bych. ()
Dal bych 4*, ale je to zoufale pomalé. občas jsem to přejížděl dvojnásobnou rychlostí a neměl jsem pocit, že by se působivost filmu příliš snížila. Ale jinak jde o velmi zdařilý způsob zobrazení postnormalizační etapy reálného socialismu v ČSSR 2.poloviny 80. let. A postupné odkrývání, o co vlastně v ten den a vůbec v životě dvojice postav jde, je skoro geniální. Dobové reálie jsou bez chyby. Pro lidi, co tu dobu nezažili, bude asi obtížné se v těch krátkých záběrech, kdy se něco děje, orientovat. A ty dlouhatánské záběry krajiny nebo chodníku, které jsou jen pro zesílení atmosféry šedivosti až deprese, asi dost diváků odradí. ()