Osemdesiat listov
Eighty Letters
Obsahy(1)
Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Dalsi naprosto zbytocny, nepotrebny film. Film o vybavovani veci po uradoch. herecke vykony ziadne, dej to asi nemalo, reziser je amater ... nedopozeral som, nedalo sa : 0 % ()
Neherci v hlavních rolích, dlouhé pasáže bez dialogů, slušné kamerové cvičení - předlouhé záběry, detaily, paměti spořivého režiséra, a to vše mělo světovou premiéru. Předpokládám, že kromě nadšení na světové premiéře, způsobil tento snímek světový rozruch především na Zlínsku. Raději bych na doby minulé vzpomínal poněkud jiným, snesitelnějším stylem. ()
Krátký dlouhý film o jednom dni v Československu za pomalu už končícího komunismu. Od Kadrnky sem viděl prvně Křižáčka, kde se mi ukázalo, že v tomhle režisérovi něco asi bude. Taky že jo. Tohle překvapivě skoro nenudí. Zhruba polovina záběrů tady vypadá fakt dobře, něco je ale špatně provedené anebo nijaké. A u něčeho mi nedošlo, co tím autor chce naznačit (děda loupající vajíčko). Příběh je banální, ale zajímavě provedený a to, že se zde moc nemluví, je zde k dobru. Taky oproti Křižáčkovi ubylo zdlouhavých záběrů o ničem, pár jich tu sice je, ale i tak - je jich méně. Takový průměrný zajímavý art (v Česku nadprůměrný, vždyť tady sotva někdo zvládne natočit dobrý film!), který hodnotím třemi hvězdičkami. Btw, je to snad jediný český film o komunismu, kde se neposlouchá Svobodná Evropa... ()
komorní a intimní náhled do jednoho šedivého dne v komunistickém Československu ve kterém se matka se synem snaží vyběhat povolení pro vycestování. Fandové festivalových filmů a malých artovek budou velmi pravděpodobně potěšeni. Zbytek se bude velmi často lehce nudit...60% ()
Zpracovani je velmi dobre. At uz atmosferou, vybornym vyberem lokaci (nejvetsi prednost filmu), sedi, prazdnotou a minimem dialogu. Skoda spatnych hercu. Urcite ale tento minimalisticky snimek ma jakysi potencial, ktery se bohuzel zastavil na puli cesty. ()
Mrazivy, vyjimecne neprijemnej zazitek ()
Přesto že mám rád pomalé,kontemplativní ,komorní filmy tak tady to nefungovalo... ()
(Disclaimer: V osmdesátém sedmém jsem v tom samém Zlíně maturoval, s hloubavým střihačem Pavlem Kolajou jsme kdysi cosi vymýšleli na FAMU – potěšilo mě zjištění, že se drží u fochu –, se zvukařem Honzou Čeňkem se potkávali tamtéž a se Zuzanou Lapčíkovou se malinko známe ze ZUŠkových soutěží našich dětí, nemluvě o tom, že na hudebním poli se mě hluboce dotýká jak její lidová poloha, tak cimbálovo-jazzovo-filharmonické výboje. O nějakém odstupu tudíž nemůže být řeč.) — Z obou témat – z všivé stránky tehdejší doby i z klukovského světa v ní zakletého – tam cosi postiženo je, ani jedno ale není rozvinuté natolik, aby vznikl pamětihodný film. Ad všivá doba: Omšelost zobrazovaných věcí a míst je posunutá – tehdy jsme kolem sebe měli nové, většinou (ale ne vždy) hnusné, věci a stavby vs. zanedbané staré, opečovávané soukromé vs. špatně spravované společné, ve filmu ale všude jen zanedbanost plus stáří, pocit muzea. Šedohnědá výtvarná stylizace se rozlezla příliš, anonymizuje a zvšedňuje i hlavní postavy, červené šaty s cedulkou doma u stolu jsou hezký náznak, ale chtělo to určitě víc. A ještě jedna věc – neznámí ve filmovém světě se chovají sice chladně a věcně, ale v jádru lidsky, málem chápavě; autobusy, vrátnice, čekárny a úřady té doby byly přitom natlakované nedůvěrou a zneužíváním sebebezvýznamnějšího postavení k demonstracím síly, k vylívání si frustrací na druhých. Aspoň náznak téhle stránky společnosti filmu k věrohodnosti a celistvosti obrazu prostě schází, i když chápu, že záměr byl emoce tlumit. Ad klukovský svět: Autisticky do země zahleděná kamera dává smysl, ale není krásná – klukovské oči si přitom i tehdy hledaly kolem sebe krásu, klidně v puklinách asfaltu nebo ve strukturách omítek, látek, rohoží na zdech, šlo to udělat v detailech – zas je tam jeden hezký náznak, když v úvodní scéně promítnou reflektory auta na holou zeď siluetu píšící mámy se záclonovým vzorem okolo, a druhý s prohlížením fotky, ale to je strašně málo. Ústřední dvojice skvěle typově vybraná, Lapčica má v sobě přesně tu umíněnou povrchovou tvrdost s řídkými záblesky potlačované vřelosti, kterou její postava potřebovala, kluk je taky výbornej, ale když už neherci s omezeným výrazovým rejstříkem, chtělo to o to víc si vyhrát se vším okolo, dodat do filmu kontrasty, které by držely diváka zainteresovaného i bez dramatického oblouku – jediný kontrast, který tam je, mezi venkovními jízdami/běhy a statickými interiéry, nestačí. Hudba klidně nemusela být vůbec, ale tak, jak je, neuráží. *** za koncept, odvahu jít na plátno s osobní „artovou“ výpovědí a za to, že se do ní zčásti opravdu povedlo dostat pocity, které tam měly být. ()
Třeba všechno to šedivé nebo béžové oblečení. - Jen proto, že se jiné (vkusné) věci těžko sháněly? Nebo na sebe nikdo nechtěl příliš upozorňovat pestřejšími věcmi? A koho vlastně? Lidi z okolí, protože by mohli mít řeči? Nebo všetečné a všemocné úřady, protože se člověk v jejich očích lehko stal podezřelým, což přinášelo problémy? A nepřešla ta šeď částečně i do povahy lidí, takže o nic barevného a nápaditého už ani sami nestáli? ...................... Trochu mi to celé připomnělo film Každý den odvahu. Zatímco tam je protagonista přemýšlivý muž prožívající těžkou deziluzi, tady je to dítě školou povinné, co dění kolem sebe zatím vstřebává jen mimoděk. Kupodivu v tom ale není podstatný rozdíl, zasáhnout dokážou oba filmy. Pokud se tedy divák vhodně naladí. ___ P.S.: ke komentáři uživatele Mlle: Jednak se ten film odehrával na konci 80. let, jednak o tehdejším oblékání něco vím, sám jsem v té době žil. Sice jsem nenapsal, že tu lidi nosili "jen" béžové a šedivé věci, ale je pravda, že jsem přesvědčen, že je nosili víc, než by bylo zdrávo a že tudíž filmaři zvolili takový "výrazový prostředek" víc než dobře. ()
příjemný a zajímavý...nechci to nějak glorifikovat...na to je ten film moc komorní a ztišenej...ale v českym kontextu jsem nic podobnýho neviděl...částečně je to daný tim, že nemam nakoukáno...ale spíš se tam promítá fakt, že se to orientuje na starší evropský kontext - Bressona, částečněTarkovskýho... bressonovský mi to přijde v té vizuální ukázněnosti, práci s napětím, minimem hudby...voyeristickým přístupem k situacím a fetišizaci předmětů a úkonů...Tarkovskýho mi to zas evokuje tou vizuální a situační zástupností ( nebo jak to nazvat) s ohledem na minulost a vzpomínky, které ji křiví a definují - dílčí záběry definují a zastupují prostředí, (schody u domova), úkony zastupují období života( vystřihávání z časopisu a nalepování do sešitu) atd....s odstupem to působí až trochu snově... líbí se mi, jak je tu zacházeno s dobou...zároveň je i není přítomná...takové nakládání s výpravou už jsem dlouho neviděl... namísto dokumentarismu jemná stylizace...obecně jemnost a nenápadnost jsou pojmy, které ten film postihují na různých úrovních...jeho hravost, depresivitu, absurdnost, dokonce erotičnost ( ta je až titěrná)...ale dík tomu vizuálnímu a narativnímu minimalismu to hrozně vynikne... ...ono se to zdá, jaká pohoda to musela být po formální stránce...pár záběrů a sbohem...chybalávky...ten film je dobře natočenej...dobře se tu pracuje s architekturou mizanscény a hlavně s rytmem...jak z hlediska střihový skladby, tak nasazováním zvuku nebo pohybu herců... ten film mě potěšil...něřikam, že takhle má vypadat všechno a za všech okolností...ale jednak mi to sedlo jako odskok od žánrovek, kterejma se napájim dnes a denně...a pak jsem měl radost z toho, že česká věc nemusí být podbízivá, řachavá, hlučná a doslovná... ()
Tisíckrát provařené pseudoumění. ()
Hloubka bezmoci a blbost socialistického paradoxu v upřímném filmu. Perfektně zpracovaná vzpomínka, která jednak věrně a působivě odráží pohled hlavního hrdiny, jednak celkovou náladu doby. ()
Je vlastne ohromne smutne sledovat, ze se objevil vytecny a odvazny reziser umelecky ambicioznich kousku - a nikdo o tom nemluvi. 80 dopisu je vyborny film a Krizacek slibne predznamenava dalsi... Tesim se na to! ()
Bezčasí, šeď, nuda, uniformita, stádnost, únava – to jsou znaky společnosti na konci normalizace. Hrdiny filmu lze charakterizovat pojmy: cílevědomost, odhodlání, vůle, osamění, touha, víra, váhání, nejistota, pochyby, vnitřní napětí a neklid, jak to všechno dopadne. Tohle nám chtěli tvůrci angažovaného filmu „Osmdesát dopisů“ sdělit. Ovšem snaha obvykle nestačí. Takové silné téma by si jistě zasloužilo profesionální přístup, investování více financí a vlastního nasazení. Byl však natočen jen minimalistický snímek, který leckterého diváka spíše nudí než donutí k zamyšlení. I když jde o silné téma, je třeba zvolit divácky přijatelnější formu. I já jsem měl kolem 25. minuty velkou chuť vypnout televizi a pravděpodobně bych tak učinil, kdybych české a slovenské filmy nesbíral. K natočení plnohodnotného filmu by bylo třeba nastolené téma rozvinout nebo raději realizovat jen krátký několikaminutový film. Pochvalu si zaslouží použití krásné spisovné češtiny bez dnes tak obvyklých patvarů. ()
Na jednu stranu perfektně ztvárněné čekací scény, které skvěle korespondovaly s realitou (bez ohledu na to, jestli realitu bereme jako tehdy nebo jako časově nezařazenou), na druhou stranu jsem občas přemýšlel, jestli se nedívám jen na pekelně dlouho slideshow většinou ne příliš zajímavých fotek... Každopádně za odvahu vyrukovat s něčím v tomto stylu... ()
02. 09. 2014 (222.); osmdesát dopisů, kdyby Vaškova maminka napsala dívat bych se nevydržel ()
I když je tento snímek, doslova přeplněn všemi těmi dobovými atributy, nedokázal mě naplnit. ()
Nezávislý, artový (znie to ako klišé, ale je to tak) počin aký sa u nás len tak neobjavuje. Za poslednú dobu si nič také nepamätám, alebo som nevidel niečo také, razantne odstrihnuté od mainstreamu. Tento postup narácie, ktorý režisér zvolil mám veľmi rád, aj keď zvykne byť miestami dosť ubíjajúci. Kamerou mi to veľmi evokovalo filmy Akiho Kaurismakiho. Ten je čosi "akčnejší" v samotných scénach, ale tie pohyby, polky ľudí, nohy, kufre v detailných záberoch mi ho hneď priviedli na rozum. Len tak ďalej pán režisér a nech sa darí aj s následujúcim počinom._____Stanica - autorská projekcia 2012 ()
Chápem myšlienku filmu, no 75 minút a z toho 30 minút zábery na nohy je trochu moc. Nemám nič proti obrazovým snímkom, no tento nepatrí k tým, na ktoré sa rád pozriem znova. ()
Artistní. ()