Zen

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)

Jak z hlasu, tak z řeči těla mistra Dógena, kterého stvárnil Kankurô Nakamura, slyším jen sílu a nenávist, jakoby mě bodaly trny do uší, místo toho, abych slyšel mír a zář klidu. Film je na své téma velice dlouhý a to hned z několika důvodů. Tento počin nám totiž o Zenu moc neřekne a bohužel toho neřekne ani moc o Dógenovi. I když je v tomto snímku celkem podmanivá hudba, tak to nezabrání dojmu prázdna z filmu. Čekal jsem asi něco pozoruhodnějšího. (30.05.2015)

K tomuto filmu mi bylo řečeno, že je propagací buddhismu. Jako takový bych ho neviděl, pokud jakýkoli film s nějakou historickou postavou nepovažujete ze propagaci jejích názorů či postojů. Na to, jak je film dlouhý mi nijak nudný nepřišel, přestože plyne velmi volně, ale to může být dáno hlavně mým zájmem o tuto tematiku. Nakonec historických fakt o Mistru Dógenovi moc není, proto není divu, že si tvůrci něco sem tam přidali (např. kurtizána). Také příběh o tom, jak pošle matku umírajícího dítěte hledat dům, který nenavštívila smrt, je myslím připisován samotnému Buddhovi. Trochu mě zklamal akorát konec s meditujícími dětmi, přestože měl dobře naběhnuto. To vysvětlení nebylo zrovna zenové, protože v něm se odpovídá spíše náznakem - úsměvem nebo ránou holí, než to vyzvracet tak, aby to pochopil úplně každý. No, možná je to přeci jen propaganda. Ale stojí za vidění. (16.03.2010)

Oproti čínskému filmu o Konfuciovi je tohle mnohem komornější a pokud jde o učení Dógena i Konfucia, tak je to oboje stejně povrchní, ale Konfucius měl hlavně Chow Yun-Fata, kdežto ve filmu Zen moc výrazně sympatických postav není. Všichni jsou tak nějak obyčejní včetně představitele Dógena, který tu má být za velmi oduševnělou a moudrou postavu, a který jakože rozumí tomu pravému "osvícení", ale neznalému člověku to prostě jako "nevysvětlí" :). V tom je podle mě to největší mínus tohoto filmu, že prostě pokud člověk nemá představu o zenu, nečetl si o tom nic a Dógen je pro něj úplně neznámá postava, tak tenhle film mu prakticky nic moc ve své povrchnosti neosvětlí. Taky se to dost vleče, ale přinejmenším je to pořád ještě do určité míry zajímavé, jenže směřuje to tak nějak odnikud nikam a strašně to vychází z předpokladu, že divák je zenu znalý. Konfuciův film byl taky poměrně povrchní, ale takovým tím "populárně naučným" způsobem, kdy z Konfuciova učení představil sice jen trošku, ale ukázal jeho život a postavu za zajímavé a určitě vzbudil u neznalého diváka zájem o jeho postavu bez toho, že by se při sledování filmu o něco ochudili. U Dógena je to ale úplně jinak. Z učení ukáže trošku, ale takovým způsobem, že ten neznalý divák spíš tápe a zájem o zen a postavu Dógena vzbudí možná tak z toho důvodu, že se ten divák prostě bude právem cítit o něco ochuzen a bude se chtít dovědět jak to teda je spíš než, aby tuhle touhu po vzdělávání se autoři filmu povzbudili zábavnou formou. Celé je to navíc hrozně skokovité včetně konce, takže ten dojem z filmu o zenu a Dógenovi je umě silně rozpačitý, protože ke konci, kdy asi čtyři scény po sobě vypadaly jako ta finální, mě to prostě už dost unavovalo a taky mě mrzelo, že to bylo takhle uzavřené do sebe. (25.03.2011)

Tento film ukazuje zcela jiné myšlení než racionálně-materialistické, typické pro západní vyspělou společnost. Víru, lásku, intuici, pocity… u nás tvrdě válcují hodnoty přepočítatelné na jednotky, nejčastěji peníze. Zen toto vychýlení navrací zpět do rovnováhy, používá k tomu přímočarý postup, který nám však i přes svojí jednoduchost přijde nepochopitelný či nemožný, protože k absolvování této cesty je nutné učinit několik kroků zpět do oblasti duchovna a ta je pro nás čím dál tím víc nedostupnější. O tom svědčí i fakt, že o zenu bylo ve filmu vyřčeno vše podstatné, přesto mnozí komentátoři zde na ČSFD očekávali více. A filmařské hledisko? Kvalitní scénář, výborná režie, dokonalé herecké výkony. Konečné hodnocení? Alespoň pro tentokrát se vyhnu snahy o vyčíslení a místo počtu hvězd zde popíši pocit, jenž ve mně film v několika okamžicích vyvolal: Jako kdybych najednou cítil všechno to duchovno v sobě, zvláštní pocit hřejivého vyplavení z duše do celého těla. Že by přiblížení se stavu, jenž mniši zakoušeli v zazenu (meditační místnost zen-buddhistů)? (12.06.2012)