Katka

Katka je fetka, takže ji těžko můžeme litovat. Třeštíková má dost perverzní choutky, když roky leze mezi feťáky. Její přístup je však pro mě za hranou. Ve jménu diváckého zájmu nezasáhla ani v situaci, kdy si dva drogově závislí pořídili dítě a reálně přemýšleli, že si budou hrát na rodiče. Její občasné naivní apely byly pouze na kameru. (22.06.2021)

Z těch tří filmů trilogie Marcela-René-Katka se mi tento zdá být nejsilnějším, přičemž za kritérium silnosti jsem ex post zvolil čas, který jsem strávil koukáním do levého horního rohu sálu biografu Scala (Moravské nám. 3, Brno, 602 00, GPS: N 49° 11.832 E 16° 36.501 :-) ), tedy koukáním do míst, které zaručovaly, že zorné pole mého zraku bude v dostatečné vzdálenosti od plátna... U Katky to bylo zatraceně často... Nemám nervy na souvislé sledování lidských trosek, kterak si píchají do žil jedy a procházejí úděsnou fyzickou i psychickou proměnou. Zvláště, když kamera až nepříjemně zabírá detaily propadlých tváří, špinavých rukou apod. Nemám na to nervy, ale na druhou stranu rozhodně nechci přivírat oči a předstírat, že ten problém tady neexistuje, hrát citlivku a mrtvého brouka. Tento film patří do škol a jeho jednoznačným cílem musí být poukázat na důsledky mladických diacetylmorfinových experimentů a dalších podobných nerozvážností. Po řemeslné stránce nelze filmu opět nic vytknout. Časosběrná metoda je úžasná věc a v tomto případě také mnohonásobně zesiluje účinek na diváka. Film mi vyznívá pesimisticky a bezvýchodně. Katka je v pasti drogové závislosti a nemůže z ní uniknout. Divák, který nemá její zkušenost si může ťukat na čelo a nechápat, nicméně Katka naopak nemá zkušenost normálního člověka a droga je pro ní vším. Nic jiného nemá, neumí... Bez drogy by jí čekalo neznámo, kterého se musí podvědomě hrozně bát. Nehledě na příliš silnou fyzickou závislost. Začalo to slastí po prvním píchnutí, teď už si píchá jen a jen aby ji nebylo zle... Divák se může nad Katkou pohoršovat, ale ta je už v podstatě za své činy neodpovědná... Film má sice otevřený konec a možná bude v budoucnu následovat pokračování, nicméně dá se odhadnout, že happyend je v některých případech nemožný... (25.02.2010)

Je to všechno hrozně jednoduché. Lidský život je tak neuvěřitelně snadné zničit. Snadné je ho ale i zachránit. Vzít ale i dát. Nenávidim Katku a všechny její životní partnery. Za to, jak jsou slabí. Za to, jak jsou ubozí. Za to, jak každou větou dokazují, že slova jsou ten nejlepší nástroj ke lži. Že ten kdo umí mluvit, má mnohem větší moc obalit pravdu lží. Nenávidím je protože pravda, kterou si někdy jsou sebemrskačsky schopni uvědomit, jim slouží jako berlička. Jako falešná úleva, kdy si hrajou na ty, co prozřeli a uvědomili si jí, bohužel ale pozdě. KECY. Jsou tak ztracení, tak sebestřední a do své ubohosti zahledění, že už nechápou význam slov. Plují okolo nich a oni netuší co znamenat mají. Falešná hra na svobodu. Falešná hra na štěstí. Na život. Nenávidim Helenu Třeštíkovou. Jak může sledovat osudy takovýchto lidí, aniž by jim pomohla, plivla do tváře, významně zasahovala do jejich osudů... Nenávidím lidi v kinosále. Jejich povzneseně sebevědomý a opovrhující smích, který okolo sebe háže kaviár bytí a s plnou hubou se hrozně diví, jak někdo jako Katka může na tomto světě žít. Tu jistotu v něm. Pomyslnou nedosažitelnost jejího odporného osudu. ,,Jak Takhle někdo může dopadnout? To by se mně stát teda nemohlo'' Ale mohlo, ani nevíš jak brzo, pane nevěřícně se usmívající. Snímek mě nutí nenávidět úplně všechno a všechny. Včetně Sebe za svůj názor. Ale i Tebe, neboj. Jsme tak omezení, hloupí. Stydím se. (26.02.2010)

Povedená sonda do života toxikomanské celebrity. Kdysi jsem se v ďáblickém nonstopáči spokojeně propíjel ke kýženému bezvědomí, když dorazilo jakési typické taxikářské prase a oblažilo okolosedící historkou o tom, že mu žena odmítá žužlat pohlavní výstupek poté, co zahlédla jak v dokumentu nastupuje slečna Katka do jeho vozidla za účelem totožné mlaskavé akce. Veselý příběh z periferie. (06.05.2012)

Dokonale didaktická antidrogová prevence, která ale tím, že nepoužívá otravné didaktické metody a svou pozorovatelskou pozicí, má na rozdíl od nich šanci zapůsobit, ideálně na druhý stupeň základky. Inu, verba movent, exempla trahunt. Rozhodně klobouk dolů před humanistickým nasazením, opravdovostí a časosběrnou vytrvalostí Heleny Třeštíkové, u níž necítím kalkul, ale s publikem složeném z homo sentimentalis nesouzním. Ale jak tady čtu v komentářích "syrové, drtivé, brutální, silné" - to jsem u Katky ani omylem necítila. Na rozdíl od školní besedy s narkomanem. Ale to mi bylo dvanáct. (20.01.2010)