Smrtelný hřích

Feministická verze Dreiserovy Americké tragédie? Hell yeah! Vždycky mě baví filmy, a pokaždé to u nich píšu, které klamou tělem a svoji tematickou podstatu odhalí divákovi až třeba v polovině děje. Ta kombinace Technicoloru a melodramatického milostného vzplanutí tak nejprve připomíná nejlepší kousky Douglase Sirka. A právě ta postupná transformace z melodramatického Sirka do psychoticky archetypálního Dreisera mi činila až překvapivé divácké potěšení. Gene Tierney je ve své roli skvělá a její pomalá cesta do záhuby dodává filmu neustálou dynamiku až do samého konce. 8/10 (08.11.2019)

Gene Tierneyová se už Premingerovou Laurou zařadila po bok nejpozoruhodnějších femme fatale - Lauren Bacall a Rity Hayworth - a Smrtelným hříchem svoji pozici jen posiluje. Stahlova psycho(pato)logická studie je z žánrového hlediska zajímavým filmem. Je to jeden z mála barevných pokusů o film-noir a tomuto zařazení odpovídá spíš vnitřně, než vnějšně. Nedočkáme se hry světel a stínů, všudypřítomné umělé mlhy, nezvyklých úhlů kamery ani extrémního počasí. Chybí i nadsazená rétorika hlavních hrdinů. Co ale zůstává je osudová přitažlivost mezi ústředním párem, femme fatale, která je ochotná pro svůj cíl obětovat kohokoli (všimli jste si někdy mimochodem, jak za ženskými hrdinkami filmů noir někdo neustále zvedá praporek s nápisem "Freud"?), a také fakt, že je celý příběh vyprávěn retrospektivně. I když v tomto ohledu bych řekl, že by lepší (a poněkud logičtější) variantou bylo, kdyby byl závěrečný soud rámcem vyprávění, spíše než tlachání dvou nedůležitých vedlejších postav na verandě chaty. Film by si to mohl dovolit, protože hraje stejně celou dobu s otevřenými kartami. A to je ostatně pro noir také netypické - většina zápletek žánru se točí okolo detektivního pátrání, jehož esencí je závěrečné překvapivé odhalení. Ať se Leave her to Heaven od konvencí odklání v tom či onom ohledu, v každém případě jde o parádní film. (07.08.2015)

Smrtelný hřích, patřící do žánru filmu-noir, byl pro mě velkou neznámou. Tudíž jsem neočekával příliš velkou podívanou a to se i přes můj oblíbený žánr potvrdilo. Film nepůsobí nijak tajemně ani atmosféra není příliš extra a to velmi zamrzí. Postavy se chvílemi chovají jako hloupé panenky a to sráží celkový dojem černobílého snímku. Příběh je poměrně přímočarý a průhledný a tak se nekoná žádné překvapení. (11.05.2008)

Ja by som aj povedal, že vo svojej podstate je príbeh do jednoduchý, no keďže ide o '45 rok, tak asi nič ako tento snímok originálnejšie byť nemôže. Závisť. Smrteľný hriech, ktorému Fincher venoval jednu vraždu, Stahl celý film a ten tiež nemá ďaleko k dokonalosti. Najmä z pohľadu transformácie od nevinnej žiarlivosti až k nemilosrdným zločinom, čomu pomohli najmä herci. Jediné čo by som vytkol, by bol asi záverečný súdny proces, alebo skôr jeho právnický priebeh. Len dva, či tri dialógy dávajú najavo starší rok filmu a ostatné veci ako napríklad kamera, réžia, ... tiež vyžarujú jeho brilantnú modernú sviežosť. Farebné prerobenie bolo veľmi príjemným spestrením. 80%. (23.06.2008)

Učebnicový příklad řemeslně zmáknutého filmu, který ač se může zdát příliš přímočarý a nepřekvapivý, přesto skýtá několik aspektů, které jej činí doporučeníhodným počinem. Velmi sympatická herectví, skvělé dialogy a hlavně fenomenální finále, v němž dominuje Vincent Price coby nekompromisní advokát. Gene Tierney a Jeanne Crain byly k nakousnutí! (13.07.2020)