Špičák

Veľmi zvláštny pohľad na špecifickú, svojskú, kontroverznú výchovu gréckej famílie, kde má hlavne slovo "chorá" hlava rodiny. Ochrana svojich potomkov pred okolitým svetom je napriek potláčaniu veškerej logiky, na prvom mieste. Pred pár dňami som vzhliadol snímok "Borgman". Nemožno tvrdiť, že by boli podobné, no tá "divno-divnosť" sa zachovala na 100%. Tak ako pri onom snímku, aj pri tomto ostáva rozum stáť. Veľmi zvláštny film, ktorý určite nie je vhodný pre každé oko diváka. Podaktorých poteší erotický nádych. Napriek tomu, že mám takéto snímky rád, tento ma veľmi nebavil. (16.02.2014)

Raz som sa na jednom diskusnom fóre celú noc hádal s istým anonymným vysokoškolákom, že rozkladajúce sa žraločie mäso vo vitríne (autora diela si nespomeniem), nie je umenie. Došli sme k tomu, že pravdu má on. Umenie to je, pretože umenie je prakticky všetko, čo zaňho divák považuje. A práve preto týmto druhom artu pohŕdam, pretože rozdiel medzi normálnou a artovou úchyláčinou, spočíva iba v uhle pohľadu. Kynodontas je vlastne taký divný mix Siedmeho kontinentu, Betónovej záhrady a soft porna (v dobrom), pričom vo svojej podstate nič nerieši, iba poukazuje na faktá a ich bezvýslednosť. Zrovnanie so Srbským filmom je prehnané, nejaký ten penis predsa nenahradí znásilnenie novorodenca, a tak to, čo u Spasojeviča beriem ako mínus, Špičáku trochu chýbalo. Najhoršie pocity vyvoláva čo nevidíme a teda to chcelo ešte pritlačiť na pílu. Kladom tohto snímku je predovšetkým fakt, že svoj obsah berie so samozrejmosťou, čím vytvára pekne chorú, zvrátenú atmosféru, ale chýbala mi tam nejaká katarzia, prípadne spoznanie okolitého sveta, alebo záverečný masaker, alebo čokoľvek, čo by mu ako filmu dávalo hlbší zmysel, a nielen hodinu a pol poukazovalo na fakty, ktoré šlo zhrnúť jednou vetou. Ale bavil som sa. "Mami, našiel som dve malé zombie..." (30.04.2013)

"Izolace bez legrace, za zdí kočka vrčí, bratr sestry porovnává, do lampy ho strčí." Guilty pleasure všech propagátorů domácího vzdělávání dětí aneb co všechno jste chtěli vědět o životě, ale báli jste se svých despotických rodičů zeptat. Pár postřehů od rodinného krbu: Proč celá rodinka štěká? Musí, venku za zdí číhají krvelačné kočky! Proč nemá dospívající řecký mladík ustláno na růžích, ale na sestrách? Protože Au-Pich-Pair začala plnit své povinnosti iniciativně, nad rámec smlouvy. Což vedlo k lízání lokte i lampy, poté k výskytu rodinných Čelistí v bazénu a nakonec k boxerskému ringu v dívčím pokojíčku. Btw, Rocky Loli Balboa válel! A co oznámila těhotná máma, čekající dvojčata a psa (:-),  svým dětem? "S novými sourozenci se podělíte o pokojíčky. Ale pokud od teď budete hodné, možná si porod rozmyslím. Jen o psovi diskutovat nebudeme, ten už je na cestě!" Sice nemám vůbec ánung, které žhavé společenské problémy chtěl Yorgos Lanthimos tepat tentokrát (single tepajícího Humra jsem už viděl), ale ten pošahaný tatík, ředitel fabriky, rodiny i zeměkoule a jeho výchovné metody k "dobrému charakteru" mě zaujaly. Vítejte v Řecku, v kolébce civilizace. Napusťte si vanu. A lízejte "klávesnici". Čtyři minuty. (07.01.2023)

Yorgos Lanthimos je vládce bizarní řecké vlny, ihned po Humrovi jsem věděl, že tenhle tvůrce bude můj šálek kávy, zatímco Humr v Cannes vyvolal smíšené pocity - Špičák diváky odrovnal na plné čáře. Haneke zde dýchá ze všech stran. Sexuálně perverzní záležitost. Tak autentické, až z toho mrazí. (20.04.2016)

Samoúčelná perverzní úchylárna, u které nominaci na Oscara považuji za totální úlet. Byl tu sice velmi dobrý nápad, to se musí nechat, ale to pojetí je... hrozné. Soudnost režiséra je v tahu stejně, jako kvalita snímku. Ta všudypřítomná podbízivost a nehynoucí snaha diváka šokovat... To mě doslova znechutilo. A ve chvílích, kdy už se nám autoři náhodou nesnaží vnutit art-porno, přichází čirá brutalita. A z toho se mám posadit na zadek? Ne, děkuji pěkně. (26.12.2011)