Smolaři

Pije ako Slovák? Alebo ako Dán, či Angličan? V tomto filme Strobbeovci pijú ako všetky národy dohromady. Ich domácnosť sa domovom ani nedá nazvať, a predsa dlhé roky fungujú. Ako by to bolo možné, mi je záhadou, ale asi vďaka babičke. Škoda, že je film viac ako uceleným príbehom, iba zbierkov absurdných historiek. Ale prišiel som tomu na chuť napriek všetkým nechutnostiam, ktoré vyplývajú zo spôsobu života s alkoholom. Učiť sa žiť život je ako učiť sa jazdiť na bicykli, niekto nás pustí, padáme a skúšame. Za tento pekný záver pridám aj štvrtú hviezdu, ktorú som neplánoval. –––– Poď si zabehať. Pravý chlap behá. –––– Je ťažké prestať byť synom a začať byť otcom. (15.01.2016)

Tohle jsem teda ani omylem nevnímal jako komedii ani jako tragikomedii, to bylo jako žrát kýbl pelyňku. Až budu chtít prostřednictvím filmu ukázat jaký typ chlapů se mně bytostně hnusí, tak si vzpomenu na tenhle biják, protože ve filmu jich je hned několik. Jediná postava u který mně plesalo srdce radostí byla ta babička a pak jsem samozřejmě moc držel palce synovi, aby ho ten lidskej humus kolem něj nepohltil. (20.11.2013)

A já si k tomu v domnění, že jde spíše o lehčí komedii otevřel pivo... nechutnalo, jak by také mohlo. Několik solidních, velmi černo humorných vtípků tu je (například takové přemítání o tom, co se narodí a jaká z toho bude radost), ale hlavním žánrem těchto smolařů, co si za své smolařství můžou sami, je sociální drama. Mnoho scén jde na dřeň alkoholického bytí, ale nejvíce zasáhnou ty, ve kterých trpí babička, tedy matka celého tohoto klanu. A potom je tu nejmladší Strobbe, jemuž nešlo v jeho odchodu, či útěku nefandit. Stylem vyprávění mi ale Smolaři příliš nesedli, rozdělení na jednotlivé události, nebo příběhy, je až příliš patrné. On to byl tedy pravděpodobně záměr, ale z mého pohledu "tečky" mezi epizodami docela ruší. Naopak obsazení je velmi dobré a to jak herecky, tak i typově... to vlastně obzvlášť. Stejně tak perfektní je často až dokumentární kamera, která navíc použitím filtrů depresivní atmosféru ještě umocní. 75% (25.07.2020)

(CINEMA MUNDI 2010) NEŠŤASTNÍCI, nebýt tak chytře odvyprávěni, mohou být příkladem toho, že se sociální dramata přibližují divákovi prostřednictvím podbízivého a vulgárního humoru, zatímco komedie jsou uměle povyšovány špínou sociálních dramat. Jenže oni naštěstí chytře odvyprávěni jsou, protože se střídají dvě roviny vyprávění (minulost a tady a teď), které jsou propojeny osobou vypravěče, zároveň hlavního "hrdiny" filmu, jehož vstřícnost k divákovi je nesmírná, protože mu dává dopředu víc informací, než by jinak bylo v případě konvenčního snímku přijatelné, a tak si pohrává s náladou a neuspokuje diváka klasickým způsobem, protože ho nutí mít od dění odstup. Belgický snímek o (ne)schopnosti vymanit se z rodových "předpokladů" má tak svou žánrovou neukázněností a náladou blízko severským tragikomediím. (01.03.2010)

Nie každá sociálna dráma musí byť depresívna. A to bez toho, aby poľavila vo svojej naliehavosti. Smoliari sú vystavaní celkom zložitým puzzle systémom, ktorý však vôbec nemetie a je jedno, že občas skáčeme z prítomnosti do minulosti len tak z ničoho nič. V tomto mestečku by sa stratil možno aj Borat, on by sa tu akurát tak ešte naučil poriadne piť. (16.01.2016)