Sněžná noc

Český historický tv film, kde se sešli bratři Dlouzí a kolegyně Čvančarová a dojel za nimi Zadražil. Velmi dobré kostýmy a výprava, dobře zobrazená puritánská společnost 19. století ( Vladimír Dlouhý, který přes den káže vodu a ... večer je schopen znásilnit svou ženu v podání Petra Hřebíčkové ), kam napochoduje světák z Asie a rozčeří vody. Formálně to má všechno, aby to bylo nadprůměrné, ale výsledkem je bohužel podprůměrná nuda. Tenhle styl dramatu vyzníval jako drama naposledy počátkem devadesátek, ale dnes je to kostýmová parodie alá divadlo. (21.10.2019)

Možná se moje vstřícná skepse odráží v hodnocení víc než bych chtěl, ale já prostě nemohu přijít na chuť práci pana Cieslara. Kornerova skvělá dramata by měl dělat někdo s duší pana Vláčila a to pan Cieslar opravdu není. Cieslar neumí využít ten potenciál. Jestli někomu stačí pro docílení poetiky rozsvítit nahým milencům pár svíček v maštali, pak je mi ho líto. To byl ale kýč! Michal Dlouhý a jeho brácha Vladimír jsou herci s tak výrazným rukopisem, že jejich obsazení je spíš na škodu věci, než aby filmu prospělo. Tak moc je v jejich podání všechno čitelné a předvídatelné... Zase na druhou stranu to bylo lepší než Lovec vodního ticha. (15.10.2009)

Velmi poetický název v programu Čt upoutal mou pozornost, hned jak jsem ho zahlédla. Sledovala jsem dramatický milostný příběh z několika prosincových večerů a nocí roku 1913, krátce před vypuknutím první světové války, ale radši bych si ho přečetla v knižní podobě. Musím vyzdvihnout výkon Vladimíra Dlouhého. Předvedl dokonalý herecký koncert. Je to Pan herec s talentem od Boha. Klidně by si mohlo vystřihnout roli obávaného inkvizitora v nějakém historickém filmu. Když kázal svým ovečkám, tak vypadal přímo démonicky. Celý film mi připomínal Milence lady Chaterlyové. Asi to bylo tím, že v obou případech si hlavní postavy taky našly milence a obě ženy měly manžely v jistých oblastech nemohoucí. (12.10.2009)

Eduard von Keyserling u nás skutečně nepatří mezi nejznámější autory (ačkoli v jedné staré adaptaci v DDR hrála Zora Jandová). Ale i proto si Körner mohl dovolit sáhnout do Vilímkovy knihovny a inspirovat se románem o rozmanitých srdcích. Výsledkem je zdařilý televizní film, odehrávající se na přelomu let 1913/1914. Pozdní secesní stylizaci pomáhal dotvořit Cieslarovi Marek Jícha za kamerou a je to znát. Zdánlivě poživačná atmosféra se mění ve studenou, osudy jednotlivců se rázem překlápí z nadějných vyhlídek do nejhlubší deprese. Výjimečné výkony sehrály Čvančarová i Hřebíčková, herečky tradičně obsazovány do méně náročných úloh. Naopak Dlouzí dostáli vcelku snadno svým dobrým jménům. Zvláštní otazník asi vždy už bude viset nad Zadražilem, který dodnes není příliš často vidět v seriózních námětech. (30.11.2019)

Když na Strnádka spadl z výšky klavír, uctívačky kultu VKV už v šoku jistě přepínaly na jiný program, avšak já se rozhodl u Cieslarova dramatu poctivě setrvat až do konce. Odměnou mi pak byla temnější verze Konce starých časů, obrazově vytříbená, ale svou zkratkovitostí často působící až kontraproduktivní snahou nacpat příběh, kterému by jinak slušela mnohem delší stopáž, do 90 minut jednoho nedělního televizního večera. Dlouzí bratři bezesporu patří mezi nadprůměr toho, co nabízí současné české filmové herectví, především Michal mě v poslední době nepřestává v tom pozitivním slova smyslu překvapovat. (12.10.2009)