La Vida Loca

Sugestivní, syrové, přímo na tělo a bez pokusu nějak situaci hodnotit. Ona se nejlépe hodnotí sama. Plus vynikající hudební složka. Nedivím se, že tvůrce zaplatil krví – míra blízkosti k životu Mary je smrtící. Vřele doporučeno zejména těm, kteří mají alespoň rámcové znalosti. Vřele doporučeno kombinovat s Fukunagovým Sin Nombre. (24.11.2009)

K plnému porozumění situace, kterou La Vida Loca svým divákům předkládá, je nutné znát aspoň základní fakta ohledně nedávné historie a současnosti Salvadoru. Před 20 lety tam skončila 13 let trvající občanská válka mezi krajně pravicovou vojenskou diktaturou a levicovými guerillami vedená z obou stran s mimořádnou houževnatostí a krutostí, ve které pochopitelně daleko nejvíc trpělo civilní obyvatelstvo. Pro latinskou Ameriku už tak typická masová emigrace do Spojených států z hospodářských důvodů byla podpořena hromadným útěkem před nájezdy eskader smrti, bombardováním a všeobecným násilím. V USA měli latinoameričané tradičně těžce podřadné postavení a aby obstáli v konkurenci levné námezdní síly, začali se po vzoru místních gangů sdružovat do podobných spolků. Když po uzavření mírové smlouvy a pádu diktatury pominula ze strany amerických úřadů nutnost aspoň navenek tolerovat uprchlíky, nastala jejich deportace zpátky do Salvadoru, kde byla mizerná naděje na slušnější život, zato tam bylo spousta zbraní a úřady včetně policie na mnohem horší úrovni než v USA. Gangy získaly ještě větší brutalitu a v krátké době se Salvador stal zemí, která vytrvale soutěží o první místo v počtu vražd na obyvatele. Dovolím si připomenout, že vzhledem k počtu obyvatel a zejména k údaji o 12 mrtvých denně, kteří zahynou v gangsterských střetech, jde v konečném součtu o mnohem větší počet obětí než v leckteré z válek nižší intenzity, které pravidelně zaplňují prostor v médiích a vyvolávají vášnivé reakce. Nic proti Heleně Třeštíkové a jejím časosběrným dokumentům, ale tohle je přece jen mnohem údernější, syrovější a mrazivější. Navíc je jasné, že při natáčení šlo denně o kejhák, což se nakonec smrtí režiséra potvrdilo. Celý dokument podtrhuje hudební podmalba gangsterským rapem. Hodně silný zážitek. Celkový dojem: 95 %. Poveda nepotřeboval prakticky žádný komentář, všechno stačí zachytit a podat filmová kamera. (24.11.2012)

,,MARAS – KRUTÉ GANGY, KTERÉ VZNIKLY V IMIGRANCKÝCH GHETTECH V USA. DOKUMENTARISTA CH. POVEDA NATÁČEL MEZI ČLENY GANGU NA PŘEDMĚSTÍ SAN SALVADORU 16 MĚSÍCŮ..…“ /// Lidi, jejichž jediný zážitky se skládaj z toho, jak po někom ,,šli“, jak ,,šel“ někdo po nich a kdo nemá votapatovanou aspoň ¾ těla, ten jakoby nežil. Zákony ulice a neustálej válečnej stav. Srdceryvný projevy u rakví a nevím, co si jako mám vod toho pohledu do soukromý slibovat. Nějak mi nepřijde, že tím (Poveda) naráží na kořeny pouličního násilí. Spíš si myslím, že právo na spravedlivej proces a na život se přeceňuje. Ovšem ONI nejsou můj problém (aspoň kurva doufám, že je nenapadne sednout na kajak a …). Dokument se nezaobírá ani tak kriminalitou, jako situací několika lidí kolem gangu (a kolem čeho jinýho? Tam jsou všichni Gogo. Vlastně Mara…), lehce ukáže práci policie, mrknem k doktorovi, navštívíme kurátorku, vyslechnem pár (možná víc) myšlenkovejch pochodů…, ale spíš jen tak nějak všeobecně mapuje dění kolem členů Mara 18. Trochu jsem se vzdělal, ale spíš víc nasral. ,,BŮH OPATRUJ TVOJI DUŠI“ … (a co kdyby jste do těch rakví šli všichni!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas si během kérování zabékám. 2.) Apanteos, domov můj (druhej). /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.10.2013)

Zcela realistický dokument o jiné realitě ze Salvadoru. O realitě, kde platí zcela jiná pravidla a kde život člověka má vemi nízkou cenu. Již první ťafku dostanete v úvodním sdělení, že režisér již nežije a zemřel rukou člena jednoho z gangů. Dál následuje reportáž o mentalitě lidí, pro které je nejdůležitější příslušnost ke gangu. Autor zobrazil lidi ze Salvadoru v běžných denních situacích, které jou proloženy kontrastujícími záběry mrtvol po střelbě, potom křik a pláč lid kolem, pohřeb a truchlení. Jedna vražda za druhou. Nejvíce je působivý příběh mladé dívky, matky, se střelou v oku. Můžeme si jen domýšlet kolik lidí vystupujících ve filmu dnes ještě žije..Volná dostupnst zbraní, nefungující stát, nízká gramotnost a návrat k nejprimitivnějším vzorcům chování v přímém přenosu. (30.11.2012)

Určite by ma nenapadlo pozrieť si túto dokumentárnu snímku, nebyť gudaulinovho upozornenia. Z hraných filmov, ktoré sa aspoň vzdialene venujú tejto problematike som videl iba Mesto bohov a Elitné komando. Toto je však dokument a nie umelcova predstava. A má okrem výrazných predností v autentickosti aj limity, za prekročenie jedného z nich režisér doplatil vlastným životom. Film ma nechal chladným, pretože necítim najmenšiu empatiu voči ľuďom, ktorí sa príslušnosťou ku gangom vracajú do časov kmeňovej organizácie spoločnosti. Okrem toho mi prekážalo (ale to je aj prípad Krstného otca a iných superhitov), že 90 % dokumentu je venované bežnému životu a iba okrajovo sú tam znázornené vraždy, výpalníctvo, krádeže, lúpeže, bitky a pod., ktoré sú podstatou fungovania gangu. Chápem, že to nie je možné nakrútiť, ale mohlo to byť zvýraznené aspoň vo výpovediach alebo formou komentára. Takto sa vytvára dojem takmer idylického ľudského spoločenstva, kde z času na čas príde niekto o život. Preto iba tri hviezdičky, všetky za osobné nasadenie režiséra. (26.11.2012)