The Unwelcome
VOD (1)
Obsahy(1)
Dokumentární mýtus - pět příběhů o cestě z jiného světa. Od začátku 90. let režisér sledoval a natáčel pět dětí, nyní již dospělých, které jejich rodiče odložili v porodnicích hned po porodu. Stát se o ně postaral a po materiální stránce jim nechybělo nic, jen stále žili v jiném světě. Obzvláště v komunistické éře byly děti, které byly jiné, než ostatní, pečlivě drženy v ústraní, schované daleko od zbytku společnosti a jejích radostí a strastí. Všichni protagonisté nicméně zdolali všechny překážky a vstoupili do našeho světa. Osamostatnili se, pracují, mají zdravé děti, rozvádí se a znovu žení. Někteří se dokonce setkali se svými rodiči. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (28)
Působivý dokument, který vás během dvou hodin vtáhne do životních osudů pěti lidských osobností, jejich dětství a dospívání a především do jejich nesnadného oproštění od nelehkého začátku v Jedličkově ústavu a postupného začleňování se do společnosti a slastí běžných lidských strastí navzdory jejich handicapu. Materiál sám o sobě silný dost, vhodným seskládáním vzletů a pádů jednotlivých osudů i mezi sebou vznikla pětihvězdičková záležitost, naskýtající zevrubný, „zlidšťující“ náhled do osudů, životních postojů a názorů tělesně postižených a stejné pohlcení jako poslední tři zářezy od Heleny Třeštíkové. (23. Finále Plzeň - 19.4.10) ()
Časosběrný dokument o pěti postižených dětech z libereckého Jedličkova ústavu a o tom, že i přes jejich handicap dokážou mnohem víc než kdokoliv z nás zdravých .. předně vypořádat se s okolím a uvědomit si, že na jejich "nenormálnosti" nic nenormálního není, prostě jim sem tam chybí ruka či noha, ale jinak jsou z masa a kostí jako my. S léty zvládají být skvělými rodiči, sexují, nádherně malují, štvou je stejné věci jako nás .. a to přesto, že vyrůstaly v odloučení od zdravých vrstevníků i rodičů. Na jednu stranu jim není co závidět, ovšem já, figurka červy prolezlá, ale Geppettem se všemi údy řádně vyřezaná (fajn, už jsem doopravdickej kluk), nemám tolik ctižádosti a odhodlání jako zvládl kdokoliv z nich. Mít klobouk tak smekám .. a fandím. ()
Kdo je vítaný a kdo je nevítaným hostem na Zemi? Tenhle dokument je zajisté užitečný a zařazuji si ho do svého filmového archívu "Film a Sociologie". Asi každý ví, že sociologii byl jeden čas přikládán velký význam, a to v době, kdy se - nejen v komunismu - ale především v U.S.A. dělaly rozsáhlé výzkumy o lidské společnosti, a lidském já. Nevím o tom, že by se ještě někdy opakovaly, snad ze soukromých peněz, pokud by to nějakého soukromníka extra zajímalo, ale jen sotva by to změnilo zásadnější náhledy na člověka a lidský život. Výsledky nebyly a nejsou příliš optimistické, za to jde o reálný odraz nauky o člověku a společnosti.***Ideologie socialismu pracovala s mnohem prostějším modelem, než který poskytuje svět kapitalismu. Co je ale jisté, tak že každý společenský model má své plusy a mínusy, takže by bylo příliš zjednodušující házet na minulý režim jen špínu. Obzvláště když to často dělají ty osoby, které na sobě stále nesou především socialistické myšlení a to bez ohledu na věk! Že se změní doba, to neznamená, že se v tom okamžiku změní i lidé, kteří ostatně o to v minulé době ani nestáli. V té době jsem vyrůstal, takže vím, jaká byla a především jací byli ti lidé, co tehdy studovali, jak přemýšlei a jejichž světy se odráží na jejich dětech, které se narodili často právě začátkem devadesátých let, tedy relativně už v "nové době".*** Nepochybně je zajímavé, že režisér dokumentu si našel po dobu dvaceti let chvilku času a natáčel s těmihle lidmi o jejich osudech, a předkládá je i nám, lidem (a tedy i divákům), které to zajímá. (30. 9. 2.010; 13.03). ()
Velmi poučné. ()
Vadila mi chaotičnost a nedovysvětlenost některých osudů, ale velmi silně mě to zasáhlo. /29. 9. 2010/ ()
Hrozně zajímavý, a chvílemi depresivní pohled na problémy lidí s tělesným postižením. Už jen to, že se jich zřekli rodiče a oni museli hledat sami své místo v životě. Těžko se na to dívá, protože je v každém tom osudu hodně bolesti, zvláště díky odsudkům nás, rádoby zdravých. ()
nevim proč, ale o mě koluje takova vžita představa, že se směju postiženejm lidem...neni to teda vubec žadna pravda.... tadle fáma vznikla při jedny hodině čj, kdy jsme dostali za ukol utvořit věty s některejma, nám ještě v tý době nepříliš známejma výrazama... já tenkrát dostal slovo IRONIE.. a my sme meli ve tride jednoho vochrnutyho kluka na vozejčku, kterej měl ještě navic řečovou vadu... a já nevim proč, jestli na me byl byl vod pani učitelky vyvijenej nějakej neúnosnej tlak,,,nebo to bylo tim že sem byl tekrát podviživivenej (jednou sem dokonce spolknul panáčka z lega (a taky sem si stavěl domeček z matrací,ale to sem nepatří)), ale já nevymyslel nic lepšího než NEJVETSI IRONII JE, KDYZ SI CHLAP NA VOZEJKU SLAPE NA JAZYK...no a vod tý doby sem takhle vocejchovanej.... já teda nemám paměť na ména, takže už ani nevim, jak se ten chudák menoval, tak bych se rád touto cestou omluvil alespon zde účinkujícím..... bylo by to tedy pro čápa, krocana, tu slečnu s těma palčákama a ostatní kytovce,,,,držte se frajeři, a žádný vopičárny ()
Zajímavé, ale trochu mi tam chyběla ucelené forma. ()
Vcelku takové chaotické a něco nedovyprávěné, ale i tak, silné. ()
Nějak se teď stydím za lidský rod, včetně sebe samotného... Zvlaštní pocity se honí mou hlavou. Velký obdiv všem klukům a holkám, co byli v dokumentu a držím Vám palce! ()
Shlédnuto v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech - Jeden svět v Opavě, 2010. Další shlédnuté filmy: Mizející ryby (2009) - dokument o lovu ryb až k jejich vyhubení *****, Bombajská spojka (2009) -neúnosná dopravní situace v 20mil. městě ****, Země bez lidi (2009) - lov za peníze a turismus v Tanzánském národním parku Serengeti a hlavně osud Masajů v rukách vlády *****. ()
Myslím si, že z těchto záběrů, které se střádali roky se dal udělat hezčí dokument. Nicméně: i tento je dost dobrý. Opět se nemohu odprostit od dojmu, že většina lidí co točí dokumenty o lidech s handikepem se snaží donutit lidi k soucitu. Proč? O velkých lidských příbězích se točí dobrá dramata. Dokumenty se opravdu točí o válkách, zvířatech nebo postiženích. Proč dokumentovat lidské osudy s cílem vyvolat soucit? Bolest, kdo dnes nezažívá bolest - tito lidé ji zažili více než kdo kdy pozná a chtějí žít a tvrdě se o to perou. Nezaslouží si být litováni, snad by měli jít vzorem. Myslím si, že by si zasloužili lepší žánr než jen dokumenty... ()
Časosběrný film, který získal Cenu Pavla Kouteckého je sondou do života pěti tělesně postižených lidí, kteří své mládí prožili v Jedličkově ústavu, aby se pak každý svou cestou pokusil osamostatnit a uplatnit se v normálním životě. Tito lidé byli odmítnuti jak svými rodiči hned po porodu, tak i společností - výrustali za komunismu, v ústavu izolujícím je od okolního světa. Přesto všichni zvládli svůj "návrat" do normálního života, mají rodiny i naprosto zdravé děti. Tomáš Šrdklant namixoval s velkou dávkou empatie (avšak bez jakéhokoli patosu) dokonalou mozaiku pěti osudů, výpovědi těchto "nevítaných" dětí se mísí s jejich dospělými já a každý má tak možnost sledovat společně s režisérem jejich cestu životem, jejich pokusy poznat své rodiče, jejich vztahy i nevztahy, jejich pocity. Jaké je to být uvězněný v takovém těle? Nevítaní ví. "Ptala jsem se, proč mám jednu nožičku zakrslou a zkroucenou, ale nikdo mi na to neodpověděl." ()
Mohlo to být lepší, mírně chaotický koncept je nahrazen silnými momenty. Určitě by prospělo vyjádření personálu a doktorů. Problematika je to závažná, kdo se z postižených dokáže postarat sám o sebe, tomu čest. Třeštíková umí dokumenty dělat lépe. 64%. ()
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10180374428-nevitani/ kdo by hledal.... ()
Jeden svět 2010. Moc děkuji za tenhle skvěle udělaný dokument a jen doufám, že vyhraje diváckou cenu a uvidím ho znovu. P.S. I was right :-) ()
Pohľad na aktérov týchto dokumentov je ako vždy ľútostivý a srdcervúci.Nie je to výnimkou ani tu.Navzdory tomu je dokument natočený s citom a bez nejakej veľkej melanchólie. ()
Časosběrné dokumenty vždy obdivuji (ta trpělivost, já nedokážu napočítat do deseti, abych aspoň 2 čísla nepřeskočil:)a tento je zkrátka výborný. Je zvláštní sledovat osudy pěti zatracenců, kteří se i přesto dokázali zařadit do systému společnosti o mnoho lépe než zdraví jedinci a nebo naopak neunesli (celkem pochopitelně) svoje vzevření a propadli alkoholu a drogám. Dalo by se říci, že tak malý podnět, jako vidět na minutu svojí matku dokáže rozhodnout o zbytku života. Na konci jsem byl hrdý za ně. ()
Příběh Markéty, Honzy, Petry Jirky a druhé Markéty je velmi smutný a vypráví o tom, jaký je život, když se lišíte. Zavřou Vás do ústavu, kde trávíte téměř celý život. Dnes je ale situace mnohem lepší než za komoušů, kteří se k těmto skvělím a velmi talentovaným lidem chovali strašně. Jeden svět Tábor 2010, 19.3. 20:00 ZŠ Bernarda Bolzana. ()
Takýchto osudov je bohužiaľ príliš veľa. A je len dobre, keď sa o nich hovorí a majú šancu sa dostať do médií. Za totáča boli ukrývaní v rôznych kláštoroch, bokom od bežného obyvateľstva aby nerušili socialistickú idylu. Aj z tohto pohľadu sa treba pozerať na počínanie ich rodičov. My ostatní im akurát môžme držať palce.. ()