Režie:
Jiří KunstKamera:
David ŠachlHudba:
Robert JíšaHrají:
Jan Bárta, Martin Zahálka, Roman Štabrňák, Daniela Choděrová, Antonín Hardt, Ctirad Götz, Valérie Zawadská, Hana Seidlová, Hynek Čermák, Jana Hermachová (více)Obsahy(1)
Tři příběhy, tři hrdinové, tři časové roviny. Je pátek. Téměř jako každý jiný všední den. Okolo nás se odehrává mnoho příběhů, ze kterých zachytíme třeba jen nepatrný kousek. Adamovi je sedmadvacet let, ničeho se nebojí, tedy aspoň si to myslí. O světě přemýšlí racionálně, je na to „zvyklý". Většina činností, které v životě dělá, jsou závislé právě na racionálním uvažování. Honza je úspěšný čtyřicátník s významným společenským postavením. Právě dnes se má uskutečnit nudný otravný výlet s otcem na místo, které už v dětství neměl rád. Robin je tichý zakřiknutý třicátník. Jeho páteční směna na dispečinku záchranné služby se pro něj stane soukromým peklem, neboť se zase pohádal s matkou. Při cestě do práce měl nehodu, šéfová na něj tlačí a kolegové ho obtěžují. (Ideafilm)
(více)Videa (2)
Recenze (5)
Jako nedopečené housky. 1) Líbí se mi realismus dialogů i příběhů samých._____ 2) Nelíbí se mi, že se příběhy neprotknou a že všechno končí nijace._____ 3) Líbí se mi pěkný 38letý Jan Bárta (Adam). ()
Dívat se na to dalo, ale značná motanice tedy. Poslepované a ztěží držící pohromadě. 45%. ()
Film, který vznikal nějakých deset let, a přitom vypadá, že vznikl ve velkém spěchu. U každého záběru jsem měl pocit, že režisér jel na první dobrou a bylo mu jedno, že kameraman občas neumí pořádně zaostřit. Jako studentský film to ujde, ale dát to do kin ? Připomíná mi to Řehořkovy Proměny, až na to, že to má lepší scénář a horší (mnohem horší) kameru. To nemohli najít kameramana, který ví, jak se zaostřuje ? Působí to pak zbytečně amatérsky. ()
Roztřesená ruční kamera možná fungovala autenticky v Blair Witch, ale tady v Jiném stavu mi to akorát rozkolísalo vestibulární aparát. Na téma "čtyřiadvacet hodin ze života záchranné služby/tísňového volání/linky důvěry" už bylo natočeno několik celovečerních filmů, ba i televizních seriálů; krátkometrážní formát studentského filmu bohužel nedovolil šířeji rozvinout načrtnuté osudy, takže ve mě zanechal celkový dojem asi jako kdybych na MTV sledoval se staženým zvukem klip nějaké depresivní kapely. ()
Najlepší bol ten jeho fotr, čo ho vytiahol na kopec: "Povídat si můžeš doma s mámou. My jsme chlapi ne?" Také typy sú zo života ako aj cely film. Výborné. Sociálny realizmus. Za mňa plný počet. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- Snímek začal vznikat v roce 2006, jako absolventská práce na katedře režie pražské FAMU, pod vedením Věry Chytilové. Od první do poslední klapky uplynul téměř rok. Osobní omezení se střídala s profesní zaneprázdněností a proto byl výsledný film dokončen až po osmi letech. (Zdroj: Ideafilm)
Reklama