Zámek v Čechách

Když jsem se dohrabal k napsání komentáře k Erin Brockovich, na mysl mi přišla pro mě mnohem osobnější vzpomínka... ano, na paní hraběnku Jiřinu Jiráskovou. Na skutečnou dámu s nezdolnou odvahou a nezlomným duchem. Tento film je concerto grosso pro dva - a tím druhým je Karel Heřmánek. Zvláštní vztah šlechtičny a jejího sluhy je právě tím, co dodává ústřední postavě lidský rozměr, v tom smyslu, že onu dámu neidealizuje jako dobrotivou a starostlivou ochranitelku (což se filmům podobného zaměření často stává), ale přes všechny její obdivuhodné vlastnosti dává znát o jejím pocitu stavovské nadřazenosti. I když, kdo by se v podobné situaci choval jinak, že ano. Zkrátka a dobře - Zámek V Čechách je jedním z těch mála filmů, které ukazují věci tak jak jsou...ne jako Babička:) PS datované 8.1.2013 - když jsem Zámek V Čechách viděl poprvé, napadla mě morbidní myšlenka, že tenhle film by měla televize uvést, až nás Paní Herečka navždy opustí. A stalo se. Díky za to. Byť Světáky miluji, myslím si, že na Jiřinu Jiráskovou se sluší v téhle smutné chvíli vzpomínat právě takhle. (01.03.2006)

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Nemám rád šlechtu a jsem toho názoru, že znárodnění jejího majetku bylo z valné části správné. Zároveň je však evidentní, že minulý režim byl po mnoha stránkách zločinný. Ale k věci. Tento film je nejen dobře napsaný a zahraný, ale má (vzhledem k tomu, že se jedná o TV snímek) i překvapivě dobrou režii a poměrně nápaditou kameru. Jsem zkrátka mile překvapen - a to přesto, že si myslím, že Hubač napsal lepší věci (konkrétně Babí léto). (12.02.2006)

Po deseti letech strávených coby domácí dělnice Landsdorfová z paní hraběnky stále nevyprchala modrokrevná nadřazenost. Přesto ukáže i svou laskavou stránku. Podle některých (včetně mě) životní role Jiřiny Jiráskové. Tohle jí prostě sedlo. Úžasně hřejivé, lidské, i když místy poněkud sladkobolné a nostalgické. No a závěr? Úžasná tečka za životem... hraběnka Landsdorfová odchází s tím, že se jí podařilo navzdory nepřejícím okolnostem dostát svému slovu, které ostatním dala. Sliby se mají plnit; to je jedna z lidských zásad, které se vyplatí ctít až do konce. (27.04.2008)

Paní Jiráskovou moc nemusím a úplně to u mně projela svou snahu se politicky angažovat (což navíc skončilo totálním krachem). Jestli bych měl ale jmenovat nějaký film s ní, který se mi nesmazatelně zapsal do duše, tak je to její hraběnka ze Zámku v Čechách (nikoliv Sestřičky). Pan Holý opravdu perfektně převedl na plátno tu obludnou dobu, kdy se z panských sídel často perel jinak stereotypního venkova dělaly chlévy JZD, sklady sena, kasárna či opravny traktorů atd... Kdy původní majitelé byli vyhnáni a jejichž dětem zůstaly většinou na meziválečné časy jen idylické vzpomínky na domov a na dobu, kdy slušnost a dobré vystupování byly standardem... Po ztrátě majetku, práv, často po dlouhém žalářování a nápravách v různých pracovních táborech pak tito často velice vzdělaní lidé končili jako manuálně pracující dělníci na těch nejspodnějších pozicích a dělnických profesí aby poznali jaké je to být dělník a ne vykořisťovatel... často museli při příjmech na hraně životního minima přihlížet podobně jako majetní sedláci rozkrádání či totální zkáze svých majetků, vlastněných často několik staletí a přihlížet nekompetentnímu a často zlému a mstivému jednání nových správců z řad lidu... Paní hraběnka si chce ty dávné časy připomenout a tak i přes zákaz pohlavárů a státní bezpečnosti jede své narozeniny oslavit na vyrabovaný zámek... Ať to bylo paní Jiráskovou a Karlem Heřmánkem, nebo tou látkou, která se mne velmi dotýká, nevím. Nemohu ale jinak a dávám 5 hvězd. * * * * * (09.09.2015)