Zámek v Čechách

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Noblesa se nedá zahrát,noblesu musíte mít v sobě.čím asi byla J.Jirásková v minulém životě ? :-) Točilo se na zámku v v Liblicích Fuj,táhne z tebe rum! Jsem alkoholik... Jsem alkoholik ,paní hraběnko. Jsem alkoholik,paní hraběnko... To ráda slyším odborníka potřebuji. Směřuje sem příslušník paní hraběnko! Příslušník čeho ? Heřmánek skvělý... U Jiráskové je to samo sebou... 😉 Scénárista Hubač psal roli hraběnky pro paní Jiráskovou, produkce si ale do poslední chvíle neověřila zda bude mít herečka na natáčení čas a když ji konečně oslovila, zjistila že Jirásková má tolik aktivit že jakékoliv další pozastavila. Snažili se scénáristu přesvědčit že hlavní roli přeobsadí, ten to ale striktně odmítl a řekl tak ji dejte přečíst scénář.Když se jej Jirásková přečetla, zrušila všechna vystoupení v kterých byla i vystoupení ve Vídni a na natáčení okamžitě kývla. Syn scénáristy Jiřího Hubače, Ivan adaptoval scénář televizního filmu pro divadlo, což je docela rarita, protože ve většině případů je tomu právě naopak. (19.03.2009)

Když jsem se dohrabal k napsání komentáře k Erin Brockovich, na mysl mi přišla pro mě mnohem osobnější vzpomínka... ano, na paní hraběnku Jiřinu Jiráskovou. Na skutečnou dámu s nezdolnou odvahou a nezlomným duchem. Tento film je concerto grosso pro dva - a tím druhým je Karel Heřmánek. Zvláštní vztah šlechtičny a jejího sluhy je právě tím, co dodává ústřední postavě lidský rozměr, v tom smyslu, že onu dámu neidealizuje jako dobrotivou a starostlivou ochranitelku (což se filmům podobného zaměření často stává), ale přes všechny její obdivuhodné vlastnosti dává znát o jejím pocitu stavovské nadřazenosti. I když, kdo by se v podobné situaci choval jinak, že ano. Zkrátka a dobře - Zámek V Čechách je jedním z těch mála filmů, které ukazují věci tak jak jsou...ne jako Babička:) PS datované 8.1.2013 - když jsem Zámek V Čechách viděl poprvé, napadla mě morbidní myšlenka, že tenhle film by měla televize uvést, až nás Paní Herečka navždy opustí. A stalo se. Díky za to. Byť Světáky miluji, myslím si, že na Jiřinu Jiráskovou se sluší v téhle smutné chvíli vzpomínat právě takhle. (01.03.2006)

Herecké galapředstavení naší paní herečky Jiřiny Jiráskové. Přestože účinkovala v celé plejádě vynikajících českých filmů, namátkou jmenujme kupříkladu dnes již kultovní "Sestřičky" nebo "Fany", tak snímek "Zámek v Čechách" ve mně zanechal skutečně silný dojem. Fascinovala mě především její nezdolná vůle se nepodřídit komunistické diktatuře a i v prakticky nelidských poměrech zůstat sama sebou. To se samozřejmě nedalo říci o ostatních aktérech filmu, kteří se dokázali novému režimu "přizpůsobit", a tudíž postoupit výš a profitovat z něj ve svůj vlastní prospěch. Silná byla pro mě zejména závěrečná vzpomínková scéna, která mi velmi silně připomíná dvoudílný snímek "Babička" v režii Antonína Moskalyka. Za mě rozhodně plný počet. (17.02.2016)

Herecky nadupaný film. Scéna, kdy lokaj/ správce fotbalového stadionu (Karel Heřnmánek) přiběhne upozornit hraběnku, že jede doktor, ukazuje na Heřmánkův "malý velký" herecký potenciál. Silný příběh převedl Jiří Hubač do filmového scénáře věrohodně. Charaktery postav jsou přímo čitelné. Jiřina Jirásková v roli hraběnky odzbrojuje svou lidskostí. Dokonale uzavřený příběh - závěrečné vzpomínání při hře na klavír (výborná práce maskérů a střihačů) a očekávané zkušební bliknutí spínače v zámecké ložnici. (20.02.2011)