Bébés
Detičky
Babies
VOD (1)
Obsahy(2)
Pozoruhodný sběrný dokument režiséra Thomase Balmése mapuje souběžně život čtyř miminek z celého světa od narození po jejich první krůčky. Setkáme se tu se třemi holčičkami – Ponijao, která žije s rodinou a dalšími třemi sourozenci u Opuwo v Namibii; Mari z japonského Tokia a Hattie ze San Franciska – a s chlapcem Bayarjargalem z Mongolska. Režisér, který se pro všechny natáčené rodiny stal rodinným přítelem, zachytil nejen důležitou část života malých človíčků, ale také různorodé zvyky a prostředí, ve kterém tyto děti vyrůstají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (108)
Nevyužitý potenciál. Okrem toho, že deti sú milé bez ohľadu na kontinent a kultúru sa tu divákovi neponúka nič. Akurát bolo zaujímavé sledovať rozdiely v prístupe k hygiene a zdraviu (slovenské zdravotníctvo je fakt jeden obrovský stres) a v tomto smere je africká línia bezkonkurenčná. :-) ()
Krásná studie nejen děti odjinud, ale i výchovy. Nejen, že po tomhle filmu se půjdu zítra oplodnit, ale pojedu i do Nambie. ()
Mimina jsou neskutečně fascinující ''projekt'' s přímo geniálním soundtrackem, úchvatnými scénickými (potažmo režijními) vyhrávkami a alespoň mně rozhodně dokázaly, že díky tomu opravdu dokážu zaujatě skoro hodinu a půl sledovat žvatlající plazící se mrňata. I když mému ryze středoevropskému já trhalo srdce koukat -SPOILER- jak se miminko láduje štěrkem a hlínou, jak ho málem ušlapou krávy či uklove kohout nebo jak mu maminka ''stříhá'' vlásky nožem. Ale jak říkám, fascinující :) ()
Dobry napad, ze ktereho vyleze, ze nemame plytvat vodou a ze jinde lidem k zivotu staci opravdu malo. Parkrat jsem se ale pobavil, nasnimane to neni spatne. Ale ze bych z toho byl nejak vedle, to ne, cekal jsem - na zaklade traileru - vetsi terno. ()
Spousty jedinečných záběrů si říkají o dobré hodnocení, ale spojovací prvky, které by vedly k hlubšímu zamyšlení téměř scházejí. Střihů mezi čtyřmi hlavními příběhy je necitlivě mnoho. Mezi miminy asi těžko najdete favorita, zamilujete si je všechna. A pozor, závěrečné titulky nepřinášejí jen rekapitulaci, ale pár pěkných záběrů navíc. ()
Není to kdovíjaká pecka, ale nemůžu si pomoct, trefnější ukázku toho jak je ta naše bílá, pokroková a úžasná společnost vlastně zdegenerovaná jsem už dlouho neviděl. ()
ten malý mongol byl ze všech nejlepší ()
Je jedno, zda jsou černá, bílá, žlutá nebo chudá či bohatá, dokonce i v které zemi se narodily. Nejdůležitější je, že jsou milované. :-) Moc pěkný a citlivě zpracovaný dokument (myšleno spíše z hlediska různých kultur a tradic). Pro Evropana je asi silné kafe, co všechno dítě ochutná a vypije, ale nemůžu si pomoct, ty přírodní děti mi přijdou víc v pohodě. :-) ()
Poetické pohladenie detskosti v rôznych formách má evokovať rôznorodé vnímanie pohľadu na svet. Dokument používa stoické snímanie na zachytávanie detských činností, stáva sa ich observačným nástrojom bez nejakej obohacujúcej reciprocity s divákom. Nijak nevedie, strieda prostredie (resp. diferenciu výchovy detí na viacerých miestach), ale nedokáže v dostatočnej miere spojiť v záujem o hĺbavejšie ponorenie sa do tematiky. Pláva po povrchu a zároveň si vyberá tak obšírnu a náročnú látku. ()
Všechna děcka na světě jsou stejná, ať se narodí kdekoliv na světě. Je úplně jedno, jestli jsou bílá, růžová, černá, žlutá nebo žíhaná. Jsou to prostě děti. Na jejich vývoj a vychovu má vliv rodina a prostředí do kterého se narodily a kde vyrůstají. Důležité jé, aby je jejich rodiče milovali a starali se o ně s láskou. Všechna mimina byla roztomilá. ()
Hezký dokument, který primárně ukazuje na to, jaké jsou rozdíly v tom, jak vychováváme svoje děti. Jedno mongolské, jedno japonské, jedno namibijské a jedno americké. Každé je vychováváno jinak a různé způsoby vám přijdou podivné, ale překvapivě to nejsou jen ty z kultur, které jsou nám celkem vzdálené. ()
Ga ga ga, ňa ňa ňa, buch buch buch, béééééééééééé.... a tak dále, ve čtyřech hodně rozdílných zemích a skoro hodinu a půl. Až se budu chtít zbavit Topiho, pustím mu tohle. :-) ()
Vypadá to, že někteří z vás od tohoto dokumentu čekali bergmanovské drama o diametrálnosti reality a estetična. Pokud jste v názvu snímku hledali nějaký skrytý smysl, hledali jste marně. Mimina jsou přesně taková, jaká očekáváte - roztomilá, žvatlající, někdy uřvaná a občas zapáchající. A to na všech kontinentech. Před měsícem jsme si se ženou pořídili také jeden exemplář, takže bylo s čím porovnávat :) ()
vizualne som to obdivoval, ale znovu si to urcite nepozriem pre v podstate absolutnu dejovu prazdnotu a nudu pocas celej stopaze (ani z extremnych protipolov afriky a ameriky sa nic nevytazilo)... ()
Největší legrace byla u miminka z Namibie! To jsem si užila! :) ()
Všechny antropologické studie můžou jít do kopru, pokud banda lidí, jako tvůrce téhle podívané, bude vytvářet představu kulturního nerelativismu. Odkazuji na Dadela, který hovoří o jednotvárnosti. Ano, takhle to skoro působí. Navíc, je otázka, co byl vlastně záměr? Poukázat na velké hlavy malých dětí z Mongolska, na přehršel Japonců, protěžování malých dětí z USA nebo na to, že nemůžou mít děti v Africe chřipku, pač spapají kdejaký šutráček? To asi nebude pointa, že? Přesto si ale myslím, že metráž je adekvátně krátká k tomu, kolik toho museli vlastně natočit, aby tyhle scény vytáhli? Za obličejíčky, střih a snahu je mé hodnocení! Jako film je to každopadně zajímavé i přes mé remcání. ()
Mládě orangutana ve dvorské zoo odlišuje od těchto mimin jedině to, že má chlupy. Jinak jejich chování je úplně stejné, to jest bez zábran. Ovšem dále se cesty malého orangutana a lidských mláďat se rozejdou - první zůstane přírodním tvorem, ti druzí se stanou více či méně civilizovanými tvory. "Mnohé výzkumy vlčích dětí ukazují, že pokud se člověk nenaučí mluvit přibližně do sedmi let, pak má pramalou šanci řeč se plnohodnotně doučit, propásl svou senzitivní fázi." Senzitivní fáze jsou ohraničené časové úseky, období zvláštní citlivosti a vnímavosti dítěte, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se samo, bez velké námahy. Tento časosběrný film i přesto, že není zamyšlen a natočen jako psychologické a sociologické studium, ale nejspíš jako ždímačka na dojetí nad dětskou roztomilostí, ukazuje určité rozdíly ve výchově v různých lidských kulturách a podmínkách. Své dojmy z té výchovy bych shrnula takto: USA - konzument technicky vyspělé civilizace, Japonsko - činitel a nástroj technicky vyspělé civilizace, Mongolsko - svobodný samostatný soběstačný člověk, Namibie - čistá lidská existence. Mimina mne nedojala, ale líbily se mi takové praktické vychytávky jako jízda čtyřčlenné mongolské rodiny včetně novorozeněte na motorce, "dudlík" z masa se sirkou místo plastového kroužku, umývání mimina jazykem a utírání pokakaného zadku o koleno matky, které se následně očistí ohryzanou kukuřicí. Díogenés ze Sinópé měl pravdu - příroda nás vybavila vším, co potřebujeme k přežití ... v přírodě, nikoliv v moderní civilizaci. S přírodní a přirozenou namibijskou výchovou bychom v sofistikované technicko informační společnosti byli ztracení jako vlčí děti. ()
Je to něco opravdu okouzlujícího, vidět, jaké zvyky, způsoby výchovy, a vůbec životní styl miminek ve čtyřech naprosto odlišných světech, přitom v lecčem je to úplně to samé, ať už je to Afrika, nebo Asie. Jakmile jsem se začala dívat, vtáhlo mě to do děje tak, že už nepustilo. Chtěla jsem vidět víc a víc, zaujatě jsem sledovala některé až nepochopitelné zvyky, které mají v některých zemích. Rozkošná stvořeníčka, ale kdoví, co z nich jednou vyroste.. ()
Po tomto dokumentu jsem schopná připustit, že mimina mohou být docela roztomilá, což je u mě co říct. Dokument ve stylu Megacities, mapující život v několika rozdílných částí světa, je v tomto případě zaměřen na 4 prcky od narození až po jejich první krůčky. Na jedné straně sterilní čistota, přístroje, skupinová sezení, pomůcky, hračky, ... a na druhé straně žádná hygiena, hlína, tráva, písek, absence plen, místo hraček kameny a domácí zvířata. Sledujeme vývoj v diametrálně odlišných podmínkách s úplně jinými přístupy. Přesto mi přijde, že děcka se vyvíjejí v podstatě stejně a jejich chování a různé reakce se od sebe vůbec neliší. Na druhou stranu mi přijde, že přílišná sterilita a úzkostlivý dozor jsou občas docela na škodu, zvlášť, když vidíme, že se někde toto tolik "neřeší" a vývoj dítěte probíhá naprosto normálně. ()
Rozkošné, zajímavé, poučné :) ()