Nagano 1998 - hokejový turnaj století

Kanada měla snad nejlepší sestavu jaká kdy na OH byla vč. hvězdného W. Gretzkyho. Jako malý jsem sledoval celý zápas s Kanadou místo vyučování na ZŠ. Při nájezdech jsme se všichni chytli za ramena tak jako naši borci a při každém špatném pokusu soupeřů jsme řvali jako o život... Byl to úžasný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Poslední zápas proti Rusku byl jakousi satisfakcí za všechna ta léta, která nás okupovali. Když se odpočítávalo posledních pár vteřin zápasu a bylo jasné, že budeme mít zlato, tak jsem již začínal slavit. Tyto momenty zažije člověk opravdu jen několikrát za život a jsem rád, že jsem zažil éru Jágra, Ružičky, Reichla, Patery, Haška a všech ostatních! Děkuji chlapi za krásné zážitky! :-) (01.03.2014)

Ano. Turnaj století. Tak se mu tehdy i v Kanadě říkalo. Tři týdny výluky NHL. Nejlepší hokejové ligy světa. Tři týdny výluky, při kterých se měla světu demonstrovat síla Amerického a zejména Kanadského týmu. Proti nim náš podceňovaný tým s půlkou hráčů z domácí Extraligy. Dodnes si ty zápasy pamatuji. V sedm hodin ráno prázdné ulice. Fandilo se v hospodách, ve školách, na úřadech. Po ránu na gymplu narvaná malá tělocvična i studovna. Všichni u televizních přijímačů. Nájezdy proti Kanadě............... Hašek chytil...... škola se otřásá v základech po každém dalším pokusu. Pak doma v neděli ráno budíček v 5:00. Finále proti Rusku. Bure nemá kule a Hašek to je bůh se skandovalo.... A je to tady. Malá země ve středu Evropy poráží celý tehdejší hokejový svět. V ulicích jsou najednou stovky tisíc lidí jako při Sametové revoluci. ČT vysílá kontinuální zpravodajství o příletu zlatých hochů. Nebývalé vzepětí národní hrdosti. ____Zlatí hoši z Nagana navždy zůstanou hrdiny naší generace. Přinesli tehdy nám všem tolik radosti a optimismu. (02.09.2016)

V roce 1998 mi byly teprve 2 roky, ale vzhledem k mojí velký lásce k hokeji vím o tomhle turnaji skoro všechno. Nagano byl úžasnej zážitek a dokonce se něco podobného (i když ve značně menší míře) opakovalo i v roce 2010, kdy celá "věc" měla hodně podobný průběh: tým, kterému nikdo nevěřil, opovrhovanej soupeřema ale dokonce i lidma z vlastního národa, se vypravil (v tomhle případě) na MS. Nevěřili si dokonce ani samotní hráči. Ale díky jednotě, soudržnosti, naději, víře a lásce jsme to nakonec dotáhli do konce. Nádhera, jak pouhej sport dokáže po celou dobu mistrovství sjednotit celý národ. A Robert Záruba tomu dodal ještě tu nejlepší možnou atmosféru. Nezapomenutelné výroky a hlášky.: "Obrovská šance, obrovská šance." (což používá dodnes :D) / "Je to tam, je to tam. Tak přece jen existuje spravedlnost! " / "Petr Svoboda, jedenatřicetiletý VETERÁN (:D)...už dvaatřicetiletý, abych mu neubíral." / "Tak takhle pálí guma." / "Jsi pašák, Albi." / "Teď nám spadl obrovský puk ze srdce." / "Ruský trenér opět předvádí své čmáranice, kterým rozumí jenom on... no a jeho tým." / A to nej nakonec: "Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje. Jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny, Česká republika vyhrává zimní olympijské hry v ledním hokeji!" (29.09.2011)

Mnozí tady hodnotí výkon týmu a zážitek, jaký jsme z toho všichni měli. I já jsem samozřejmě rád, že jsem to mohl zažít na vlastní kůži a i teď při pomyšlení na tento úspěch mi leze mráz po těle a do očí se derou slzy dojetí. Nicméně dokument je pouze sestřihem momentů, rekapitulace. Nic navíc - rozhovory, zajímavosti ze zákulisí, více okolností o turnaji. Na koukatelnosti se nejvíce podílí samozřejmě úspěch samotný, ale i komentáře komentátorů. Jako dokument průměr. (18.01.2017)

Každý národ rád vzpomíná na doby svých největších sportovních úspěchů, ale Nagano bylo víc. Byl to turnaj, kde byli všichni nejlepší hokejisté světa a všichni na vrcholu sil. Každý toužil vyhrát a dal by za to možná i život. To, že jsme tento turnaj vyhráli my, se nedá zapomenout. Dodnes si vzpomínám na mini-knížečky o jednotlivých hráčích, které jsme četli ve druhé nebo třetí třídě, i když jsme ještě skoro neuměli číst. Nádherné časy. (14.10.2016)