Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Je to jako domino. Jedna kostka padá za druhou, stejně jako jedna životní rána následuje druhou. Nezastaví, nezpomalí, kostky pořád klesají k zemi. Tyhle filmy ze života jsou opravdové emoční ždímáky, ale pořád mají stejný psychologický vzorec. Nefunkční rodinu, nestabilní zázemí, naprosto devastující podmínky (v podstatě vůbec žádné) k vytvoření cesty pro dítěte budoucím životem. Submarino nám všechny tyhle prvky zdatně prezentuje a společně s velmi dobrým soundtrackem nás na bezmála dvě hodiny zatáhne do zpackaného života dvou bratrů. ()
Ano, seversky syrové, sociálně kritické, "Dogmatické"... ale také zdlouhavé a nudné, protože herci jsou ve svých rolích hodně nevěrohodní a příběh je příliš šablonovitý. Na žánrově podobné nízkorozpočtové nekomerční kousky jsem dlouhá léta chodil do filmových klubů, na Febiofest apod. Ale od jisté doby mě už příliš nebaví a popravdě po nich ani nevzdechnu, mám-li po ruce například nějaký dobrý horror nebo scifárnu. A co se týče filmů z kodaňské periferie (urbanistické i té společenské), mnohem víc mě oslovily rané Refnovy snímky. ()
Hľadal som nádej a pršal z toho smútok, dúfal, som, že nájdem odpovede a našiel som nihilistický marazmus, túžil som po emóciách a dostal som ich toľko, že sa mi zdvihol žalúdok. Zbytočný prázdny film plný špiny. Niečo zhnité je v štáte dánskom, pán Vinterberg! Vo svetle tohto filmu sa mi kresťanstvo javí nie len zmysluplné ale dokonca aj racionálnejšie než tomu bolo za posledné roky, za to tá jedna hviezda! ()
Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje, v okaté snaze o co největší depresivní dopad, vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo živoucností existence, snímek, kde není místo pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů života (feťák s bytem jako klícka a paní na úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat jeho zdroje předtím, než získal hotovost na novou živnost??). A poselství? Jestli se nám pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření před vraždou, vězením a sebevraždou, tak alibisticky lhal a může být, že vzal naději těm životaschopným, stiženým podobným osudem... možná měl k filmu přibalit i návod s varováním, aby se vyhnul případným žalobám. ()
Príbeh, ktorý sa vyrovná najdojímavejším spektáklom made in Hollywood. Brnká na (pre mňa) extrémne citlivú strunu a to pravidelne a s intenzitou všetkých akurátne použitých a akurátne učesaných kvílivých songov. Émócie sa ma dotkli len tak akoby a záverečná scéna, ktorá asi mala vyznieť katarzne, mi prišla smiešne trápna. Pán Vinterberg, moja otázka znie: Prečo? na čo? Komu? ()
Reklama