Jak jsem strávil tohle léto

V záplavě filmů zhusta přesycených zběsilou akcí, frenetickým střihem, divoce poskakující kamerou a krkolomně překombinovanými scénáristickými konstrukty, je tenhle ruský klenot málem zázrak. Jste přiotráveni plytkými hollywoodskými produkty a jiným podobným spotřebním filmovým materiálem? Pak pro osvěžení zkuste tohle zádumčivé drama. Jednoduchý ale silný příběh s působivostí antické tragédie, s minimem zbytečného plkání a s nádhernými čukotskými exteriéry. A pouze se dvěma herci. S polárnickým macho vědcem Sergejem, impozantním ruským gerojem (což je ovšem možná trochu zkaleno tím, že jeho představitel je Litevec) a jeho hokrem(*) Paškou (ještě v půlce filmu bych nevěřil, že mi tohohle poskakujícího kašpara se sluchátky bude na konci téměř líto). ZAJÍMAVOST: r.2012 (4 roky po natáčení) napadl čukotskou polární stanici Valkarkaj (kde se film natáčel) lední medvěd, kterého museli přiletět odbouchnout poliši vrtulníkem. (zdroj: ruská Wikipedie) Tedy nevím proč ho neodbouchli sami osadníci, když třeba na Špicberkách půjčují pušky na medvědy i turistům, ale o tom se už nepíše. (*) náš pracovní slang, HOvado K Ruce, prostě jouda (29.01.2020)

Udivuje mě jak se mnohým ta krajina strašně líbila. Já bych tam nešla ani do desetihvězdičkového hotelu s celým komfortem, kde by mně můj pobyt nejen plně hradili, ale ještě přihodili pár zlatých cihel. Ani omylem. Jinak jsem opět na rozpacích jak ten snímek pojmout, zdali ho mám rozcupovat a nebo psychologicky rozebrat. Nechce se mně ani jedno, tudíž dávám zlatou střední i když jsem až na konci uvěřila, že Sergej je opravdu stážista, což se mně celou dobu nezdálo pravděpodobné. Pro akční uživatele tohle fakt není to pravé ořechové. (06.03.2021)

Příběh je zasazený do tak odlehlého prostředí, že v něm nedává smysl ani slovní obrat "lišky tam dávají dobrou noc". Na ostrůvek sevřený ledem Severního ledového oceánu totiž nezabloudí ani polární liška. Malá meteostanice ztracená mezi ledovci a strmými skalisky představuje poslední výspu civilizace a pobyt na ní znamená výzvu pro lidskou psychiku dokonce i v krátkém období polárního léta. V tak nehostinném prostředí je nezbytná spolupráce, jenže oba vědci, které práce přivedla na tuto ztracenou vartu, se liší snad ve všem - věkem, povahou i životními cíli. Pro Pašu je stáž na dalekém severu jen podmínkou pro další kariéru, introvertní Sergej si život polárníka zvolil záměrně. Jednoho dne přijme mladší Paša vysílačkou zprávu, se kterou si neví rady, a jeho nervozita je počátkem série nedorozumění a konfliktů, které se rychle vyhrocují do absurdity. Režisér Popogrebskij vystudoval psychologii a ví, jak snadné je podlehnout emocím a jak ničivý může být konflikt dvou tak rozdílných charakterů. Přesto mi jeho scénář přišel v několika klíčových momentech z psychologického hlediska málo přesvědčivý. Už je závěrečná scéna, kdy Sergej odmítá odcestovat se záchranáři a vykonat to, co se prostě vykonat musí, mi přijde stěží pochopitelná. Popogrebského snímek ale sráží především tradiční ruský neduh - neochota stříhat. Zobrazené události stačí právě tak na 90 minut stopáže a i v téhle rozumné délce by zbylo dost místa pro dlouhé záběry drsné přírody a film by neztrácel komorní charakter. Je to, jako byste polévku pro tři osoby naředili s tím, že potřebujete další porci. Nají se sice všichni, ale už si nepochutnáte. Celkový dojem: 65 %. (14.01.2017)

Nezávislé dílko o dvou polárnících kdesi na Arktidě, kteří si lidsky ani profesně příliš nerozumí. K vyostření zápletky poslouží tragická událost v rodině jednoho z nich. Film to není špatný – mrazivé přírodní scenérie Arktidy jsou okouzlující, herci toho příliš nenamluví, což jen dokresluje jejich absolutní odloučenost od okolního světa. Jen ta stopáž je asi zbytečně dlouhá, druhá půlka se docela vleče. Ostatně celý film se nese v takovém neklidném duchu neustálého čekaní, až se něco stane, pač napětí neustále eskaluje a následný konflikt se zdá být nevyhnutelný. Kdo ale čekal psychické zhroucení následované krvavou naháněnou, třeba se sekerou alá Shining, bude zklamán. Film nikterak nevybočuje z mezí prostého vyprávění takovou tou vizuální metodou (nemluví, ukazuje) a stejný je i závěr. Celkově mě tenhle snímek ničím nezklamal, ale ani nepřekvapil, protože jeho dějová prázdnota je poměrně velká. (30.10.2010)

Dvouhodinový pohled na čukotské (nebo kýho čerta) pláně. Situace na meteorologické stanici, kde pobývají dva zaměstnanci - zkušený pardál a nováček Paša. Postava Pašy je pak rozporuplná a roztáčící děj do skutečných vývrtek, aby pak všechno nějak skončilo...Moc se tu nemluví a nikdo nikam nespěchá - ale mějme na paměti, že je to ruský film. A film je to zdařilý, nevím jak to, ale i když jsem se dívala v pozdní hodinu a bylo to fakt dlouhé a děj tedy tekl velmi poooomalu, nenudila jsem se a jsem ráda za ten neotřelý pohled. Více takové syrovosti a studeného vichru. (07.02.2011)