Jak jsem strávil tohle léto

Medzi najväčšie rozdiely medzi americkým a ruským filmom patrí, že od amerického viac-menej vieme čo môžeme čakať a od ruského nie. Možno odlúčenosť od civilizácie a samota, polárne dni a noci a možno len zámer scenáristu pohrať sa s divákom spôsobili aj tu v komentároch toľko nepochopiteľné skratové chovanie hlavného hrdinu. Každopádne zaujímavý a možno pre Hollywoodom odchovaného diváka nepochopiteľný film. (23.01.2012)

Najväčší problém tohto filmu je, že každý záber trvá o polovicu dlhšie, než je to potrebné. Aj keby sa skrátili o polovicu, stále môžme hovoriť o pomalom tempe rozprávania. Prvá hodina je dosť stereotypná, prakticky bez akejkoľvek scény, ktorá by aspoň nachvíľu prerušila jednotvárnosť. Naopak druhá polovica je výrazne zaujímavejšia. Hladovanie a skrývanie sa na ostrove pred nevypočitateľným kolegom je vzhľadom na rozťahaný úvod výrazné oživenie. Scénu kde sa už maximálne vyčerpaný Pavol zohrieva nad bedňou s rádioaktivným materiálom i jeho pomstu si budem dlho pamätať. Škoda tej veľkej rozvláčnosti a nevyváženosti, pretože prostredie i atmosféra je výborná a komorne ladeným snímkom ako tento som sa nikdy nevyhýbal. Skrátiť ho o 20-30 minút a možno by som dal aj štyri. Ale keby, keby...60%. (04.12.2011)

Příběh je zasazený do tak odlehlého prostředí, že v něm nedává smysl ani slovní obrat "lišky tam dávají dobrou noc". Na ostrůvek sevřený ledem Severního ledového oceánu totiž nezabloudí ani polární liška. Malá meteostanice ztracená mezi ledovci a strmými skalisky představuje poslední výspu civilizace a pobyt na ní znamená výzvu pro lidskou psychiku dokonce i v krátkém období polárního léta. V tak nehostinném prostředí je nezbytná spolupráce, jenže oba vědci, které práce přivedla na tuto ztracenou vartu, se liší snad ve všem - věkem, povahou i životními cíli. Pro Pašu je stáž na dalekém severu jen podmínkou pro další kariéru, introvertní Sergej si život polárníka zvolil záměrně. Jednoho dne přijme mladší Paša vysílačkou zprávu, se kterou si neví rady, a jeho nervozita je počátkem série nedorozumění a konfliktů, které se rychle vyhrocují do absurdity. Režisér Popogrebskij vystudoval psychologii a ví, jak snadné je podlehnout emocím a jak ničivý může být konflikt dvou tak rozdílných charakterů. Přesto mi jeho scénář přišel v několika klíčových momentech z psychologického hlediska málo přesvědčivý. Už je závěrečná scéna, kdy Sergej odmítá odcestovat se záchranáři a vykonat to, co se prostě vykonat musí, mi přijde stěží pochopitelná. Popogrebského snímek ale sráží především tradiční ruský neduh - neochota stříhat. Zobrazené události stačí právě tak na 90 minut stopáže a i v téhle rozumné délce by zbylo dost místa pro dlouhé záběry drsné přírody a film by neztrácel komorní charakter. Je to, jako byste polévku pro tři osoby naředili s tím, že potřebujete další porci. Nají se sice všichni, ale už si nepochutnáte. Celkový dojem: 65 %. (14.01.2017)

Prekvapenie, aj keď už samotný námet sluboval dosť. 3/4 filmu ide ako po masle, skvelé vykreslenie prostredia a celkom aj postáv. Iba "celkom" preto, pretože mladík je v poslednej 1/4 filmu dost divný a jeho správanie nie je ani v náznakoch vykreslené a teda predchádzalo mu. Menším mínusom je absencia hudby, ktorá by mi do toho dramatična velmi pasovala. Scenáristicky je film celkom zmáknutý, teda až na ten záver, režijne je to iba priemer (statická kamera, opakovanie sa tých istých uhlov záberov a pod). Každopádne odporúčam, už len kvôli originálnemu námetu a prostrediu. Hodnotenie: 80% (12.08.2013)

Když respekt přeroste v strach, není to dobré. Two-men-show pa rusky. Magie snímku je v tom, že jsem si po celou dobu stopáže nepřestával v hlavě tipovat následné chování hrdinů. Akce -> reakce. Jaká bude? Jako surrealistická psychohra s divákem je Jak jsem dopadl tohle léto trefou do černého. Vlezlý odér nejistoty se v podobě všudypřítomné severo-polární mlhy rozlézá divákovi v hlavě, šokující náboj několika scén je potom tak silný, až se z toho tají dech. Už vidím, jak se američani chystají na vlastní verzi s jedním velkým flashbackem, aby ukázali, co tam Sergej s Pašem tu dlouhou dobu před zapnutím [REC] dělali... že se to potom tak posralo. Až na přehnané množství úúúžasných dlouhých záběrů (tak jsme lidi, ne - taky mám rád svěží lenost filmů, ale tohle byl extrém) a na pár problémů s uvěřitelností elementu lidského chování super. (06.11.2010)