Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel

,,Zdá sa mi, že sme behom jednej noci prežili svoj celý život..." Nikdy, fakt nikdy by som nepovedal, že práve v ruskej zemi v minulosti vznikla takáto zábavná romantická komédia, pre silvestrovský večer úplne stvorená. Hoci na druhej strane verím, že aj v ostatným európskych krajinách rovnako ako v Československu mohlo vďaka skvelým hercom a autorom fungovať divadlo i televízna dramatická tvorba na vysokej úrovni aj v populárnych žánroch. Irónia osudu sa odohráva na malom úseku silvestrovskej noci a novoročného dňa, prevažne v jednom, nie príliš hotovom byte a nočnej zasneženej ulici, snáď až na dva momenty nerobí žiadne skoky v čase a necháva do detailov bežať celý príbeh do detailov za sebou. Trochu naivná zápletka s vopred očakávaným koncom prináša so sebou až neskutočné množstvo vtipných situácií, zauzlení a tri hodiny s Naďou (krásna Barbara Brylska), Žeňom, Ippolitom a ich príbuznými utečú ako voda. Dvaja sokovia v hre o ženu sa takmer skamarátia, keď uprostred silnej víchrice začnú tancovať a skákať, aby nezamrzli − to nemalo chybu! ;-)) Veľmi kvalitná zábava, plná irónie osudu postáv, avšak nový typ bývania v panelákov vo veľkomestách musel priniesť v 70. rokov ľuďom nielen s pridaním alkoholu mnoho zmätku, takže by som sa nečudoval, keby veľká časť filmu vychádzala z reálnych zážitkov. (90%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) (01.01.2019)

Skutečnost, že i v sovětizované části Evropy, ba dokonce uvnitř samotného impéria vznikala velká díla, není nic překvapivého. Víc než o jednotlivé díly se tu přitom jedná o výrazná jména vyzrálých a pro nezasvěcené až překvapivě tvořivých silných osobností. Komedie, která ve své druhé části prakticky zcela ztrácí své původní žánrové určení, vypráví filmově výrazným, nenapodobitelně osobitým filmovým jazykem příběh rodící se velké lásky. Tato nanejvýš pravděpodobná nepravděpodobnost se vztahuje k lidem, jimž přímo "bijí" jejich biologické hodiny. Víc než poutavý námět sám si přitom naši pozornost podmaňuje téměř mikroskopická autorská, scénáristická i režijní pozornost, se kterou je tento proces, v němž hodiny nahrazují týdny a měsíce, sledován. Vyzrálým uměním světové úrovně překvapuje nejen polská krasavice Barbara Brylska (účinkovala i v české kinematografii zpravidla ve filmech spíše problematické kvality), ale i pro nás prakticky neznámí ruští herci (Andrej Mjagkov jako Žeňa-Jevgenlj-Evžen, Ljubov Dobržanskaja jako Žeňova matka nebo Olga Naumenko v roli žeňovy moskevské snoubenky). Opomenout nelze ani zpěv tehdy mladé Ally Pugačovy (1949) i víc než šťastné užití veršů mladší i klasické ruské moderní poezie (Marinu Cvětájevu vyvažuje vedle jiných neméně zdatná a tvořivá Bella Achmadulina /1937/). A tak nevadí, že ve více než tři hodiny trvajícím filmu ani jednou nezazní slovo "sex", věrohodně působí přelety mezi oběma největšími ruskými městy, a ani to, že touha po štěstí, vůle porvat se o ně s dosud nepříznivým osudem, tuto skutečnost zejména divácky víc než vyváží. LÁZEŇ je nesporně hluboké dílo, nevšední zážitek, klasika, která bere, zdá se, dech i mladší české a slovenské divácké generaci. Toho, čím národní umělec SSSR (v soudobém Rusku se tyto tituly běžně používají a společensky ctí) Rjazanov oslovuje i naši současnost, je zkrátka víc než dost. (01.03.2012)

V Sovětském svazu za Brežněva to musela být pecka! Milostná komedie bez ideologie, jen opravdu vztahová šaráda způsobená opilostí a podobností sídlišť v celém socialistickém bloku. Z dnešního pohledu je záměna, která odstartuje milostné zmatky, rozehraná na až příliš dlouhé ploše, s tehdy obvyklým pomalým střihem a s občas nevysvětlitelnými zvraty v chování hlavních postav. Je to staromilský snímek s pomalým tempem, vtipy vyvolávají spíš jen pousmání než smích a celkově bych snímek doporučila hlavně nostalgickým pamětníkům a milovníkům starých filmů. /26. 1. 15./ (26.01.2015)

Pro našince je to celé takové divné a těžko pochopitelné. Někdo, kdo nikdy nebyl v bani může být překvapený scénou ze sauny, kde se nalévají alkoholem. Jinak na nový rok je v Moskvě a Leningradě snad každý totálně našrot, kolem čehož se koneckonců celý film točí a ještě z toho vyždímá romantickou zápletku jak stehno.Je to celou dobu takové rusky roztomilé a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Pominu to, že si v té době létají tam a sem, jak se jim zachce (asi byly letenky tak levné, nebo vydělávali tolik peněz) a naopak kvituji vtípek o stejných panelácích a stejně pojmenovaných ulicích. Jako takovou lehce bizardní zajímavost doporučuji, ale pokud je váš nejoblíbenější film Avengers, bude to na vás asi moc pomalé. (13.01.2020)

Mezi Moskvou a Leningradem je jen jedna pořádná kalba v lázních, kde se pije vodka z půllitrů na pivo (pravda, to jsem ještě nikde neviděla) a pak se jede vyprovodit Pavel na letiště... Barbara Brylska je tu kouzelná, moc hezky se mi na ni dívalo. Celkově spokojenost, mám jen dvě malé připomínky, tou první je skutečnost, že tu není mužský v charismatické kvalitě A+ (jako je právě Barbara za něžné pohlaví) a tou druhou je délka filmu. (06.03.2020)