Cosmopolis

Cronenbergův návrat do doby, kdy ho za jeho filmy neměl vůbec nikdo rád. Podivná alegorie na zkaženost, znuděnost a emocionální vyprahlost dnešní společnosti - to vše v různých podobách nechává Cronenberg plynout před okny hi-tech skleněné rakve jedoucí napříč bouřícím se a hlučícím New Yorkem. Cronenberg nechává postavy mluvit v podivných kryptogramech a prkenně si s nimi pohrává, znásilňuje je, nechá flirtovat s divákem a pak vše zakončí podivnou dvacetiminutovou hádankou, kterou se však dál už nikdo zabývat nechce. (01.07.2012)

Film dosahuje svojho vrcholu vo chvíli, keď sa vzoprie konvenčne zaznávaným (estetickým) hodnotám (formálnym/štylistickým/naratívnym kvalitám), uškrtí diváka, zhasne svetlo a odíde z kinosály. To Cosmopolis nerobí, ale má k tomu blízko. 1 a 3/4 hodiny (ne)zmyselných filozofických monológov a groteskných situácií. Lesklé, tekavé, cyber a cool. Let's be asymetric. Pridal by som si to do topky, ale nie som si istý, či by som potom nevyzeral ako hipster/pózer. (06.02.2015)

Strašně divný film utopený v dialozích, které působily jako z jiného světa. Celá závěrečná sekvence s Paulem Giamattim mě přinutila vzdát se a vypnout mozek. Já vím, že jde o adaptaci knihy, ale stejně jsem měl pocit, že si Cronenberg při psaní scénáře šlehl notnou dávku LSD, protože aby v jedné větě se hovořilo o klesajícím juanu a asymetrických prostatách...? Fakt nevím, co si o tom myslet. Každopádně pochvalu si odnáší Robert Pattinson, který je ve své roli precizní a jeho výkon (hlavně na začátku) mě přesvědčil, že sledovat jeho hereckou kariéru bude zajímavé. (05.07.2012)

S dílem Davida Cronenberga se zájemci měli možnost seznámit více na výstavě, kterou hostila Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu David Cronenberg: Evolution. Mezi skalní příznivce se nepočítám, nicméně již od dob Crashe tuto persónu vnímám, ale nikdy jsem si ho nijak zvlášť neoblíbila. A jaké je tedy Cosmopolis? Obyčejné. V kontextu Cronenbergovy tvorby nijak zvlášť alarmující, nijak zvlášť objevné. Ale jeho zjevně oslovila spolupráce s Robertem Pattinsonem a tak jsme se dočkali ještě Map ke hvězdám... (29.10.2016)

Cronenberga chytl filozofický průjem, tak zavzpomínal na své prvotiny Stereo a Crimes of the Future a řekl si, že znovu zkusí upozadit vizuální formu a raději diváky pořádně otrávit těžko stravitelnými dialogy s rádoby mohutnou filozofií mezi řádky. Nezakrývám fakt, že abych Cosmopolis skutečně pochopil, musel bych jej vidět vícekrát, přesto si ale myslím, že prolbém je jinde. Řadu myšlenek o kybernetické a emocionálně vymřelé společnosti plné čísel, peněz a nadbytečných technologií jste schopni vstřebat i napoprvé, ovšem ony myšlenky nepůsobí podnětně, zajímavě, postrádají jakýsi "aha!" efekt, nevybouzí k dalšímu přemýšlení o problému, nevzbouzí divácký zájem a zkrátka jen nudí. Z povinnosti si odšrtáváte dialogy, které smysl dávají a zíváte u těch, jejichž význam vám uniknul, takhle si film svého oblíbeného mistra nepředstavuji... 4/10 (12.10.2012)