Cosmopolis

Při prvních minutách snímku a prvních rádobyrozehraných scénách člověk lehce znejistí. Už-ne-Edward po zjištění, že nutně potřebuje nový haircut, sedá do neoriginálně nablýskané limuzíny a vydává se na cestu plnou otravně přemýšlivých hovorů, při nichž nevíte, jestli se výrazům Roberta Pattisona smát, nebo z nich brečet, přestávek na přemlouvání své novomanželky k sexu, na sex s různými náhodně se objevujícími ženami a detailní lékařské vyšetření. Kolem zuří pouliční boje a revolty a divák i chvíli přistoupí na tuhle režisérsko-scénáristickou hru, jakmile ale na konci dne dosahuje Eric Packer svého cíle, tedy onoho holiče, jde vše zase do kytek. Rozhovory se stávají čím dál trapnějšími, historky o lásce k taxikům lezou na nervy a následná debata o světě, bohatých, chudých, záchodech a nepravidelném tvaru prostaty nutí diváka jen k jediné myšlence - přání, aby už konečně někdo vystřelil a na plátně se objevily uklidňující závěrečné titulky... (01.07.2012)

Redundantní exkrement neboli neskutečně prázdný a stupidní film, jehož dialogy můžou připadat chytré snad jen těm hloupým barbínkám v minišatech, s podpatky a rudými nehty, které se na film vydaly jen kvůli upírovi Pattinsonovi, jenž si drandí ve své hi-tech kobce na čtyřech kolách. Odcházely těžce frustrované stejně jako my fanoušci mistra Cronenberga. [47. MFF KV] (03.07.2012)

Opsat knižní dialogy a natočit je stereotypní metodou záběr x protizáběr nestačí. Excentrických momentů je pár a vyznívají spíš sebeparodicky, závěr už je vysloveně verbální průjem. I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí. Ani zoufale necharismatického Pattinsona, kterému člověk neuvěří ani tu dekadentní nudu. (08.07.2012)

"Čo som to sakra práve videla?", opakovala som si niekoľkokrát po skončení filmu. Zazneli aj výkriky typu "práve som zabila dve hodiny svojho života pozeraním takejto sračky!" Sorry, ale odo mňa sa najnovší Cronenbergov opus zľutovania nedočká. Za čo vôbec dávam tú 1*? (a za čo dávajú ostatní nadávajúci dve?) Snáď iba za tú trochu voyeurizmu - ktorú som si myslela, že zakúšam, prípadne, že ona je účelom filmu. Lebo možno až do polovice som si myslela, že sa dívam na niečo zaujímavé, na niečo, čomu sa oplatí venovať pozornosť, aby som sa v polovici druhej dočkala nejakého zmyslu či nebodaj katarzie... moja nádej postupne slabla, až zomrela vyčerpaním z toľkého falošného nihilizmu. Neviem čo bolo účelom filmu, lebo na konci som si uvedomila iba jediné - že tento film vôbec nemusel vzniknúť a že ma to už nezaujíma. Pre mňa je to zbytočný pseudo-filozofický manifest intelektuálnej masturbácie. Ale možno je problém iba v tom, že aby sa človeku páčilo dielo, potrebuje sa aspoň s nejakou jeho postavou aspoň do istej miery stotožniť - proste aspoň s niečím. Lenže v Cosmopolise sa nebolo S KÝM stotožniť! Čo na tom, že sa divák má 108 minút dívať na narcistický afekt hrdinu a režiséra, aby mu bolo ukázané, že za hranicou absolútnych peňazí a absolútneho bohatstva číha emocionálny chlad a ľahostajnosť k sebe samému? SO WHAT?! (26.11.2012)

Intelektuáli sa vždy radi koria moci a nepochybne mnohí z nich budú vo vytržení z filmu, ktorý prostredníctvom dialógovo-sexuálnej jazdy s podriadenými výkonnými mozgami impéria vizionárskeho magnáta rozoberá podmienky a príčiny jeho pádu. Niektoré sentenciie zaujali, iné zase boli čistou myšlienkovou masturbáciou. Vizuál - vydizajnované interiéry limuzíny v znamení digitálu esteticky neoslovili. Ani plus ani mínus. Chladná vyprázdnenosť. Možno to bolo cieľom, ale na takýto pocit stačí zájsť v sobotu do Auparku. Potešilo záverečné situovanie do predmestia s basketbalovým ihriskom, ošuntelým holičstvom a chátrajúcou fabrikou - kontrast voči nablýskanosti - exteriérové vedomé prijatie rozpadu a dožitia. Ale ako som už v úvode predoslal - korenie sa moci, majetku a "inteligencii" novodobých vzdelaných investorov zo strany frustrovanejších intelektuálov, či manažerov rôznych úrovní (so snami dosahujúcimi až na vrchol pyramídy riadenia a ovládania) ešte neznamená, že ide o prelomové dielo. O čosi chytrejšie rozhovory ako v hovorovej reči mozog vyplachujúcich filmov (= bežných distribučných titulov) ale navnadia azda aj na opakované pozretie. (11.02.2013)