Notre jour viendra
Our Day Will Come
Redheads
Režie:
Romain GavrasKamera:
Andre ChemetoffHudba:
Sébastien AkchotéHrají:
Vincent Cassel, Olivier Barthelemy, Justine Lerooy, Vanessa Decat, Chloé Catoen, Rodolphe Blanchet, Pierre Boulanger, Jacques Herlin, Aurore Broutin (více)Obsahy(2)
Co uděláš, když jsi dospívající zrzavý budižkničemu, který až na jednoho staršího chlápka nemá kamarády? Když tě všichni nenávidí a nejvíc ze všeho tvoje vlastní rodina? Když se ti všichni kámoši vysmívají? Odpověď: Ty a tvůj ubohý kumpán seberete všechny svoje prachy, koupíte si sportovní auto, elegantně se oháknete a zamíříte do země zrzavých, do Irska. Co ale začíná jako hledání ideálu se promění v divoké řádění plné nenávisti, násilí a sebedestrukce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (129)
Tak tohle jsem asi nepochopil. Dvoum francouzským psychopatům rupne už totálně v kouli, oháknou se, koupěj si káru a vyrazí do Irska. Na cestě krosí všechno, co se jim namane a pokud to nesejmou, tak to přefiknou. Kdybych si to takhle přečetl, tak by mě to lákalo. Jenže ten pokus o jakousi psychologii a vůbec celkový zpracování mi přišlo naprosto cizí. Pokud by tohle natočili Britové, tak věřím, že by z toho mohla bejt parádní řežba, podpořená klasickym suchym humorem, ale protože to vzali do ruky žabožrouti, je z toho paskvil o ničem. Ústřední herecká dvojice byla dobrá a zejména Cassel si svojí roli užíval, ale čekal jsem teda mnohem mnohem víc. 10% ()
Francouzská operace CHAOS byla prohlášena za oficiálně zahájenou a Chuck Palahniuk se někde nejspíš potutelně raduje. Tenhle podivně načrtnutý "program pro přeživší zrzky" mě ale dosti minul a mozková soustava zůstala zcela nezasažena jen podivně kontaminována zvláštní směsicí násilí a anarchie. (Francouzský) Fight Club o dvou postavách uhání ke svému konci jako splašený vlak a nestíhá rozvést řadu motivů ani motivací postav. Jejich den možná přišel, já si na ten svůj ještě počkám - a doufám, že bude veselejší a mnohem barevnější bez přidaného červeného barviva. ()
Znáte ten pocit kdy Vám někdo podsouvá celkem zajímavou myšlenku v okamžiku kdy ji absolutně vůbec nejste schopni přijímat? Moje projekce tohoto filmu. Jo, jo... teď už chápu Náš den přijde je amorální festivalovka, která nemá v přehravači obyčejného, žánrového milovníka raději co pohledávat. Mně zůstane v hlavě pouze Vincent Cassel, který je jako vždy výborný a zbytek je jen hodně WTF úprkovou roadmovie po francouzském území, kde se homosexuálové ohánějí kuší, protože se někomu nelíbí barva jejich vlasů. Ale i taková je občas vlastně ta země galského kohouta. 49 % ()
Bez jakékoliv ironie - zajímalo by mě, kolik z těch, co hodnotili pěti hvězdami, má narudlou barvu vlasů :). V komentářích se to hemží slovy jako "zběsilá jízda", ale po shlédnutí jsem si připadal jako vyvrženec, viděl jsem totiž poněkud rozplizlou story s nahodilým scénářem, proloženou několika "no reason" násilnostmi. Mám rád filmy jako Oldboy, kde má pomsta a revolta smysl, ale proč bych měl fandit dvojici zakomplexovaných týpků, kteří se chovají jako hovada? Gavrasův nihilistický styl je mi krajně nesympatický a tady se mu navíc, na rozdíl od videoklipů, nepovedla ani synchronizace hudby s obrazem, což mě dost zklamalo. Zapomenutelný průměr s dvěma výbornými herci. ()
[MFF 2011, Karlovy Vary] (SPOILERS) "Ginger's revenge has begun..." Sledovať debut "zúrivého básnika" Romaina Gavrasa (ďalej R.G.) v útrobách veľkého sálu hotelu Termal je zážítok na môj veru abnormálny a ak sa z neho ešte k tomu vyliahne kanonický "masterpiece" o prehlboko zakorenenej inklinácii ku xenofóbii, diskriminácii a predsudkom, tak mi neostáva nič iné, ako len chŕliť oslavné tamtamy. A pravdu povediac, ani neviem kde začať. Takže na preskáčku._______Triumfálnym trikom mi príde najmä dôkladné vystupňovanie celého rozprávania, ktoré sprvu laškuje pomocou vyhrotených srandičiek-chytá príchuť pálivej komédie (vyrývanie, "gotička", moped, dievčatko…) ale-akonáhle dôjde k výmene buričských rolí-dej sa postupne mení a ústi v psychopatickú "hell ride" s nabitou kušou, vyholeními hlavami a majestátnym terorom. Ono vyšpičkovanie do samej krajnosti sa niekomu môže javiť ako skutok ostentatívny/bezcieľny, lenže R.G. (rovnako ako Gaspar Noé) touto hyperbolizáciou vynáša svoje nespratné "prvorodeniatko" do úplne iných, málo objavovaných sfér výchovy/ovplyvňovania diváka a stvrdzuje tak obrovitú predispozíciu k neskoršej, (potencionálu plnej) tvorbe. Takéto hrotenie/preháňanie sa prejavuje predovšetkým forsírovaním explicitnosti, ktorá sa dotýka znehodnocovania/zneužívania ošemetných zákutí-teda homosexuality (svatba), vlastenectva (výkriky) či sexuálnej delikvencie (nespútané vyvádzanie s neplnoletými slečnami) za účelom neústupčivého odboja. Zjednodušene ide o násilné ublíženia na zdravý (bitky, útoky) alebo zaručené drancovanie nervov cez ponižujúce chovanie (vírivka, obchod) s tým, že adekvátna (!) motívacia k týmto extrémistickým činom nejestvuje a asociálnemu anarchizmu je dodávaná ešte istá, pre mnohých neprijateľná poetičnosť (pláž, rečnenie, svetlica). Bystrohlavý antagonizmus, ktorým R.G. stavia na pranier skazenosť našej spoločnosti a činí tak obzvlášt neprispôsobivou, no za to podmaňujúcou cestou._______Nemenej dôležitým článkom je grandiózne obsadenie ústrednej, nemálo zbesilej dvojice. Extraordinárny Vincent Cassel ako Patrick-živnostník poskytujúci poradenské služby a zamestnaním otrávený zošedivelý "brunet"/extrovert túžiaci po udávaní nemravnostných lekcií-po vzrušení. Šokézny Olivier Barthelemy ako Réne-okolím večne utláčaný a od malička šikanovaný hustovlasý "brunet"/introvert plný zlosti-zarmútenosti-zúfalosti, hľadajúc únikový koridor z mínového poľa-z útlaku._______Atmosferické a nervy drásajúce scény podfarbuje "na mieru ušitý" OST od ďalšieho legitímneho člena "Ed Bangerov"-SebastiANa. Bezuzdné klavírne melódie, ktoré obmieňajú gniavivé/napínavé, nadnášajúce/skľúčujúce tóny presne dokresľujú prebiehajúce šialenstvo, krivdu, vieru-nenávisť. Sebastianovi Akchotéovi sa fakt darí počastovať snímok "feelingom" priamej pálčivosti a puncom "neriedenej" osudovosti._______"Notre jour viendra" je perfídne parádnym pokochaním sa nad tvorcovským umom a smelosťou, má obdobnú drzosť/uletenosť ako Zombieho "Vyvrženci z pekla", na place pobehujú (post)tarantinovsky napísané charaktery a celok ovplýva zádúšivou katarziou. R.G. čo by syn oskarového Costy-Gavrasa jasne preukazuje, že jeho vplyv nekončí iba pri početnom produkovaní krátkometrážných formátov (zákázky od zvučných mien-Simian Mobile Disco, Justice, M.I.A., Dj Mehdi, Last Shadow Puppets, etc.) alebo pri jednom uspokojivo zostrihanom turné "A Cross the Universe", ale "vzburou ryšavých" prvotne siaha do výšin artového neba a váženého zenitu sa dúfam dotkne už čoskoro. () (méně) (více)