Mein Glück
Schastye moe
Moje šťastie
My Joy
Režie:
Sergej LoznicaKamera:
Oleg MutuHrají:
Vlad Ivanov, Alexej Věrtkov, Viktor Němec, Olga Šuvalova, Anastasija Ševeljova, Konstantin Šelestun, Boris Kamorzin, Timofej Tribuncev, Lech Dyblik (více)Obsahy(1)
Řidič náklaďáku Georgij si balí svačinu od ženy a vyráží na cestu. Shledání s nezletilou dívkou, která prodává své tělo, a navíc ještě ví, proč to dělá, i s dalšími postavami však rutinní dodávku zboží promění ve zkušenost, jakou by si hrdina původně ani nepřál. Může si člověk uchovat svou lidskost v podmínkách, které upřednostňují holé přežití? Může malebná krajina zmírnit krutosti, které se v ní budou odehrávat? Spojení naprosté racionality s poetičností absurdity, ale též pocit bezmoci, který diváka zachvacuje, i když je srozuměn s tím, že právo je na druhé straně, přibližuje snímek knihám Ádáma Bodora i Franze Kafky. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Dokumentarista Sergej Loznitsa přivezl svou krutou studii ruské povahy Moje štěstí, v níž se v pomalých nájezdech kamery noříme stále hlouběji do společenského marasmu a zlodějské morálky. Návyky dokumentaristy se nezapřou, tvůrce jednoznačně upřednostňuje popis před akcí, zkoumá expresivní tváře ruských venkovanů a hledá v nich stopy toho, co hrdina filmu, řidič dodávky Georgij, zakouší na vlastní kůži i ve vyprávění ostatních postav. Pozoruhodný morytát, v němž se zhnusení mísí s ironií, sice místy budí úsměv, ale jeho osten směřuje nevyhnutelně k tragickému gestu zmaru a beznaděje. Skeptický snímek sice klade svým plíživým tempem vysoké nároky na diváka, nicméně odvděčí se plastickou a depresivní mozaikou současnosti. ()
Po shlédnutí tohoto filmu máte pocit, že jste promarnili 2 hodiny svého života. Jedná se o sled nesmyslně za sebou jdoucích scén, které spolu na první pohled vůbec nesouvisí. Film navíc obsahuje dlouhé záběry o ničem. Když se ale nad filmem zamyslíte, nejspíš měl opravdu děj. Po dalším zamyšlení možná najdete i hlavní postavu. Jde o příběh muže, jemuž jako malému chlapci vojáci téměř před nosem zabili otce a on zůstal úplně sám. Je od té doby němý a ostatní se mu neustále posmívají a nikdo ho nebere vážně. Postupně se tato postava objevuje v různých scénách, kde nikdy nehraje hlavní roli a proto ji člověk na první pohled nepřikládá moc velkou váhu. Autor tohoto filmu točil až dosud převážně dokumentární filmy, což se na snímku docela podepsalo. Jedná se vlastně o zobrazení poměrně drsného života v Rusku. ()
Surový film zobrazující různé projevy, ale i příčiny zla v reáliích nejen současné ruské společnosti. Na reálnosti vyprávění přidává i povídková struktura, která je životu blíže než několik linií postupně vytvářejících jedinou. Skvěle výmluvný je také závěr – koho nakonec postupně rozvíjející se zlo zničí? Ty zlé nebo ty hodné? ()
Dokumentaristovi Sergeji Loznicovi se podařilo natočit encyklopedii věrolomnosti a zlovolnosti, v níž jedno zlo mísí s jiným, a sporadické dobro se v něm utápí jako čmelák v kolomazi - symbolem tu může být prostitutka, popisující sex se zmaštěným mechanikem, po němž spotřebovala veškerou svou zásobu voňavých kapesníčků (ale počítá s tím znovu, proto si ji musí co nejdříve obnovit). Tenhle antibuddhistický morytát (toto označení jsem si vypůjčil od Marigold ****) se vyznačuje konsekventním pohrdáním nejen životem, ale i smrtí. Celkem srozumitelný příběh se po zabití řidiče dodávky Georgie sice rozpadá na epizody, ty však nevybočují z daného rámce. Nepochybně se v něm nejedná o pokus o uchopení "východní" mentality; ale jen o pokus obsáhnout reálné zlo, a přitom se příliš nedotýkat jeho kořenů. Pozn: Sám Loznica říká (parafráze), že se kořenů dotýkat nechce, chce ukázat jen byliny, které tyto kořeny mají. Vykopat si je musí každý sám. ()
Celkem podprůměrná sonda dnešního Ruska. Řekl bych, že s trochou smůly se podobných zažitků může v Rusku dostat komukoli. Skoky mezi jednotlivými příběhy jsou dost prapodivně zvládnuté, dost dlouho trvá, než se človek zorientuje. Druhou hvězdičku přidávám za typický ruský popík linoucí se z rádií ;) 45. MFF KV ()
Reklama