Motýl vzlétl k záři

Prekvapivo pecka. V najlepsich tradiciach screwballu sa tu keca ohromnou kadenciou, aby velmi casto vypadla nejaka skutocna perla. Aby po divackej facke v poslednom akte usmev zamrzol. Skoda, ze to nebolo dlhsie pretoze ten prechod medzi nahlaskovanou komediou a temnou dramou nie je uplne hladky. Vsetko ale zachranuju famozna Katharine Hepburn a este lepsia Ginger Rogers. O dost lepsie nez tematicky pribuzny original Star is born 9/10 (14.11.2020)

Naprosto vyborny film. Herecky v rolich zacinajicich a neuspesnych taky herecek byly tak presvedcive, ze mi plne dokazaly navodit atmosferu ubytovaciho zarizeni a to i napric vice nez 70-ti leteho odstupu a kultury jine zeme. Vyborne dialogy, vtipne prupovidky devcat, na ktere se mimochodem prijemne divalo. Scena z divadelni premiery a nasledna " dekovacka " je ale skutecnou perlou celeho filmu a ac me spousta filmu nechava chladnym, zde jsem slzu uronil... Vyborna podivana! ----------------- Jen nejsem schopen pochopit, proc se filmy takoveho formatu musi vysilat ve vsedni dny v devet rano nebo v jednu v noci a v hlavni vysilaci cas pousteji ty nejvetsi kokotiny s tema nasima radoby umelcema! (09.03.2010)

Hned po doběhnutí úvodních titulků se na vás začne valit kaskáda břitkých dialogů, ironických prupovídek a nevybíravých glos, to všechno v podání asi patnácti nudících se hereček bez práce. Dost neobvyklý úvod do příběhu, řekl bych. Chvilku trvá, než si člověk zvykne na slovní ping pong, podle kterého je možná až příliš poznat, že se původně jednalo o divadelní hru. Jakmile ale vstoupí na scénu jako vždy bezchybná Hepburnová, začne se děj pomalu rozbíhat a přes konverzační komedii přechází až do závěrečné tragédie. Na můj vkus poněkud násilně a přehnaně, s přivřením oka se to ale dá akceptovat a na emocionálnosti to nijak neubírá. A Adolphe Menjou má snad na ty usměvavé pokrytce patent, v Kubrickových Stezkách slávy byl skoro stejný parchant jako tady. (11.10.2010)

Klasický Hollywood 30. let, natožpak žánr screwball komedie je pro mě dosud téměř neprobádaná vrstva světové kinematografie a tak jsem se rozhodl, že si jeden takový film zkusím dát. Volba padla na Stage Door obsazený třemi velkými hvězdami své doby. Zpočátku mě zběsilé a neustávající tempo dialogů docela šokovalo, ale po pár minutách jsem se na tu vlnu naladil a začal si je užívat. A že je opravdu co, na téměř každou vyřčenou větu jsou odpovědí velice rýpavé sarkastické poznámky zejména z úst vynikající Ginger Rogers, ale nezaostávají ani další z mnoha přítomných postav. Z klasicky velmi hladkého a neviditelného hollywoodského stylu vyčnívá pouze stylizovanější scéna před sebevraždou jedné z hrdinek. Jinak bych z mnoha bryskních dialogových přestřelek vyzdvihl skvělou scénku, kdy se v bytě producenta Powella (Menjou) setkají všechny tři hlavní postavy a Ginger Rogers nalezne Katharine Hepburn v jaksi kompromitující pozici :). (07.06.2013)

"Na spaní používáme klapky." - "Co s tím mám dělat. Dát si to na oči?" - "Ne, spolkneš je a zapiješ vodou." Bohužel podobných výměn v Stage Doors není tolik, kolik bych si přál. Výsledkem je spíš průměrnější screwball, který bledne ve srovnání s o rok novější Leopardí ženou. Ale nutno přiznat, sledovat kočkování mezi Katherine Hepburn a Ginger Rogers mě těšilo. Překvapivý je hlavně neutěšený závěr, který z feministických pozic útočí na broadwayský (a potažmo hollywoodský) způsob zacházení s herečkami, coby materiálem na jedno použití. (30.07.2020)