LOL

francouzský originál neznám,takže nemám možnost srovnání,nicméně tohle není nic víc,než klasická a neškodná teen romanťárna která nikterak nenadchne (ale na druhou stranu zase vyloženě neurazí).Kdyby mi bylo o pár let míň asi bych skákal radostí do vzduchu,takhle je to průměr na jedno podívání...50% (04.08.2012)

Nechápu, co se na tomhle může líbit. Je to pouze ultraodpornej, vyvolávající psychostavy, naprosto trapnej patos, humus, odpad, hnus! Trapná obehraná pohádka s někym tak nesympatickým v hlavní roli, že to se snad zatim nikomu nepovedlo. Miley Sajrajtus je tak nudná, špatná a nesympatická herečka. Vedlejší postavy ani nemluvim, to taky byla katastrofa. Sice dospěláci celkem dobrý, ale kolem nich se to moc netočilo. Ale prostě ten příběh a napsanej scénář je tak prasáckej, že jsem občas čuměl, co tam scénarista vykouzlil. Klišé nad klišé. Je mi špatně ještě den potom. -100% (17.12.2012)

,,MÉ JMÉNO JE LOLA, ALE KAŽDÝ MI ŘÍKÁ LOL....“ /// Jsou mladí, zkouší milovat, žít a bavit se. Hodně teen, hodně muziky - asi proto, že maj kluci kapelu (bohužel jí jde hodně mimo mě), samej zamilovanej smajlík a Demi Moore, která má nasrat nás stárnoucí kretény, kteří se rozhodnou rozpomenout na mládí. Holky se zamilujou, kluci (možná) strčej ruku do trenclí a my starší ….budem mít pocit, že to plyne nějak pomalu (i když uznávám, že mě ten vejlet do Paříže lehce pobavil). Komplikovanost dívčí duše (aneb rok ze života teenagera) – místo muzikálu jen obyčejný lásky ze střední – kurva, já chtěl původně vidět francouzskej originál. ,,JE DOBRÉ MILOVAT NĚKOHO TAK, AŽ TO BOLÍ“. No a co myslíš ty? (tak třeba já…. já už mám ten originál u prdele.) P.S.: Ty 3* berte s rezervou, někdy se prostě vyplatí čumět na filmy pro mladý s mladejma (stejně jako vzpomínat na pracovní úspěchy se starejma). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, kdy holky můžou píchat na školních záchodcích. 2.) Luštím záhadu, jestli by Demi Moore mohla hrát holku ze střední (no vo fous, ale ty záchodky….). 3.) Zjistím, že do Paříže nemám jezdit se starou, ale se školou. 4.) Chcu bejt nejlepší máma na světě (jak říkám nic pro chlapy). 5.) Chcu píchat Hannu Montanu (nechcu se opakovat, ale jak říkám - nic pro chlapy). 6.) Thx za titule ,,Just.m3“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (05.08.2012)

"Jmenuji se Lola, ale každý mi říká Lol." Lol jí říká pouze jedna postava a to přibližně v pěti případech. Už to mluví samo za sebe... Naočkovat si bezprostředně po God Bless America nové LOL bych označil za čirý masochismus. Vůbec jsem netušil, že se v dnešní době něco tak úžasně stupidního ještě dělá. Nemůžu si pomoci, ale u LOL jsem se skvěle bavil a mělo to prostě všechno. Chlapeckou kapelu, která přirozeně nemá kde zkoušet a má problémy s nechápavými rodiči. Miley Cyrus s vychlastaným hlasem á la Terezka Voříšková. Mužské postavy vypadající až na jednoho (otce Loly) jako homosexuálové. Otce Jacoba ze Stmívání v roli policejního detektiva. Přísného otce, zakazujícího synovi hrát v kapele, který na konci prozře. Čtení dceřina deníku. Odebírání lidí z přátel na Facebooku. Spoustu chatovacích okének. Spoustu zařízení opatřených nakousnutým jablíčkem (za mořem to fasují nebo co). Sexy učitele trigonometrie. Sex s nýmandem na školních záchodech, aby už slečna konečně nebyla panna a byla ready pro výše zmíněného lamače dívčích srdcí. Domnělá nevěra vycházející ze záměny osob (úzce spjatá s výše zmíněnou kopulací). Odpanění Loly (téměř) v přímém přenosu. Debatu o jejím pubickém ochlupení. Domácí vězení. Výsměch Francouzům. A konečně happyend, kdy se parta čítající osm osob hezky spáruje a všechno je fajn... 100% (26.08.2012)

Celý ten úsměvně i ubrečeně výmluvný koncept, že tahle generace sice nevěnuje čas studiu (a tím nemyslím striktně školu), ale místo toho si užívá života - šuká, chlastá a poslouchá hudbu, mi přijde děsně kreténský. Někdo by jim měl říct, že my jsme v sedmnácti taky šukali, chlastali, hulili a jak tak poslouchám svý rodiče, tak i oni v šedesátkách a sedmdesátkách netrávili volný čas čtením bible. Společnost se mění skrz užívání médií. Naši rodiče neměli ty naše internety, takže se scházeli face to face, věci si hledali v knihách a poslouchali druhý. Moje generace má s tou mladou v podstatě stejný možnosti, rozdíl je ale ve stylu. My využijeme email, abychom se sešli, děcka se sejdou tam. Nám slouží internet, abychom na něm našli informace, děcka je nehledaj, protože jsou přece na internetu. Doba se zrychluje, ale klouže se jenom po povrchu. Představte si lidi jako mravence a společnost jako cibuli. Dneska se běhá po povrchu cibule děsně rychle a mravenec může být v jeden moment kdekoliv, nepodívá se ale pod slupku. To je strašně jednoduchý pro marketing, protože stačí cibuli hezky nastříkat, navonět, namalovat a je už úplně jedno, že je uvnitř shnilá nebo prázdná nebo tříakordová nebo těhotná. Neměl bych nejmenší problém vyspat se s Miley Cyrus, rozuměl bych jejím problémům, uměl ji poradit s oblečením a vím, co dělá za hudbu. Jenže ona by měla sakra problém rozumět jedinýmu slovu, když bych se bavil s kamarády, udržet koncentraci u hudby, co poslouchám, neusnout u filmů, na který se dívám. Smutným paradoxem pro mládež 21. století je fakt, že čím dostupnější informace jsou a čím více je jich k dispozici, tím méně je jich přijímáno. Na to se dá říct jen LOL. (11.07.2013)