Co kdybychom žili společně?

Trochu škobrtající gerontomedie, kde ale laskavost stáří všechno vyváží. Je snazší se na stará kolena pokusit akceptovat druhé vedle sebe, anebo je lepší být sám? V každém případě, když dojdou síly, ambice i vyhlídky, je nejlepší držet pevně při sobě. Tento poslední díl Přátel funguje filmařsky i lidsky krásně. (12.04.2019)

Celý film je přednášen s určitou francouzskou noblesou :) A to se mi na tom líbilo nejvíc. Lehkost, nadhled a klid, který z něj vyzařoval - a autentičnost, která se týkala skupinky přátel ve starším věku :) Dlouho jsem neviděla takhle "odlehčený" a nenáročný film a to, že se tam objevila známá jména a dům, ve kterém bydleli, bych brala všemi deseti okamžitě :) - a to bylo pro mě nejdůležitější. Ukázka toho, že i ve stáří při sobě přátelé drží a určitá ukázka mentality francouzů a jejich věčné vysedávání nad vínem :) ;) Taky bych chtěla mít takové stáří jako oni :) Myslím si, že si herci natáčení užili, jelikož nemuseli zbytečně nic předstírat a jejich "hraní" bylo vlastně nehraní :) Závěr, který je částečně smutný, ale dost silný, se mi moc líbil. (10.12.2013)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)

No vida, že to jde. Mám na mysli natočit moc príma vtipnou komedii, která se obejde bez krásných mladých herců a přesto je víc než koukatelná. A ještě mě přiměla k úvaze, že máme občas tendenci chovat se ke starým, někdy už třeba i krapet popleteným lidem trochu přehnaně starostlivě, někdy i blahosklonně, jako k malým dětem a oni nás přitom při svém životním nadhledu shovívavě vyslechnou a pomyslí si něco o oslících. No, ne že bych jim to v takových případech zazlívala. Mimochodem, nejvíc mě asi překvapil Pierre Richard, takového jsem ho ještě neviděla, přitom, jak tam tak zmateně bloudil po domě mezi starými přáteli, s tím mírně vytřeštěným pohledem, v takových momentech byl až roztomilý. (29.11.2014)

Nejzábavnější ukázka stáří na filmovým plátně. Příběh odproštěný od laciných dojáčků, sázací na trefně až černě vtipné dialogy, francouzskou vyprávěčskou noblesu a vynikající herecké výkony. Zřejmě nejdelší aplaus co jsem po skončení projekce zažil, samozřejmně i já si o sebe trošku pomlátil dlaně, protože takhle zpracovaný téma neduhů staří si paci paci pacičky zasloužilo. Strašně chytře se tady podařilo zabalit smutek a trable do radosti a pohody. Navíc vidět po x letech mého milovaného velkého blondýna s jednou černou botou na stříbrném plátně, to je prostě radost. No a pokud vás k filmu nezlanařil můj bla-bla koment, tak třeba předprojekční odpověď pana režiséra na otázku, jak se mu podařilo dostat do filmu tak zvučná jména "Bylo to docela lehký, všem sem dal přečíst scénář a jim se prostě líbil". (25.11.2012)