Nevědomí

Těch šedesát procent je ode mě možná trošku macešské, možná je to tím, že od určité doby je mi scientologicky nepříjemný Tom Cruise. Oblivion je v zásadě dobré sci-fi, s moc pěknými efekty, decentním scénářem a kvalitními hereckými výkony - kam počítám i ten Cruisův. Jen mě osobně nepřišel ničím výjimečný, konec byl na můj rozmazlený vkus trochu moc přeslazený a... neviděl jsem to v kině. Takže tak. Dokážu si představit, že správně naladěný bych z multiplexu odcházel moc spokojený - a vy dost možná budete taky. 60% (12.11.2013)

Na akční film je to dost málo akční a na nějaký "inteligentní" sci-fi ála třeba Blade runner zase moc hloupý. Zejména na první půlku se docela hezky koukalo. Druhá "akční" půlka mě moc nebavila a konec je úplně debilní. Jinak Tom Cruise a jeho 52 klonů překvapivě zahrálo docela slušně. Ty další dvě krávy nic moc. Velkym lákadlem byl Morgan Freeman, ale ten se v celym filmu ukáže dohromady asi na 5 minut, takže to ani nestojí za řeč. Docela ještě ujde soundtrack od M83. 60% (15.05.2014)

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)

No na seznámení se zvukovým systéme Dolby Atmos jsem si nemoh vybrat lepší biják, tady se fakt musím opětovně veřejně pochválit. Kromě sebe však musím pochválit i spousty dalšího, například Tomíka Cruisů, mám toho nestárnoucího pacholka rád, ale už dlouho nenatočil nějaký film, kde by mě upoutal herecky tak jako tady, ale pořád to není tak dlouhá doba, jako doba kdy jsem naposled viděl vynikající scífko, pravda mnohem víc se mě líbila ta první méně akčnější část, kdy má fantazie pořád ještě pracovala naplno s tím jako to vlastně všechno je. Potom, když se v téhle oblasti začne rozjasňovat sem byl mírně zklamán, protože jsem si pro druhou půli vytvořil vlastné tezi, která byla zcela mimo. Ovšem i tak nálepku inteligentního nenudícího scífka si tenhle bijáček může s přehledem plácnout rovnou na čelo. Ještě bych udělalil řád diváckého lva za vizuální stránku, protože to co se ukazuje před divákovejma kukadlama je opravdu hodně příjemná oční pastva. Ovšem chce to opravdu velký, hodně velký plátno, aby bylo to správný filmový chrochtando grando. (13.05.2013)

Hlavním důvodem, proč Nevědomí vyšumí z povědomí rychleji než TRON není fakt, že Kosinski vykrádá své kolegy (Stanton, Jones, Lawrence, Trumbull, Kubrick, Wachowští), a dává tím vyniknout, o kolik horším je vypravěčem, ale že vykrádá sám sebe. Zopakování stejného přístupu, navíc ve světě bez možnosti „editovat levely“, která byla pro designéra a fanouška videoher požehnáním, výrazně oslabuje původní wow efekt. Ten byl však stále dost silný, aby mne opájení se audiovizuální dokonalostí bavilo celé dvě hodiny. Kosinského nerdovský přístup k postavám děla z člověka srovnatelně hodnotného nositele významů jako je robot, krajina nebo kus nábytku (přičemž na stejné úrovni se nacházejí také svým výrazně omezeným využíváním zdravého rozumu). Působivější než slova a emoce jsou geometrické kompozice záběrů, jejichž samotný obsah se stává méně podstatným než sdělení povrchu. Všechno a všichni slouží k doladění celkového designu. Tomu jsou podřízeny motivace hrdinů i směřování zápletky. Jako výsměch klasickému „vstupování“ do příběhu skrze identifikaci s postavami lze chápat poslední scénu, která prozrazuje, že jsme své emoce pravděpodobně distribuovali ne zcela správným směrem. Kosinski dokáže unikátním způsobem propojit pohyb s hudbou, kterou na obraz „nanáší“ po jednotlivých vrstvách, a výsledkem je stejně jako v TRONovi mainstreamová variace audiovizuálních symfonií. Zápletka je tady jaksi navíc, ač bez ní (a bez méně a více nechápavý výraz střídajícího Cruise) by 120 milionový projekt jako tento asi nebyl realizován. Kvůli postavám bez života, námětu bez originality a jednání bez logiky bych ale nepodceňoval celý film, který v druhém plánu nabízí inspirativní výpověď o současné společenské realitě efektivních pracovních týmů, jimž se lidé oddávají natolik, že v nich rozpouštějí svou identitu a ztrácejí schopnost autentické existence. Dějově vyprázdněná (a proto lepší) první polovina, s parodií dokonalého partnerského vztahu a se zachycením pracovní činností, která má čistě udržovací charakter bez konkrétního cíle a šance na skutečnou (a pro systém potenciálně nebezpečnou) změnu stavu, toho o dnešku vypovídá víc než mnohé artfilmy s ošklivějším designem. A rozhodně jde o film stvořený pro IMAX! 80% (15.04.2013)