Nevědomí

Hodně tajemných příslibů, ale (hlavně kvůli blbým trailerům) málo překvapení, hodně otázek, ale málo odpovědí (tedy málo odpovědí, které nepůsobí jako narychlo vycucané z prstu)... Všechno naštěstí působivě zpracováno, na design všech těch strojů, budov a zbraní je radost pohledět, Tom Cruise je sympatický, hudba příjemně meditativní, ačkoliv ničím zapamatovatelná. Tři a půl hvězdičky, Elysium, které si po většinu stopáže na nic nehrálo, se mi líbilo víc. (11.10.2014)

Myšlienkovo, dejovo a vizuálne nenáročná oddychovka s presahom. Formou i dejom zapadajúca do dnešných schém. Väčšina zamestnancov robí, podobne ako hrdina príbehu, rutinné servisné práce pre korporácie (súkromné, štátne alebo mimovládky), pričom o skutočných motiváciách a cieľoch majiteľov má len hmlisté alebo vôbec žiadne tušenie. Chýbajúce dobrodružstvá a emócie nahradzuje všeobecná zaujatosť tvarmi. Dizajn ako náhrada pocitov. Čím dokonalejší, farebne výraznejší a lesklejší, tým totalitnejšia spoločnosť (o tom kedysi kdesi písal Elias Canetti). Životní partneri sa striedajú, no žiadna veľká iskra neprebieha. V podstate ide len o zachovanie rodu. Takto sa vlastne všetci na seba veľmi ponášajú, zameniteľní v čase aj výkone. Väčšina dňa sa odohráva v zvláštnom myšlienkovom otupení. A tak sa hľadajú ďalšie náhrady v podobe života v divočine, na vidieku, samote. A v podzemí živorí zopár snílkov s plánmi na oslabenie tých, čo vyťažujú zdroje planéty. Otázny ostáva záver, vo filme samozrejme švacnutý do bezbrehého optimizmu, pripomínajúceho svet bez hriechu po jehovistickom armagedone, tak dôverne známeho z ich lesklých magazínov, plných láskyplného súžitia tigra s ľudskými deťmi a podobne. Neviem, neviem, či by úspešná revolúcia rebelantov, poháňaných v skutočnosti zväčša zlosťou, závisťou a hnevom vydala práve tak príjemnú úrodu, aká sa podarila vo filmovej rozprávke. (26.04.2013)

Joseph Kosinski. Jméno, které mi v hlavě bude znít ještě hodně dlouhou dobu. Taky ale člověk, který mě už po druhý dokázal neuvěřitelně potěšit naprosto skvělým a neotřelým filmovým prostředím spojeným s naprosto boží muzikou, která do jeho světů prostě sedí. Tron a Nevědomí má hodně společného. Minimálně samotná hudba spojuje atmosféru dvou filmů, ale i design některých vesmírných lodí nebo minimálně motorky dokáže připomenout posledního Trona. Každopádně to nic nemění na tom, že Nevědomí je pořád dost originální film. Když pominu příběh, který mně osobně vůbec nevadil a dokonce mě ještě potěšil tím, jak se v druhé půlce filmu zajímavě proměnil, musím říct, že mě absolutně sejmul svět, se kterým Kosinski přišel k samotnému divákovi. Pokaždý, když je na scéně nějaký sci-fi, nemůžu se dočkat toho, až uvidím, jak se tvůrci poprali s věrným popsáním dané doby. Tady se s tím poprali naprosto parádně a celý ten post-apokalyptický svět vypadá fakt neuvěřitelně krásně. Krásně na pohled, pravda, že postava Toma Cruise by mi za tohle asi dala facku. Každopádně prostředí, který si Kosinski přichystal je prostě boží. A nejúžasnější na tom všem je fakt, že já na něm hrozně málo vnímal digitál. Přišlo mi to všecko děsně přirozené. A to vůbec nemluvím o Tomovi Cruisovi, který se zase upsal naprosto boží postavě, která mi odteď pořád bude připomínat právě jeho. Nebude to ale jenom on, kdo mě zaujal. Třeba taková pro mě zatím neznámá Andrea Riseborough mi udělala obrovskou radost nebo i Olga Kurylenko překvapila. Oni herečky celkově pod Kosinskiho kamerou vypadají tak nějak...dokonale. No a samotný příběh? Nezlobte se na mě, ale mně přijde originální. Líbí se mi, že se film nesnaží vysloveně tlačit na typickou hollywoodskou linku a jede si svoje. Tom prostě při své první scéně ve filmu hned neskončí v područí nepřítele, ale tak nějak udělá svojí rutinní práci a jede si na základnu odpočinout. Až divákovi musí přijít, že nekouká na film, ale na realitu někoho v alternativní budoucnosti. No, musím říct, že Oblivion byl pro mě v kině obrovský zážitek. A nutno dodat, že za to hodně mohla i samotná hudba, která byla tak dobrá, jako hodně dlouho ne. (13.05.2013)

Je pro film důležitější odvyprávění příběhu nebo vizualizace příběhu? Důležité je bezesporu oboje a objektivní odpověď neexistuje, přesto se v současné laické diskuzi filmových fanoušků častěji akcentuje představa, že výjimečně odvyprávěný děj = promyšlené umění, perfektní vizuál = pouhopouhá drahá komerce. Ono to tak často je, ale zevšeobecňovat takovouto poučku absolutně nelze. Oblivion je filmem s výjimečně povedeným vizuálem. Čímž nepopisuji, že "vypadá draze", nýbrž hodnotím estetiku jednotlivých obrazů či scén. Bazénová scéna Oblivionu bude jedním z highlighů roku. Do jisté míry je Oblivion podobný případ jako Prometheus - v jednotlivostech příběhu se ten, koho to "baví", může přízemně nimrat do aleluja, ale prameny celkového estetického zážitku leží jinde, prameny zážitku intelektuální zrovna tak. Oblivion je chytrým sci-fi (ve skutečnosti tu takhle čisté scifi dlouho nebylo, clarkovci musí mít radost!), které ve svém vyšším plánu obsahuje i dostatek podnětů k zamyšlení - dobrá to stránka všech opravdových sci-fi, zdravím Star Wars ... :-D PS: Chci, aby Kosinski natočil Setkání s Rámou !!! (21.04.2013)

Podle traileru jsem čekal stejný koncept jako měl Prometheus. Tedy vizuálně bombastická, pro milovníky scifi naprosto opojná záležitost, která ke konci není zdaleka tak sofistikovaně zakončená, jak bychom chtěli. Oblivion je ale jiné. Je to mnohem minimalističtější a skromnější film, jehož nejvetší slabinou je Kosinski jakožto scénárista. Věřím, že to zvládl nejlépe jak mohl, ale je mnohem lepší režisér, nežli scénárista. Za největší nedostatek z hlediska scénáře vidím fakt, že se tvůrci nechali inspirovat staršími snímky typu Den nezávislosti, či Matrix. X let zpět bychom měli sliny i na rukávech, dnes je tomu ale jinak. Kosinski ale potvrdil roli neuvěřitelně talentovaného vizionáře v rámci audiovizuálního zpracování a spousta scén je doslova unášejících - za zmínku stojí rozhodně nejlepší scéna v bazéně, která v kombinaci dokonalého nasvícení, hudby, zvuku, skýtá vrcholný pocit nadšení a filmového prožitku. Podobné parády se daly vidět už i u Trona. Kosinski umí vytvořit jiný svět, ve kterém je divák ochoten zapomenout na chvíli na ten svůj vlastní. Jen velmi málo tvůrců toto dokáže. (27.04.2013)