Finanční krize

Dokument je to celkem zdařile udělaný :) On v podstatě ani nelže, jenom skutečnost místy mírně manipuluje. Otázka je, jak to hodnotit. V podstatě všechny informace, co v Inside Job zazněly, vychází ze skutečnosti a z toho, co se stalo. Problém nastane, když se začnou ptát: „Jak se to stalo?“ Ono to v padání tvůrců vyznívá, tak že za krizi může nezodpovědný trh a vláda byla (chudinka) korumpována a nemohla tak, sic se snažila, trhu pomoci. Ale málo je už zdůrazněno že Fannie a Freddie byly projekty, které svými regulacemi (ano, těmi nástroji, které měly vést ke stabilizaci) vydržovala vláda. Místo, aby se tvůrci zaměřili na toto, nepochybně politicky bolavé místo, a ratingové agentury (Moodie´s a spol.), zabývají se OTC deriváty tzv. swapy, jejichž problematika je tak složitá a nejasná, že jejich zohlednění v tomto dokumentu je jenom zavádějící. Každopádně, kdo si chce po téhle „dokumentové smršti“ srovnat myšlenky a udělat si na věc nějaký názor doporučuju přečíst si toto: Krach - Thomas E. Woods. (18.04.2011)

Tento dokument má velkou přednost, že mu porozumí i obyčejný hejhula z český vesnice. Nemusíte být velký ekonom a přesto pochopíte, že banky a finanční mafie z Wall Street má svět v ruce. Je to hnus vidět i v tuto chvíli tyto zločince jak se nadtřásají v drahých oblecích jakoby nic. Btw. pokud chcete zabavněji pojatý dokument o stejné věci pak doporučuji Kapitalismus s láskou od Michaela Moora. Jeho lepení policejní pásky místa zločina kolem Wall Street pobaví, ale i zamrzí, že to udělal jen on. (11.05.2011)

Burzovní krach v osmém roce a následná celosvětová krize mohla mohly být fackou osvícení. Společnost, která se dlouhá léta hladila po penisech si mohla konečně uvědomit, že volnost trhu nevede k všeobecnému blahobytu. Zatímco dlouhodobým argumentem v podstatě bylo, že za chudobu jedněch může buď individuální neschopnost nebo zlá konkurence z téže třídy, popřípadě diskriminace jedněch vůči druhým v téže třídě. Vznikaly tak opět gladiátorské zápasy otroků, tentokráte ovšem opustily stadion a začaly nabírat globálnější podoby. Arogance mocných ale postupem času gradovala a tak s novým tisíciletím přišel zlom. Trh se zhroutil a je očividné a zřejmé, čí to bylo vinou. Chudí si tak mohou uvědomit, proč jsou chudí a kde se koncentrují všechny ty zelené, nemocemi infikované papírky. Dokument Inside Job se zaměřuje na obyčejné lidi, vysvětlí naprosto všem přístupnou cestou, proč mnozí nemají kde bydlet, proč jiní dostávají monstrózní bonusy za selhání a hlavně vytváří THE LIST, seznam skutečných hajzlů, lidí odpovědných za největší ekonomickou katastrofu za desítky let. Ukazuje též bezvýchodnost situace, kdy škody mají napravovat právě viníci, i propletenost burzy s politikou i akademií. A já se teď ptám! Když je všechno tak jednoduché, proč se, kurva, nic nemění? (14.11.2011)

Konečně dokument, který se zabývá finanční krizí, která vyvrcholila v roce 2008 a zároveň stojí za povšimnutí. Vřele doporučuji všem, kteří by chtěli, alespoň z toho amerického hlediska vidět, kde se stala chyba. Za všechno může stále větší hrabání peněz manažerů bank, pojišťoven a samozřejmě politiků, kteří upřednostnili vlastní prospěch nežli prospěch ostatních a poslali tak miliony lidí na ulici. Všechno je to pouze o lobbování u politiků, zkreslování údajů (viz Island) a snahy potlačit všechny návrhy o nějakém objektivním ohodnocení CDO a také návrhy týkající se regulací. Jedinou vadou filmu je, že podává věc někdy až hodně složitě a lidé bez nějakého ekonomického povědomí nemají šanci vstřebat většinu informací, které před ně autoři předhazují. Po shlédnutí Inside job a nedávno Sicko mám neodbytný pocit, že je ve Spojených státech Amerických něco špatně. Rozhodně přínosný a pro mě velice atraktivní dokument. (02.11.2013)

Světová finanční krize viděná tak trochu jiným způsobem. Jiným než si máme možnost přečíst v novinách, jiným než můžeme slyšet v televizi. Konečně někdo poskytl ucelený a přehledný pohled do zákulisí Wall Streetu a jím řízené zadlužovací politiky. Jistě, bylo to nezodpovědné, rušit platné principy, na kterých bankovnictví stabilně fungovalo po 60 let, od první světové finanční krize v 30. letech. Stalo se tak jako mávnutím kouzelného proutku. Euro-americká společnost si žila 20 let nad poměry a teď za to musí platit. Nakonec to vždycky odnesou obyčejní lidé. Neboť není vinen ten, kdo slibuje modré z nebe, ale ten, co se mu to rozhodne věřit. Každý chtěl svůj dům, auto, dovolenou na tropickém ostrově. Nyní jsou jen dluhy a nedokáže je nikdo splácet. Ať si vezmeme za příklad individuální chyby Američanů poblouzněných hypotéčními trhy nebo evropských států neúměrně zadlužujících své národní pokladny. Žít na dluh se nevyplácí. (15.11.2011)