Další šťastný den

Příběh zpočátku vypadající jako komedie o potrhlé rodině se během několika minut změní v hořké psychodrama s prvky humoru. Snad každá rodina má nějakého kostlivce ve skříni, ale zde zde je jich až příliš. Filmem se prolíná téma neporozumění napříč generacemi. Středem většiny osudů a utrpení je žena ve zralém věku, Lynn, rozvedená matka čtyř dětí, z nichž každé je nějakým způsobem poznamenané životem nefungující rodiny. Lynn si klade otázku, zda je společným jmenovatelem a viníkem ona sama či něco jiného, někdo jiný. Velkým oživením je postava Elliota, který svým "darem" co na srdci , to na jazyku, ostrým vhledem do situací spojenou s nezralostí a cynismem dospívajícího kluka, má schopnost vtipně, někdy spíš hořce glosovat každodenní situace. Elliota ztvárnil Ezra Miller, více známý z filmu Musíme si promluvit o Kevinovi, zde však v mnohem nejednoznačnější roli a rozhodně více umožňující předvést jeho herecký talent. Elliot má ve filmu trpět Tourettovým syndromem, ale spíše působí dojmem dnes dobře známé ADHD. Snímek je pro mě obrovským a příjemným překvapením. Za nenápadným hořko-sladkým humorem s prvky sarkasmu se skrývá dramatický skvost, příliš komplikovaný na to, aby oslovil většinové publikum. Forma je možná trochu překombinovaná a přehnaná, ale na mě to fungovalo dokonale. Jedná se o dokonalé zobrazení skrytého každodenního pekla, které se odehrává v možná v dnešní době už průměrné rodině a v myslích jejích členů. A jak z toho ven či jak se z toho nezbláznit? Odpověď se možná skrývá v tomto filmu. (26.11.2013)

Snímek s obrovským potenciálem, jehož naprostá většina byla promrhána. Tvůrci si zřejmě řekli "když už, tak už" a doslova do filmu nacpali všechny komplikace, které by se daly nazvat rodinným problémem. Je pravda, že nic není zlehčováno (což je jen dobře), ale při takovéhle koncentraci psychických i fyzických nemocí a slabostí už to je možná lehce za hranicí reálnosti a uvěřitelnosti. Podle mého názoru by v této situaci platilo, že méně je více. Scénář není špatný i když by mi nevadilo to lehce prostříhat. To co mi ale vadilo hodně byly dialogy, ty na mě působily hodně uměle, prvoplánovitě a byly plné klišé. Co se týče hereckých výkonů, tak pro mě jednoznačně dominoval Ezra Miller, Ellen Barkin i Demi Moore mi přišly naprosto umělohmotné a nevěřila jsem jim ani jediné slovo. Co se týče samotných postav, tak by bylo lehčí vypsat ty co mi byly sympatické, protože jejich naprostá většina byla na zabití a nebo neměly prostor se projevit. To co se podle mě povedlo hodně byla hudba a líbilo se mi občasné střídání Benovy kamery a normálního záběru. Za mě to jsou tři hodně slabé hvězdičky a vězte, že ta třetí tam je jenom za skvělý výkon Ezry Millera. ----" Death is actually a more unifying force within family than love. And that's a mind-blowing concept."---- (31.08.2013)

Dává smysl, že to je debut mladého režiséra, protože to je nesebevědomé a nekonzistentní v přístupu k formě i sdělení. Na druhou stranu vůbec nerozumím, proč to nakonec vypadá, jak to vypadá. Dojemná hudba? Neautorský přístup k inscenování většiny postav? Mrzí mě to, protože na jisté úrovni jsem se s tím spojila a potenciál tam vidím. --- Wow, byla jsem tehdy celkem krutá. Dnes jsem se dívala znova a srdce mi jistojistě pookřálo. (8.3.2022) (30.10.2013)

Jasně proč nenatočit film ,kde jde jasně vidět ,že Ellen Barkin je minimálně po desti plastikách. A proč nenatočit film ,kde na pohled sympatická Demi Moore hraje mrchu číslo jedna. A proč taky nenatočit film ,kde je na jednom místě dvacet nenormálně jednajcích lidí u kterých když to vidíme děkujem samému pánu bohu za svoji rodinu a za to jak je "normální". Možná je až strašidlné ,že v tomto snímku se mi zdáli nejsympatičtější psychicky narušený ,drogově závislý Elliot a sebepoškozujcí se Alice. I když jsem se chvílemi chytala za hlavu a nechápala jednání některých postav ,tak jsem se u filmu příjemně odreagovala. (04.12.2013)

K čertu s afektovanými Američany a jejich debilními představami o průběhu slavnostních událostí. Mrzí mě každá vteřina, kterou jsem touhle kravinou ztratil. Jsou tu body ze života (svatba dětí rozvedených párů může být pikantní záležitostí ve vztazích), a jedna neurotická kráva, cynickej feťák a impozantní svatební vylévaní srdcí a zdravice s mikrofonem v ruce snad nejsou univerzální reflexí slavnostních chvil průměrné americké rodiny, takhle Same Levinsonem ve scénáři poskládané a zrežírované je to však hrozná trizna, které vám "naprosto upřímně a srdečně" radím se vyhnout____Demi, je pravda, že jsi byla striptérka a děvka, když tě můj táta poznal? (05.12.2011)