Goltzius a společnost Pelikán

Peter Greenaway je totální snob a elitář, ale zároveň vnímám že jeho láska k filmu a umění obecně je upřímná a jeho experimentování s filmovým tvarem není samoúčelnou manýrou. Hledá a nachází. Své vize formuluje přesně. Bere nás na místa, která jsme již navštívili, ale ukazuje nové souvislosti a upozorňuje na jiné detaily. Měl bych k němu nějaké výhrady, ale nechám si je od cesty. Vážím si riskantního přístupu a vůle babrat se do detailu s náročnými filmy pro pár fajnšmekrů. (14.12.2016)

Nejzajímavějším na celém filmu opět je vizuální stránka, se kterou si Greenaway zase řádně vyhrál. Poněkud ten vizuál připomene všechny tři díly Tulse Luper Suitacases, což myslím v dobrém. A ono mě to ze začátku celkem bavilo, tedy kromě snad nejhůře udělaných úvodních titulků ze všech Greenawayových filmů vůbec. No jo, jenže tenhle zájem mi vydržel tak do konce první hry, pak mě to začalo strašně nudit a navíc se tam nic kromě těch her pořádně nedělo. A to už jsem se těšil, že jsem zas narazil na další alespoň dobrý Greenawayův film. Jinak na nahotu už jsem v jeho filmech zvyklý, ale právě v Goltziusovi mi přišlo, že už jich bylo zbytečně moc. Silné 2* (10.06.2020)

Greenway vždy potěší a okouzlí opulentní formulací díla a hrou s možnostmi formálního ztvárnění jeho vizí. Divadelně pompézní přemítání přesto jako by bylo autorovým monologem, hrou pro hru s patřičným množstvím možných proměnných. Goltzius (skutečný barokní grafik) a jeho společnost Pelikán mají na přání mecenáše prezentovat své pojetí sedmi hříchů na pozadí příběhů z bible. Oslava tělesnosti a její nutná obhajoba může začít... (03.08.2014)

Pro mě typický příklad vleklé a zřejmě už nikdy nepřekročitelné tvůrčí krize dané povahou tvůrce - prostředků k tvorbě bude už vždycky dost, nápadů jakoby taky, ale něco tam chybí - asi důvod. Platí tu jednoznačně komentář k 3x3D od JitkaCardova - i Goltzius evokuje "úroveň neohrabané školní powerpointové prezentace, vizuálně připomíná nudnou cestu po 3D modelu nově projektované budovy před schválením komisí EU nebo pohyb po muzeu v laciné počítačové hře"... Dá se to ale pořád jakoby zakrýt erudicí, inteligentními hovory o "podstatě reprodukčních technik" a trochou té erekce. Doba fascinace z Prospera je ale dvacet pět let zpět. Chybí ryzost rituálu a i ten konceptualismus šustí po padesáti letech od vzniku prostě jen mediálně atraktivními úspěšnými grantovými loupežemi - zvláštní, jak i ta "nejmodernější technika" a "pornografie" může v rukou akademiků působit beztvaře, fousatě a nudit. (24.07.2014)

Greenaway se topí. Tento člověk, který chápe možnosti filmu coby média jako málokdo, už v dnešní době disponuje až příliš mnoha prostředky k vyjádření a nedokázal je utříbit. Přes všechnu snahu se nedostal za už dostatečně komplexní a velmi podobné Dítě z Maconu a pouze ukazuje, že doba jde dál. Což není objev století. (01.08.2014)