Neřízené střely

Vynikajúci, s maximálnym citom a empatiou podaný príbeh plný láskavého humoru a úprimnej drámy, to všetko okorenené talianskym temperamentom. Je v tom jednoznačne cítiť prvky autobiografie autora, o to väčší dôraz je kladený na charaktery, postavy a psychológiu. Veľmi príjemné a nečakané prekvapenie... (19.08.2013)

Letně rozjímavé, zčásti vážné, zčásti zábavné setkání s italským temperamentem mně udělalo tak nějak dobře, možná díky decentnímu podání gay tématu v konfrontaci s tradicionálními hodnotami, možná jen trefou do nálady. Škoda, že se v závěru bábinčin časosběrný pytel mouder nezdržel poznámek, na druhou stranu tomu, kdo si dokáže stylově osladit i konec života, možná nebude na škodu občas naslouchat... (06.07.2013)

Film v sebe veľmi príjemným spôsobom spája dva filmové žánre – drámu a komédiu. Smiech cez slzy v správnom pomere. Dramatický príbeh v správnej chvíli odľahčený úsmevnou časťou. Veľmi umne prepracovaný dej a plynulosť príbehu sú skvelou devízou. Režisér Ferzan Ozpetek okrem typického zamerania viackrát vo svojich filmoch využil prelínanie súčasného deja s minulosťou. Vo filme Mine vaganti je práve táto minulosť zaujímavým vkladom do súčasnosti a nie je barličkou príbehu ako vo Fenestra di fronte alebo v Magnifica presenza, kde sa na úkor minulosti úplne stráca prítomnosť. Tentoraz všetky ingrediencie zmiešal v správnom pomere a preto ho považujem za jeho zatiaľ najlepšie dielo. (02.01.2013)

S lehkostí příjemných francouzských potřeštěných komedií nám Turek Ozpetek servíruje ryze italskou laskominu, která bravurně kombinuje všelijaké vymazlené chutě a tak pořádná pizza plus několik skleniček vína u projekce nemusí být vůbec na škodu. Konverzačka, vztahovka, která sice v druhé části mírně ztrácí dech, přesto mi variace na italskou Ptačí klec dobře padla. Často se můžeme setkat s nálepou, že Ozpetek je homosexuál a jeho filmy jsou o homosexuálech, ale ono to nelze takto zjednodušit, protože on točí filmy o lásce, vztazích, o běžných situacích, které se dějí a člověk se s nimi musí nějak popasovat. Prostě život. (25.11.2020)

4,5* Pečlivě vyvážený mix dramatu a komedie, který je tématicky velmi lehce dešifrovatelný, aniž by mu to bylo ke škodě. Pan Ozpetek je na podobné filmy machr a nebýt pro mne o fous lepšího snímku Le Fate Ignoranti, dal bych snad i pět. K úplné dokonalosti mi tentokrát scházela snad jen vhodněji zvolená hudba a nepatrné prostříhání první třetiny snímku. Pravdou zůstává, že Ozpetek je stále jeden z nejpovolanějších režisérů, který může točit filmy o comming outu, aniž by sklouzával ke klišé nebo k rozmělňování sebe sama. (07.12.2010)