Nic nás nerozdělí

Emocemi nabitý (a kdo tvrdí že ne, tak si na něco hraje...) snímek, který přináší skutečné fyzické utrpení lidí bojujících o holé přežití. Mě osobně první půlka naprosto vzala dech, jako bych se topil společně s Naomi nebo Ewanem a jejich dětmi pod tlakem ohromné masy vody. Takto dobře položené základy příběhu a vtažení mě jako diváka do děje zapříčinili, že jsem už neměl chuť unikat a odevzdal se příběhu včetně všech psychických a možná i fyzických bolestí, které jsem tak pocítil (opravdu jsem docela prožíval každý pohled na zkrvavenou Naomi, ta její noha...au). Působivé ve své jednoduchosti a komornosti, a přitom pro mě nejpůsobivější prožití katastrofy jakou tsunami skutečně je. Se vší tou krví, bolestí a hledáním. PS: kam se hrabe třeba Heereafter a jeho digitální, i když působivá "vlnka na pobřeží" PPS: na tenhle film jděte do kina, ten zvuk za to stojí, doma bez pořádné repro soustavy přijdete o zážitek. (28.01.2013)

Bayona není Emmerich! Už dlouho tu nebyl takhle syrový katastrofický film, v kterém téměř každé objetí nutí do slz. Intenzivní dvě hodiny strávené ve vodě, prachu, špíně, krvi a zvratcích, kde na konci čeká jen smířlivé ticho. Ve výsledku pak vůbec nevadí, že emoce, které jsou vzbouzeny, jsou jen čistě instantního rázu. (18.01.2013)

Tak bohužel, tohle mě emočně úplně minulo. Po vizuální stránce působivé, některé momenty dokonce výborné (hrdinčino spláchnutí a její bolestivá podvodní cesta), ale postupem času mi začalo být jasné, že to neskončí srdcervoucím finišem, i když se o to dlouhou dobu okatě snaží. Poslední třetina se mi navíc zdála bolestivě vykalkulovaná a zdejší náhody mě lehce rozesmály. Bayona jinak tedy dokázal, že cizí mu není ani hollywoodské drámo, ale stejně bych bral spíš zase nějakou tu fajn duchařinu podobnou jeho Sirotčinci. (18.01.2013)

No konečně v té záplavě suchých, vykalkulovaných lapačů cen film, kterému zůstalo srdce, takže si ho člověk užije i bez teoretického analyzování. Strašnej doják. Intenzivní, skvěle natočený (scéna tsunami!) a v závěru dojemný jak dlouho nic. Samozřejmě je to občas až moc viditelně upravené pro potřeby filmového scénáře (náhodné hromadné setkání mi tak trochu připomnělo podobně vykonstruovaný telefonát z Arga). Ale co už, když to tak skvěle funguje. (06.01.2013)

Bayona = ďábel. Po prvních seznamovacích minutách na nás vytasí nejlepší katastrofickou scénu včech dob. Divák je tak odsouzen do role nebohého statisty, kdy musí jen trpně koukat jak Tsunami demoluje nebohou Naomi Watts. Bohužel jsem netušil že to nejhorší teprve příjde.... Nebudu samozřejmě nic více prozrazovat, ke konci jsem si samozřejmě blbec nechal kapesníky bůhvíkde a slzy nešlo zadržet. (15.04.2013)