Černá Venuše

Film, na který se lze dívat z mnoha úhlů. Navíc skutečný. Čtěte na http://en.wikipedia.org/wiki/Hottentot_Venus. Sarah doma v Africe žádné štěstí jistě nečekalo. Být předmětem Freak Show možná snad neslo nějaké peníze, kteří ji pasáci obratem vzali. Vybaví se vám Lynchova prvotina Sloní muž. Musím opět citovat Petra Nárožného: Já nechci žít ve středověku ani v renesanci. Co když mě budou bolet zuby? Já chci žít teď. Jednoduše lze říct, že dnes by se tragedie končící úmrtím Sarah asi nestala-tedy v Evropě. Už si ale nejsem tak jist její kariérou v bordelu, to se opakuje Furt.... (15.12.2012)

Hned úvod filmu vám dá jasně vědět, jestli je to film pro vás, či nikoli. Spolu s francouzskou vědeckou společností sledujete sádrový odlitek černošské ženy, která byla velmi specifická stavbou svého těla. Společnost komentuje její lebku, jako neskutečně podobnou opičí. Její tělo by sneslo srovnání s Věstonickou venuší. Jenže Sarah Baartman nežila v pravěku, ale na přelomu 18. a 19. století. Vymykala se i tvarem svých malých stydkých pysků, které byly neskutečně prodloužené, jak nám film také ukáže. Tvůrci se totiž neštítili, a tak můžeme sledovat vnějších pohlavní orgán plně zachovalý v nálevu, který si vědci prohlížejí. Právě díky tomu, jak se Sarah - nebo Saartjie chcete-li - odlišovala od ostatních svou stavbou, byla oblíbenou atrakcí, vydávanou za divošku. Ona ale vůbec divoká nebyla, naopak se jednalo o velmi civilizovanou ženu, která se snadno domluvila v Anglii (její velkou část života, kdy byla v podstatě cirkusovým zvířetem, sledujeme právě v Anglii) a mohla se i obhajovat u soudu, kde byla proto, aby dosvědčila, že jí její zaměstnavatel ve skutečnosti vykořisťuje a má ji jako otroka, s nímž navíc zachází nelidsky. "Černá Venuše" není příliš pěkným filmem. Nebudete z něj odcházet s dobrými pocity. Co si vytrpěla herečka, to je neskutečně ponižující, na druhou stranu to ukazuje sílu, jakou v sobě měla a odhodlanost, kterou promítla do věrohodného ztvárnění role. Za to jí musím vzdát hold, stejně jako režisérovi za velmi odvážný příběh podle skutečného příběhu. Budou zde lidé, kteří budou film označovat za ubohý, já si naopak myslím, že se velmi povedl, i když to jistě není snadno skousnutelné pro každého. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

Trochu jednostranne zameraný snímok s jednoduchou zápletkou, že aj černoch je človek a nie zviera. V poriadku, ale podávať to v ohromnej 2 a pol hodinovej dĺžke a viacmenej stále o tom istom je dosť aj na koňa. Stále som čakal nejakú poontu, ktorej som sa nedočkal, ak si teda odmyslím zámer životopisný pohľad na hlavnú "hrdinku". V úvodzovkách preto, že hoci sa ju tvorcovia snažili zo všetkých strán vykresliť tak, aby bola len a len ľutovaná, na mňa pôsobil alkoholizmus, cigary, a jej celkový nihilizmus dosť odpudzujúco. Prezrieť, premerať vedcami sa nenechá, ale vyšukať kde-akým ožranom už áno. Tomu sa hovorí "priority". Až druhou vecou bolo prostredie, ktoré ju pod maskou pomoci využívalo. Kvitujem ale vierohodné vykreslenie mestského prostredia 19. storočia i dvoch národov - britského a francúzskeho. Zatiaľčo britské bolo zhrozené a odsudzovalo, to francúzske sa dekadetne, zhýrale a úchylne ukájalo. (04.12.2020)

Nemám slov. Vénus noire, téměř tříhodinový filmový monument, popisuje osud „hotentótské Venuše“ Saartjie Baartmanové, která na začátku 19. století opouští rodnou Afriku a přijíždí do Evropy. Příběh je o to silnější, že se skutečně stal. ~ Afričanka je evropskou společností vytrvale a rozličnými způsoby dehonestována. Není vnímána jako rovnoprávný spoluobčan či obecně jako člověk, nýbrž (díky své abnormální fyziognomii) jako atrakce, jako exot s vodítkem na krku vystavovaný v kleci, sloužící k /spoilery/ prostoduché zábavě londýnské i pařížské společnosti, později k ukojení sexuálních tužeb návštěvníků erotického podniku, či jako detailně zkoumaný objekt vědeckou obcí. Intenzita protagonistčina ponížení se stupňuje, Saartjie je vystavována direktivním příkazům jejích vykořisťovatelů, slovním urážkám, fyzickým útokům i sexuálnímu zneužívání. Perverznosti společnosti se však není schopna bránit. ~ Naturalistické ztvárnění i záměrně dlouhá stopáž umocňuje divákovo znechucení, (v mém případě) stud i momentální smutek zapříčiněný chováním jeho rasy. Téměř tři hodiny totiž sleduje člověka uprostřed lidí chovajících se jako odporná smečka zvířat, jeho samotu, dny-měsíce-roky prostoupené tabákovým kouřem a panáky chlastu, existenciální nicotou a beznadějí. Ztrátu lidské DŮSTOJNOSTI. Detailní záběry tváře ženy říkají vše. I její neznalost řeči Evropanů je signifikantní. ~ Výborný a zároveň odporný film. Herečce v hlavní roli patří obdiv, natáčení muselo být velmi náročné a svým způsobem stejně ponižující. Přesto si na rozdíl od některých mých kolegů zde myslím, že i takové filmy je nutné točit, jelikož jsou nastaveným zrcadlem konání naší společnosti. (31.12.2011)

Film-frustrace, který po celou svoji stopáž v zásadě akorát variuje jedno neutěšené vystoupení, které se odehrává napříč zeměmi, sociálními vrstvami i intelektuálními předpoklady, čímž dokazuje, jak hluboko může člověk sklouznout jenom kvůli své touze a fascinaci po jinakosti. Ať mohou být jeho úmysly sebeušlechtilejší. (07.11.2022)