La solitudine dei numeri primi
Die Einsamkeit der Primzahlen
La Solitude des nombres premiers
The Solitude of Prime Numbers
Osamelosť prvočísiel
Režie:
Saverio CostanzoKamera:
Fabio CianchettiHudba:
Mike PattonHrají:
Alba Rohrwacher, Luca Marinelli, Isabella Rossellini, Filippo Timi, Vittorio Lomartire, Arianna Nastro, Martina Albano, Tommaso Maria Neri (více)Obsahy(1)
Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu. Alice a Mattia se také pohybují po vlastních osách, každý se svou vlastní tragédií. Jako dítě se Alice kvůli svému panovačnému otci stala obětí těžké lyžařské nehody a následně i anorexie. Při setkání s Mattiou poznává spřízněnou duši a Mattia prozrazuje Alici své strašné tajemství: v dětství nechal svou mentálně retardovanou sestru–dvojče samotnou, odešel na oslavu, a když se vrátil, sestra zmizela. Tyto dvě zásadní události navždy poznamenaly životy Alice i Mattea a jak tak dospívají, zdá se, že i jejich osudy se nezvratně proplétají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Nadherny a zaroven divacky velmi narocny film. Priznam sa, ze knihu som necitala (udajne je ovela komplexnejsia), napriek tomu ma dej zasiahol a trpela som spolu s hlavnymi hrdinami. Vela toho nenarozpravaju, ich emocie k vam vsak prenikaju z kazdeho poru ich tela. Paci sa mi, akym sposobom do seba postupne jednotlive kusky pribehu zapadali a ich spontanna prepletenost. Film ma natolko zasiahol, ze som sa rozhodla precitat si knihu, aj ked to obvykle byva opacne. ()
Jakožto milovnice románu od Paola Giordana jsem byla v nelehké pozici. A i když vím, že se film a kniha nemají srovnávat, tady prostě musím udělat výjimku. Román je totiž natolik specifický, že přenést jej na plátno rozhodně nemohlo být jednoduché. Režisérovi se to víceméně podařilo, i když jeho poetika je té, kterou jsem si vytvořila při čtení, značně vzdálená. Fil je totiž mnohem "italštější", než kniha. Některé věci mi zde nepřišly dobře dovysvětlené a i když byl můj první dojem čtyřhvězdový, nakonec jsem se rozhodla hodnocení snížit. Za vidění to ale určitě stojí. ()
Každá ze 3 časových linií je prvočíslem, mezi nimiž se objevuje vždy nějaké jiné číslo, tudíž není možné, aby se tato prvočísla spojila. A tak to taky bylo. V příběhu se člověk neztratí, zato v obrovsky přehnaně dlouhé stopáži a nudných a prázdných pohledů ano. Námět se mi líbí, ale zpracování má dost mouchy. ()
Po veľmi dobrej knižnej predlohe, som mal aj celkom vysoké očakávania. Síce sa niekedy filmu dobre darí vyhýbať skratkovitosti, respektíve robiť efektívne skratky (napr. tým, že dve výraznejšie scény v knihe, vo filme spojíme do jednej), aj tak pôsobí len ako slabý odvar s plochými postavami. Pokojne sa mohla zdvihnúť stopáž o 20-30 minút, a povenovať sa trochu záverečnému aktu, Mattiovmu štúdiu a práci v zahraničí, Alici a jej manželstvu, ukázať trochu svet Mattiovou matematicko-fyzikálnou optikou. Namiesto toho tu máme nechronologické radenie scén, ktoré mi aj do určitej mieri celkom sedí, aspoň si tak pripravuje pôdu na odhalenie toho, čoho sa v knihe dočkáme už na prvých stranách. Alice nie je dobrá fotografka na svadby... minimálne ta filmová nie. 60% ()
Během sledování se mi chtělo říct "Odeberte 15, 20 minut a máte milý film pro každého, kdo se cítí být jiným". Bezprostředně po titulcích na mě dolehla ona definice prvočíselných dvojčat a najednou se mi zdálo, že to je film, kterému se podařilo opravdu zhmotnit reálné city, jakékoliv. Jediná chyba Osamělosti prvočísel by mohla být v tom, že je zde mnoho nevyřčeného- a s tím stojí na hraně mezi pseudointelektuální slátaninou a mistrovským kouskem. Naštěstí zdárně balancuje. ()
No tak slečna teda něco řeší, ale tentokrát konečně tak, že se na to dá koukat. A řeší i mladík. Celkem to funguje a až na pocit, že je to občas rozvláčné a na počáteční nechuť nad prvoplánovým rozsekáním časové roviny (aby se nám motivy spojovali). Musím říct, že se mi to nakonec líbilo. Rozhodně ne ztracený čas. ()
Z řemeslného hlediska nelze celkem co vytknout, přesto je celkový umělecký dojem rozpačitý. Film je zbytečně dlouhý, rozvleklý a v časových skocích se nejeden brzy ztratí. Myslím, že po skončení by každý měl odcházet s nějakými, ať už pozitivními nebo negativními emocemi, ale že by lidé opouštěli kino v naprosté tichosti jako opaření, to snad nepamatuji nikdy. Možná tam sebe poškozování bylo až příliš, možná to způsobil závěr, jenž vyzněl celkem do ztracena. Když vše sečtu a vydělím, nemohu film s klidným svědomím doporučit každému, jen pro opravdové fajnšmekry a na vlastní nebezpečí. ()
Film o dvou spřízněných duších, které hledají cestu samy k sobě. Podobně komplikovaně si hledá i divák cestu k filmu, některé části příběhu nejsou úplně vysvětleny. Některé scény nejsou úplně dotažené a vizuální zpracování mi přišlo občas spíše rušivé, ale jinak se jedná o zajímavý filmpvý počin. ()
Co to k sakru bylo za dvou hodinovou nudu. Tohle už nikdy nechci vidět znovu. Sorry lidi. ()
Moc, moc dlouhé a táhlé. Místo filmu bych raději sáhla po knize. ()
Čítala som knihu, tak som si chcela pozrieť aj film ako tam interpretovali príbeh, keďže kniha mala otvorený záver a nie každý vedel, čo sa tam udialo. Ja mám na to názor, pretože som si všimla niektoré vety, z ktorých som usúdila ako to skončilo, nebudem to písať, ale film má podľa mňa odlišný záver. Zatiaľ čo v knihe sa Mattia vrátil, vo filme ostal. Kniha šla postupne lineárne dejom, kdezto vo filme boli jednotlivé dejové linky z minulosti poprehadzovane a prelínali sa s "prítomnosťou". Čitateľ postupne zisťoval, čo sa udialo, kdezto divák si musel pospájať dej z minulosti s dejom v prítomnosti. Začínalo to detstvom ako v knihe, ale vo filme sme sa rýchlejšie dostali k dospelosti oboch postáv. A obidvom sa v minulosti udiala udalosť, ktoré ich život poznačil veľmi výrazne a vo filme to vyzeralo, že sa im to stalo akoby naraz v jeden deň, keď bola hmla. Lenže Alice bola na horách a Mattio bol na oslave narodenín. Na horách snežilo a na oslave pršalo. No bolo to akoby v ten istý deň. Potom sa stretli v škole a vzniklo z toho priateľstvo, na ktoré nemohli zabudnúť celých nasledujúcich cca 20 rokov. Herci boli podľa mňa vybraní dobre, páčili sa mi. Kniha aj film sú podľa mňa super. Herca hlavnej postavy Mattia vybrali naozaj super, po celý čas od puberty po dospelosť vyzeralo, že to je ten istý herec. Violu hrala stále tá istá a Alice 3 herečky. ()
Překvapivě fungující přepis knižní předlohy. Oba protagonisté výborně vybraní. ()
Divotvorná dehonestujúca prechádzka psychopatmi Alicou a Mattim, ktorí sú už čudní, od dectva. Ich vývin napreduje neprispôsobivo k súčinnosti spoločenských princípov. Trauma, ktorú každý z nich nesie v sebe, ich priťahuje a zblíži V tomto pomätenom slede udalostí sa odvíja celý ich príbeh, plný abnormálnych počinov, až do úplného konca, navyše neposkytne nič, čo by v divákovi zanechalo nejaký hlbší citový zážitok pre celkový dojem. ()
Když jsem v karlovarském programu našla film Osamělost prvočísel, tak jsem zaplesala, že je zfilmována knížka, kterou jsem před nedávnem objevila, přečetla a silně mě zasáhla. A možná právě kvůli velkým očekáváním jsem byla filmem tak zklamaná. Měla jsem dojem, že bez přečtení knížky by leccos ve filmu nedávalo smysl, naopak spousta situací byla překroucená. Ústřední motto prvočísel se objeví jen v jednom momentu a to ještě z úst zcela nepatřičných. Film mě nikterak nezasáhl. ()
Souhlasím, že tam leccos chybělo - mně osobně hlavně v závěru. Ale herci jsou tak přesvědčiví - jak dětští, tak dospělí - a osamělost Alice a Mattia je tak zoufale intenzívní, že ji nelze neprožívat s nimi. ()
Chladný artistní a narcistní film, zahleděný do formy a postrádající - pro mne - jakýkoliv emocionální náboj. Počáteční hudební lalalala ala svého času ( nedej bože !!) Linha Singers naštěstí po chvíli ustalo, ale... ne, že bych se v četných prostřizích ztrácel.. prostě umělé, nevěrohodné, psychologicky oba hlavní hrdinové až příliš "mimozemšťani" a když už se zdá, že v závěru k čemusi dojde, tak... Přitom tak nadějné téma z kategorie "největší peklo nám činí naši nejbližší." Zběsilost na plátně a nuda v srdci. ()
Nadšenie z tejto inak zaujímavej talianskej drámy zo mňa opadlo až v druhej polovici. Čo najviac drhne vo filme sú niektoré výjavy z bežného života, ktoré v skutočnosti neexistujú (Mattia navštevujúci tú istú triedu so svojou mentálne zaostalou sestrou, svadobná fotografka, ktorá na celej svadbe urobí snáď jediný záber). Saverio Costanzo je nová nádej talianského filmu, snáď si to nabudúce nepokazí zle spracovanou filmovou predlohou, ako tentokrát. Zatiaľ zmiešané pocity. ()
Po celý čas jsem vytrvale čekala na vyústění příběhu. Se zájmem, jak se životy hlavních hrdinů propletou, jak budou pokračovat dál. Dívka trpící anorexií a chlapec se sklony k sebepoškozování. Chyběli mi tam vhledy do jejich okolí (u Mattia kolegové v práci, manžel Alice), taky jsem nepochopila vztah Alice a její kamarádky (pokud ji tak můžu označit). Prostříhaný příběh by se dal v pohodě odvyprávět během několika minut , jeho zbytečné protahování ve mě akorát vyvolávalo napětí, jak vše skončí. O to větší bylo zklamání, že mi film nenabídl dostatečný závěr. Té ztracené hodiny a půl mi bylo celkem líto. Že já blbec to uspěchala a nepřečetla si nejprve knihu. ()
Plných pět hvězd za mistrnou režii a herecké výkony. I přesto, že některé byly jak hra v akvariu s leklými rybami, ale ono to sedlo, nazval bych to hra proxemikou. Pocit s filmu mám chvějící se a to je přesně to, co by kvalitní film měl přivodit. Lehce bych to přirovnal ke knize, kdy si divák může některé věci domyslet, režisér mu nenutí jen svůj pohled a neříká vše polopatisticky jak ve většině blbuvzdorných amerických bijácích. Bravo pane Costanzo. ()
Mezi prvočísly se vyskytují některá ještě podivnější. Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo, které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Jsou to čísla jako 11 a 13, jako 17 a 19, jako 41 a 43. Když má člověk dost trpělivosti, aby počítal dál, zjistí, že výskyt těhle dvojic je postupně stále řidší. Naráží na stále osamělejší prvočísla, ztracená v tom mlčenlivém a rytmickém prostoru tvořeným pouze číslicemi, a pocítí úzkostnou předtuchu, že dvojice, na než až dosud narazil, jsou pouhým dílem náhody, a že jejich pravým osudem je zůstat samotná. Pak, když už to chce vzdát, když už se mu nechce dál počítat, nečekaně narazí na další dvojčata, pevně sevřená v objetí... Myslím, že ten, kdo nečetl knižní předlohu, tento film úplně nepochopí. Dávám pět osamělých hvězd. ()