La solitudine dei numeri primi
Die Einsamkeit der Primzahlen
La Solitude des nombres premiers
The Solitude of Prime Numbers
Osamelosť prvočísiel
Režie:
Saverio CostanzoKamera:
Fabio CianchettiHudba:
Mike PattonHrají:
Alba Rohrwacher, Luca Marinelli, Isabella Rossellini, Filippo Timi, Vittorio Lomartire, Arianna Nastro, Martina Albano, Tommaso Maria Neri (více)Obsahy(1)
Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu. Alice a Mattia se také pohybují po vlastních osách, každý se svou vlastní tragédií. Jako dítě se Alice kvůli svému panovačnému otci stala obětí těžké lyžařské nehody a následně i anorexie. Při setkání s Mattiou poznává spřízněnou duši a Mattia prozrazuje Alici své strašné tajemství: v dětství nechal svou mentálně retardovanou sestru–dvojče samotnou, odešel na oslavu, a když se vrátil, sestra zmizela. Tyto dvě zásadní události navždy poznamenaly životy Alice i Mattea a jak tak dospívají, zdá se, že i jejich osudy se nezvratně proplétají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Tenhle film jsem poměrně dlouho chtěla vidět - nikde nebyl - a až dnes ho konečně dávali v televizi. No, to těšení bylo daleko lepší. Se skvělou knižní předlohou se to vůbec nedá srovnat (ale ono se to na zfilmování ani nehodilo). Obsah byl sice jakž takž zachován (až na zmizení sestry - to bylo vysvětleno naprosto nedostatečně; kdo nečetl knihu, nemohl se v tom orientovat). Ale ono i to zásadní prolínání časových rovin znamenalo pro snímek spíš medvědí službu. Nejvíc mě ale štvaly ty dlouhé nudné (patrně rádoby umělecké) pasáže, hlavně ke konci. To už jsem skoro lezla po zdi. A představitelku (y) Alice mohli vybrat taky trochu sympatičtější. Tři hvězdy s přimhouřenýma oběma očima. ()
Antidepresiva s sebou. ()
Jednoznačně filmový zážitek. " Ona pláče, tiše pláče, její dech je steskem zmáčen. Horká žárem, horká žárem noci, cítí srdce tlouci. Je sama a to je zlé, dívka, která spí jen tak." ()
Nápad se třemi časovými liniemi byl skvělý a minimálně sedmdesát minut mě bavilo rozkrývat mozaiku minulosti, ale pak se to totálně rozesralo, když přišla poslední půlhodina, která byla nejenom úplně zbytečná, ale zároveň i trapná a debilní. Škoda, protože to jinak mělo potenciál. 40% ()
Úplně nechápu to nízké hodnocení, pro mě osobně dost silný zážitek... ()
Všetci do jedného sme tu na zemi "prvočíslo. Nikto nemá páru, (snáď len ovca Dolly hihi), Záleží len na nás, ako s tým vynaložíme. Film trocha s poprehadzanými časovými rovinami a pohľadmi troška smutne poukazuje na príbehy dvoch mladých osamotených uzavretých (prvočísel) ľudí, poznačených rodinou a traumou z detstva. Príbeh o tom ako to riešili / neriešili a ako to napokon s dávkou akejsi prirodzenej empatie dopadlo. ()
Téměř nulový děj natažený do (skoro) dvouhodinové stopáže byl občas stejně bolestný jako osudy hlavních protagonistů. ()
Tenhle film je jako když se vám rozbije zrcadlo, vy se ho snažíte složit a neustále se vám některé dílky překrývají a jinde zase zůstává díra./ O knize jsem slyšela a vím určitě, že po shlédnutí filmu si ji budu chtít přečíst, minimálně proto, abych pochopila to, co mi zůstalo nesmyslným střídáním časových rovin utajeno, např. konec:-). Posuny v ději mi ve filmech obyčejně nevadí, ale tady se příliš nepovedly, chybí jim gradace a často i srozumitelnost. Určitá nesrozumitelnost je ostatně vlastní celému filmu, přesto v sobě má něco, co působí na city.... ()
My dva, vedle sebe, bez sebe. Mizející poutníci na cestě bez cíle, tak blízce semknuti se míjíme. Samotáři tělesnosti, nitro jako roztržené ticho zašumělo neprůbojně, příliš něžně. My zbloudilí ve svých životech dotýkáme se nedostižné naděje, uvrženi do podbízející se okolní netečnosti, apatie. Sami sobě jsme nevyřešenou hádankou, existencí plachého okouzlení, pocitového třepotání. Jsme jak sněhové vločky dopadající na zem tragédie. Nechat se unést tím zvláštním poutem přitažlivým, neprobádaným, tlukotem rozechvělým. Jsme o krok blíž či vzdáleni vzájemnému objetí? Je nám bráněno vyslovit se lásce naplno, oslovit ji. Jen tak vedle sebe dýcháme, přihlížíme, s ostychem nedostupní kroužíme. Jako by byl v dálce zmrazen ten hlas, který neslyší nás. Vždyť láska je ta křehká víla, která prostupuje mezi námi zahalena. Každým krokem, každým pohybem, každým očním kontaktem, nádechem i výdechem. Nechť duše, která jak smuteční stěna, prolomí se a polibkem odmění se. Já a ty, jedině s tebou, mlčet, niterně kráčet mihotající se samotou. ()
[KVIFF 2011] ()
Převeliká škoda (dle mého názoru) zcela zbytečně nataženého závěru! Do té doby to mělo švih a spád. ()
Film o hledání cestě jeden k duhému je adaptací italského bestselleru, jenž vyšel i u nás. Costanzo vyniká ve vizuálním vyprávění, budováním atmosféry, napětí a očekávání. Bohužel to není schopen vůbec prodat a veškeré pointy a dramatické okamžiky mu protečou mezi prsty a vezmou sebou i divácký dojem. Navíc i jeho vyprávění je chvílemi chaotické, chvílemi prvoplánovité a chvílemi polopatické, prostě jakoby se nemohl rozhodnout, jak a co točit. Občas se dokonce dosti intenzivně vykrádá ze slavných vzorů a ani to filmu příliš nepomáhá. Škoda, mohl vzniknout zajímavý snímek s potenciálem emocionálně oslovit diváky po celé Evropě... 40% ()
Bez znalosti knižní předlohy film nelze zcela pochopit. A to je špatně. ()
[75%] [46. MFFKV 2011] ()
Kniha se mi celkem líbila, ale v paměti nijak zásadně neutkvěla, takže srovnávat nebudu. Některé scény hodně silné, celkově to funguje více než dobře. ()
Je to na pomezí 3* až 4*. Zajímavé téma o dvou společenských outsidrech, což neznamená, že jsou neschopní. Film probíhá od dštství, vysvětluje traumata a pokračuje přes složité dospívání až po neméně složitou dospělost. Vcelku slušný psychologickospolečenský film. ()
Zdánlivě líbivý název filmu lákající diváka na potenciál ekvivalentní Dobrému Willu Huntigovi je podvrhem. Špatně slepený příběh o dvou nesmyslných lidech nedává smysl, je zbytečně těžké se v něm orientovat a tyto obtíže zcela jistě není možné svést na umělecký záměr autora. Závěrečná část snažící se vyobrazit šílenství jedné z postav se nepovedla a především není vysvětleno, proč se vlastně zešílelo. Slabé. ()
unbearably intense. P.S.: Nutnost číst předlohu. ()
Četla jsem knižní předlohu, ta mě nadchla. O filmovém ztvárnění to stejné říci nemohu, je dost roztříštěné a vynechává některé podstatné informace. Podle mě film vyznívá pro neznalé knihy chaoticky, ale přiznávám, že i tak na mě dost zapůsobil. ()
Takový krásný název, říkala jsem si. To musím vidět. Film ve mně nevzbudil žádné emoce, ale vzbudil ve mně zájem přečíst si knihu. A dobře jsem udělala. Působivý příběh o lidech, kteří k sobě patří, ale míjejí se a zůstávají osamělí. ()