Post Mortem

Film, který je zajímavý především tím, že tragické dějinné události nahlíží zespoda a prakticky nic nevysvětluje - pouze nás nechává očima hlavní postavy sledovat, co se děje. Metoda jinak rafinovaná na mě bohužel nezanechala žádné stopy, protože jsem se pro nedostatek historických souvislostí nedokázal ztotožnit s na první pohled zbytečně apatickým chováním hrdinů, nepříjemnou, provokativně okázalou odevzdaností... Ve chvíli, kdy by mi na jejich osudech mělo záležet, cítil jsem především slabě polstrovanou židli pod sebou. Chápu, že naprosto opačný efekt musí ale film mít na chilské občany, zejména ty, kteří mizení svých blízkých zažili na vlastní oči. Když si o kontextu filmu zpětně přečtete víc, bude i o to víc puůsobit jeho (takřka bezeslovná) výpověď. Pro průměrného středoevropana toho ale podle mě Post Mortem moc nenabízí... (16.07.2011)

Druhý celovečerní film Pabla Larraina o tom,jak to vypadá,když do cesty za láskou zasáhne státní převrat.Respektive,jak by to vypadat mělo.Protože výsledek je věru velmi žalostný.Je to jakási variace na téma "Láska za časů převratu",která je sice slušně napsaná,ale tak na půlhodinovou bakalářskou povídu,nikoliv na film v délce 98 minut.Proto je vše velmi pomalé,aby režisér vyplnil čas,takže polovinu filmu se nic neděje.Někde stojí kamera a jeden záběr trvá i několik minut,než se s ní zase hne.Ale hlavně se před ní vůbec nic neděje.Místy opravdu nuda k neukoukání.Herci nic zvláštního taky nepředvádějí a převrat proběhne téměř mimo plátno,takže divák z toho nemá opět nic.Nejlépe jsou udělané podivínské a samotářské postavy,ale to samo o sobě film nezachrání,stejně jako mrtvoly v márnici.Taky je na filmu vidět,jak žalostně málo prostředků na něj bylo.Celkově myslím,že režisér zkouší divákovu trpělivost a co vše divák vydrží.No,tohle vydržet se dá opravdu s vypětím všech sil.Já to vydržel a za několik nápadů a slušný námět smutečního dramatu dávám 35% a snažím se na to rychle zapomenout. (15.07.2011)

Události krvavého vojenského puče, který v září 1973 smetl vládu prezidenta Allendeho, patřily k důležitým mezníkům studené války. V mojí generaci byl puč v běžném povědomí, byť zkresleném optikou železné opony a bipolárního světa. Bojím se, že většina dnešních diváků se nebude v příběhu orientovat, zvlášť když jim to režisér Pablo Larraín ani v nejmenším neusnadňuje. Nevysvětluje, neanalyzuje, převrat zkrátka poznáváme subjektivně prostřednictvím podivínského úředníka na patologii, který mlčky a s kamenným pohledem ve tváři sleduje kupící se hromady mrtvol na podlaze, sténání raněných a vzrůstající strach v očích lidí. Jsme svědky ohledání těla prezidenta Aliendeho i prvních izolovaných činů odporu proti teroru. Velké dějiny se píší na ulicích a stadionech, tady se spíš uklízí to, co zbylo ze starého rozbitého světa. Mário je muž bez mimiky a citů kromě náklonnosti k tanečnici z místního divadla. Nemá rodinu ani přátele, minulost a vlastně ani smysluplnou budoucnost. Je jen nenápadným pozorovatelem událostí, které se vymkly i těm nejčernějším scénářům a představám. Celkový dojem: 75 %. (30.10.2013)

Ťažko povedať, či náš distribútor uviedol tento film do našich kín vďaka festivalovým oceneniam, ktoré Post Mortem utŕžil, alebo videl určitý komerčný potenciál v jeho morbidnosti. Film bude bližší obyvateľom Chile, ako našemu artovému divákovi, ktorý si na nejaký Pinochetovský prevrat z pred mnohých desaťročí možno ani nespomenie. Film o týchto udalostiach neinformuje, ráta aspoň s minimálnou informovanosťou diváka a keďže tu ide o duševný vývoj hlavnej postavy, stáva sa nadčasovým a o tom, kde a kedy sa tieto udalosti odohrali, nie sú až tak smerodatné pre jeho pochopenie. Skôr mi pripomínal vďaka interiérovým scénam, z ktorých sa skoro celý film skladá, ako nejaké dystopické sci-fi z neveselej alternatívnej reality. Hlavná postava pripomína vzhľadom charizmatických zloduchov zo starých hororov a režisér si určite pri nakrúcaní povzdychol, že viac by sa mu do role hodil Klaus Kinski. Pokiaľ hľadáte metafory, tak sa dá porozmýšlať nad akcentom jedla. 70%. (16.09.2013)

Děj z mého pohledu velmi podhodnoceného jihoamerického snímku Post Mortem je zasazený do roku 1973 do doby vojenského převratu v Chile, film tyto dějinné události prostřednictvím asistenta v márnici Mária sleduje, avšak nechává je bez komentáře. ~ Jedná se o mrazivě chladné drama, v kterém nic pozitivního nehledejte – jen všudypřítomnou mrtvolnou atmosféru s desítkami mrtvol v ulicích anebo ležících na chodbě či po schodech, apatické hlavní postavy a jejich odevzdanost. Brilantní závěrečná scéna vše uzavírá. (08.11.2011)