Nevěstinec

Brillantní, krásné a vypiplané.. na tenhle mikrosvět bych mohl koukat věčně.. Lehce postmoderní forma a přísná estetika tvoří atmosféru a prostor pro jemné rozplétání jednotlivých charakterů a jejich vzájemných vztahů.. Je to omamné, melancholické, dojemné, vtipné i napínavé.... Holt i luxusní nevěstky maj tvrdej chleba, ale to pouto (o kterém je tenhle film v prvé řadě) které k sobě holky šněruje je silnější než sex, prchavá láska, rodina nebo prachy..... Krása (14.04.2015)

Člověk na tyhle filmu musí mít náturu a já netvrdím, že ji nemám. Někdy mi tento styl vyprávění sedne a někdy nikoliv. V případě Nevěstince jsem byl některými stránkami příjemně překvapen (vizuálně film vypadá, že byl natočen před cca 30 lety), někdy "jen" překvapen (hudební doprovod, pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi tam seděl nebo ne) a jindy zklamán (trochu přestřelená délka a celková zmatečnost). Každopádně bych filmu dal někdy znovu šanci a o Bonella se začnu více zajímat. (07.08.2013)

Tak trochu osobnější a soukromější a intimnější Black Dahlia :) Ale divák by neměl čekat nějaké vyšetřování, pátrání nebo dokonce odhalování PROČ. L'Apollonide je zkrátka takovou sondou do každodenního života prostitutek v lepším bordelu kdesi v Paříži. Mně se tahle nedějovost líbila. Mělo to totiž svůj účel - film se tak zaměřil zejména na vztahy mezi dívkami a mamá a na to, jak ony samy vnímají svůj životní osud. Film nastiňuje jejich sny (vdát se, být bohaté), obavy (syfilis, podivní zákazníci a někdy dokonce úchylové) a jak jsem už napsala - hlavně všední problémy. Jaká má prostitutka být, co má dělat, co nedělat. Poslední scéna jako by byla poselstvím do přítomnosti: bordely a jejich osazenstvo se ani během sta let nezměnilo. Svými hrami s retrospektivou mě Bonello několikrát úplně dostal. (26.03.2012)

Neuvěřitelné. Tak hudební film tady dlouho nebyl. Hudební ve smyslu propracovanosti struktury - těla filmu. Záběrové repetice. Sofistikovaně rozvrhnuté náznaky a nedořečenosti, které se později s neochvěnou logikou rozvinou. Celý film jako by plynul ve zvláštním kruhu - spirále. Není divu, že Bonello byl pianista. Ten film by se zkrátka dal přepsat do partitury. A potom celé téma - sociální deteminovanost vetsus politika sexu. Nákládání s tělem jedině v rovině instrumentalizovaného vlastnictví. Nemožnost holek překonat třídní bariéru a dluhovou spirálu :-) Zvláštní, plastický pocit naprostého hnusu. Přítelkyně po shlédutí Nevěstince prohlásila, že nenávidí muže, čemuž jsem se vlastně ani nedivil :-) (28.06.2012)

Na Bonellův Nevěstinec jsem se velice těšil, možná až příliš, protože má očekávání nebyla tak docela naplněna. Na můj vkus byl film až příliš roztříštěn velice svévolnou, avšak nikoli nezajímavou střihovou skladbou a nezřetelným, roztěkaným příběhem. Jakoby režisér chtěl, aby se divák dověděl co nejvíce informací o každé jedné prostitutce a v důsledku toho těká mezi postavami a neví, na kterou se primárně zaměřit. Vizuálně je film opravdu povedený, ale ani zde nebylo mé chtivé já dostatečně ukojeno - dokázal bych si představit ještě o kus větší kameramanské orgie. Uměleckého zážitku se mi určitě dostalo, ale poněkud nekonzistentního a ne úplně plnohodnotného. Občas jsem se u té které scény ptal sám sebe - nasvíceno skvěle, barvy nádherné, výběr hudby výborný, ale proč mám pocit že to tak úplně nefunguje? V každém ohledu tomu prostě kousek něčeho chyběl. Na druhou stranu, například dvě nebo tři scény, kdy jsou čteny dopisy a zároveň je obraz rozdělen na několik částí nebo se odehrává variabilně nastříhaná scéna, jsou výtečné, sice poněkud náročné na vnímání, ale současně z nich plyne potěšení. Na podobné téma se mi vybavují dva filmy, Malleho Děvčátko, které se mi líbilo o trochu víc a letošní Sleeping Beauty, která byla naopak neporovnatelně méně kvalitní než Nevěstinec. (29.02.2012)