Transfer

"Sempre viva" - život věčný! Z lidského vědomí se stal pouhý signál snadno přenesitelný do těla jiného hostitele, ale za jakou cenu? Po kolika transferech by asi došlo k fatální ztrátě identity sama sebe? Ihned po tom prvním? A kolik by toho bylo schopné naše vědomí vydržet? Ale taková je cena za prodloužený život, za možnost stát se cestovatelem po cizích tělech a myšlenkových soustavách v neetickém světě budoucnosti, kde mít peníze = mít moc nad lidmi ze zemí třetího světa. PS: Pokud je Transfer televizním filmem, tak se máme pořád co učit. (29.08.2011)

Transfer je něco neodolatelně lákavého pro jednu manželskou dvojici na sklonku života a tak přijmou velmi atraktivní nabídku, ale netuší s jakými důsledky se budou muset pak vypořádat a smiřovat, dokonce i s citlivě vloženou rasovou odlišností, za to chválím Damira Lukacevice. Moment, kdy se na sebe poprvé Hermann podívá do zrcadla a vidí se jako černoch je vynikající. Ty rty, nos, obočí, vlasy........já to s ním úplně prožívala, to se opravdu moc povedlo. A už vůbec si nedovedu představit tak mladého člověka se vzpomínkami a zkušenostmi osmdesátiletého starce. Moc zajímavá podívaná i když chvílemi až moc sterilní, ale Transfer měl myšlenku, která je v dnešní době silně aktuální, když vezmu v potaz jen ty miliony utracené za obrovské množství plastických operací a jiných prostředků, které mají sloužit pro omlazení těla. (01.08.2016)

Na můj vkus dost těžkopádné a doslovné. Při výrocích typu "A co na to chudáci děti v Africe?" jsem měl co dělat, aby se mi nezačaly protáčet panenky. Vlastně všechny otázky, které by si měl divák ze sledování filmu sám vyvodit, jsou nám scénářem předhazované v podobě snadno zkonzumovatelných replik. Přitom námět to má dobrý a ta celková televiznost není zase tak rušivá. (29.08.2011)

Hermann a Anna, stárnoucí pár, využije nabídky výzkumného institutu, která dokáže jejich vědomí přenést do mladých těl a oni mohou společně žít další spoustu let. Má to jen jednu drobnou nevýhodu (kromě obří ceny), a tou je to, že původní majitelé těl na 4h denně získávají vlastní vědomí, a mohou si dělat co chtějí (i proto je v ceně i bodyguard, který hlídá, aby nedocházelo v těchto hodinách k nečekaným nepříjemnostem). Anna si ale k majitelce svého těla Sarah vytvoří zvláštní vztah, kterého využije mladý Apolain (majitel mužského těla) k osvobození od "stařeckého" vědomí... Mno, neviděl jsem moc německých filmů, které by mne nějakým způsobem oslovily (kromě válečných snad vůbec žádné), takže jsem byl tímto docela překvapen. Vcelku originální scénář, i zpracování, spousta otevřených otázek (jak by se člověk choval v jedné či druhé roli?), a docela příjemné herecké výkony (všech čtyřech - až na mladého Apolaina, ten působil hodně namachrovaně, ale to asi měl ve scénáři). Každopádně příjemné překvapení a Damira Lukacevice (dle jména typický Němec) si zapisuji, a jsem zvědav na další jeho tvorbu... (21.02.2014)

Delikátní film se sci-fi zápletkou o přenosu vědomí do nových těl. Starý bílý pár si nechá přenést vědomí do těl dvou sošných černých mladých lidí, kteří svá těla prodali za to, že jejich rodiny dostanou peníze. Premisa založená na tom, že přes den těla ovládají lidé, kteří si zaplatili a v noci na 4 hodiny mají těla původní identity. Muž a žena, kterým těla původně patří se při svých nočních setkáních do sebe zamilují. Oba páry čekají dítě a do toho hostitelé začnou plánovat, jak se osamostatnit. Rozvádění tématu identity, vztahu Evropy a zemí třetího světa stran vykořisťování a moci si za peníze koupit lidi. (17.12.2010)