Contre toi
In Your Hands
Režie:
Lola DoillonScénář:
Lola DoillonKamera:
Mathieu VadepiedHrají:
Kristin Scott Thomas, Pio Marmaï, Jean-Philippe Écoffey, Jean-Louis Tribes, Marie-Sohna Condé, Marie-Christine Orry, Vinciane Millereau, Sophie Fougère (více)Obsahy(2)
Mladý muž v šíleném amoku ze žalu unese prvotřídní chirurgyni, která na operačním stole nedokázala zachránit jeho mladou ženu. Během násilného věznění vzniká mezi únoscem a obětí ambivalentní a vášnivý vztah. Násilí a samota, tragické události jejich společné minulosti a zoufalá potřeba lásky i přežití je postaví tváří tvář k pravdivé podstatě jejich vlastních životů. Oba bezmocně čelí nekontrolovatelné přitažlivosti, která je navždy změní. (Film Europe)
(více)Recenze (15)
OK ještě nikdy se mi nestalo, že bych svým hodnocením uvrhnul film z "červené části" do "průměrné modré" ale nejspíš je to tím, že jsem byl teprve 17. hodnotící.. Jinak od filmu jsem měl hlubší očekávání a ta zesílila po zjištění, že hlavní roli hraje Kristin Scott Thomas, ale jen co film skončil, věděl jsem, že její přítomnost vytáhla spolu s jednou scénou podlahové dávačky :D toto dílo z marasmu zvaného ODPAD. Jinak je to nuda a zdlouhavá trýzeň :( s bídou 2.. ()
Hola Guys! =´) mám ráda, když film dostojí svému názvu."In Your Hands", kdy Kristin Scott Thomas maluje na zatím pokreslené stěny svého herectví umělecké dílo hodno Monetova génia, si podávají ruce a srdce dva lidé, kteří jsou nepřímo spojeni ztrátou, aby si je na konci vzájemně umyli, namazali olejem a poté odsekli...ještě dlouho jsem přemýšlela nad Anninou motivací v závěru filmu a myslím, že mi to došlo/nedošlo, a tím se mi film celý spojil. Ohromuje mě, jak tiše a pomalu promlouval a tak nahlas teď mlčí...co k tomu vlastně taky říct?, takže taky řvu do ticha, abyste nečekali, že se Vás to dotkne a odtáhne do sklepení, jen čekejte, že budete poslouchat a chtít pak vědět víc. "Je u mě doma, spí v mé posteli..." ()
Víc než tři body nemohu dát. Samotný děj postrádá smysl a hlavně realitu. Lze pochopit muže, kterému nezdařená operace vzala manželku, že vinu svádí na operátérku. To je realita dneška a bohužel riziko lékařského povolání, kdy do Evropy pronikla z Nového světa liberální snaha všechno hnát přes soud. Že mladík chtěl vytrestat domnělou vražedkyni, dobře, ale vždyť on vlastně celou dobu nevěděl, co chce. A když to nakonec dospělo tak, že se do své zajatkyně zamiloval, tak jsem si říkal, to už je hodně uhozené. A přesto jsem nechápal, proč lékařka nakonec svého "milence" udala. Nerozhodnost obou hrdinů filmu byla hrozivá. ()
Tohle šlo postavit jedině na hercích. Tradičně dokonale přirozená K.S.Thomas a Pio Marmaï jakožto zoufalý trouba s příjmením psychiatra, který je uznávanou světovou kapacitou přes trauma, PTSD a jeden syndrom vzniknuvší ve švédské bance, odvedou kus poctivé práce a vy můžete přehodnocovat, kdo je vlastně v čích rukou až do zvláštního finále s nejasnou motivací hlavní hrdinky. Měla to už od začátku připravené jako akt pomsty? Neuspokojil ji? Nebo jí snad vyžral ledničku? Cokoliv si přejete.. ()
Zdánlivě jednoduchý příběh o únosu gynekoložky Anny mužem Yannem zoufalém ze smrti své ženy během porodu císařským řezem s úmyslem se pomstít. Netrvá však dlouho a napjatý začátek plný strachu a ponižování, se náhle mění v tzv. Stockholmský syndrom, aby zase rázem vyšlo najevo, že se jen jedná o morální rozhodnutí. Trochu to vyvolává otázky nad koncepcí daných událostí a vůbec příběhu jako takového. Ten je velice zkratkovitý a zbytečně ve svém vývoji rychlý. Náhlý milostný vztah je sice věrohodný, ale zároveň působí velice ironicky. Velká část příběhu se odehrává v jednom malém prostoru místnosti, takže to spíše vypadá jako inscenace hry než celovečerní film. Příběh postrádá napětí a styl. Koncepce příběhu je sice zajímavá, ale skutečně jen na krátkou dobu a takže spíše vítězí klišé. Tohle mělo být scenáristicky daleko více zpracované a určitě připravené na delší stopáž. Rychlé tempo a zkratkovitost snímku spíše škodí. ()
Reklama