Hellou goseuteu

Buď si vybírám jen dobré filmy, nebo Jižní Korea produkuje opravdu velmi dobré filmy na vysoké úrovni. Říkal jsem si to už před nedávnem, že "hodná" Korea je na tom hodně dobře, co se týče výroby dobrých filmů. Musím říct, že i přes své maximální hodnocení mě v několika momentech děj moc nebavil, ale co se stalo na konci... přesně takovéhle zvraty, souvislosti a odkrytí děje miluju. Následující věty raději nečtěte, mohly by poodkrýt děj! Nesnažte se spekupovat dopředu, co jsou ti duchové zač, zda jejich připoutání k hlavní postavě nějak souvisí! Potom si tenhle film vůbec neužijete! (11.05.2013)

Hello Ghost je o chlapíkovi, jenž chce skončit se svým ubohým životem a po nepovedené sebevraždě začne vidět pár duchů. Od té doby s nimi žije každodenní život a skrze plnění jejich přání najde ženu svých snů. S Hello Ghost jsem se dlouho prodíral komediální stránkou, aby pak přišla těžce dramatická chvilka, která mě odrovná. Ten konec byl úžasný. Po Japonsku nenátlakové city, které byly sice jasné, ale nechaly diváka pracovat s jeho povahovými rysy. (29.10.2015)

Už od úvodních sebevražedných pokusů jsem se skvěle bavil a od úvodních titulků jsem se nejen skvěle bavil, ale taky byl trochu naměkko, abych nakonec po dvou hodinách pohodové zábavy s blaženým úsměvem na rtech slzel dojetím. Je neskutečné jak nenásilně dokázal Young-Tak Kim propojit odlehčenou rovinu komedie se smutným dramatem a umíráním, jak dokázal vybalancovat jednotlivé nespojité prvky tak, aby nerušily, a v závěru je všechny dokonale propojit, dát všemu smysl, dokonale překvapit pointou a ještě vás tím dohnat k dojatému pláči. (12.07.2011)

Bože, ti Korejci mají opravdu zvrácené představy o komedii. Ještě nikdy jsem u "komedie" takhle neřvala a nebilancovala svůj dosavadní mizerný život. Na prolínání několika žánrů do jednoho filmu už jsem si zvykla, ale tohle mě fakt dostalo. Autoři vás příjemně naladí na praštěnou oddychovku, aby z vás v zápětí vyždímali veškeré skryté zásoby emocí. Je to zvláštní, ale takovéto počínání jsem opravdu zažila jen u korejských filmů, říkám si, zda to nedělají kvůli úspoře peněžních prostředků za lístky do kina. Zaplatíte lístek, zasmějete se, zapláčete si, chvíli se bojíte a čekáte, jestli nepřiletí mimozemšťani. (22.05.2011)

Korejci jsou prostě mistři v recyklaci. U Hellou goseuteu vzali hlavní "vidím mrtvé lidi" premisu Šestého smyslu a udělali z toho rodinnou komedii. Docela zábavnou komedii. S troškou té nezbytné romantiky i dramatu, aby v závěru klasicky dorazil obří parní válec s názvem DOJÁK a kompletně vás převálcoval. Místy je to sranda (hrozně mě bavil prostorově výrazný kouřící duch), místy trošku nuda, občas jsem trošku tápal co se to vlastně děje, ale v závěru všechny kousky skládačky zapadly. Dvakrát se o mě pokoušel spánek. Prostě takové pohodové nenáročné koukání. (19.03.2015)