Geheimsache Ghettofilm
Shtikat Haarchion
A Film Unfinished
A Film Unfinished
A Film Unfinished
A Film Unfinished
Obsahy(1)
Po konci druhé světové války byly uvnitř nacistického sejfu v německých horách nalezeny čtyři cívky filmu s nápisem Ghetto. Šlo o záběry z každodenního života ve varšavském ghettu, často důmyslně inscenované, které měly posloužit nacistům jako protižidovská propaganda. Izraelská režisérka Yael Hersonski se rozhodla tyto záběry konfrontovat se skutečným obrazem života ve varšavském ghettu, kde se na ploše pouhých pěti čtverečních kilometrů snažilo koncem roku 1941 přežít téměř půl milionu polských Židů. S využitím deníkových záznamů i současných vzpomínek několika přeživších uvádí na pravou míru inscenované záběry, na nichž bohatí Židé spěchají kolem zubožených mrtvol svých soukmenovců do luxusní restaurace, kde si dopřávají šampaňské a nejvybranější lahůdky. Prostřednictvím rozhovoru s autorem záběrů, německým kameramanem Willym Wistem, pak zkoumá, jakým způsobem tehdy němečtí nacističtí filmaři manipulovali realitu. (Jeden svět)
(více)Videa (2)
Recenze (37)
Film poskytuje uvedení na pravou míru několikero filmových kotoučů se záběry inscenovaného "každodenního života" z ghetta, z místa kde se lidé odnaučili plakat a nevidět mrtvé. Příjemná je pestrost jazyků, tedy Czerniakówovy zápisky jsou čteny polsky, Wistovo svědectví zní v němčině a izraelští pamětníci mluví hebrejsky. To vše prokládá anglický komentář. Doprovodná hudba se pochopitelně nevyskytuje a originální ruchy taktéž, možná bych dal více prostoru barevnému filmu ... ()
Pokud hodnotím u filmu především emoce a to, co v člověku způsobil, na tento by mi pouhých 5 hvězdiček nikdy nestačilo. Tohle by měli vidět všichni, kdo hodnotili Pianistu, Schindlerův seznam, Jakuba lháře, Posledního motýla, Korczaka. Seděla jsem přikovaná k obrazovce, trochu se bála dalších záběrů a snad ještě víc, že už bude konec a nic dalšího neuvidím. Dokument, který by nepotřeboval komentář a přesto se mu komentáře dostalo. Záznamy z archivů, výpověď samotného kameramana a slova, hnutí tváře, slzy, zakrývání očí těch, co kdysi sami v ghettu žili. Žádné byť sebelepší filmové zpracování nikdy nenahradí zážitek z tohoto filmu. ()
Mám-li hodnotit kvalitu filmu, o což snažím vždy, musím konstatovat, že se jedná o průměr. Zbytečně dlouhá stopáž, dokument vyznívá tak, že jediným zločincem byl kameraman, který záběry natáčel, komentářů přeživších je neskonale málo (a přitom právě tyto pasáže dělají z filmu skutečný zážitek). Toto zpracování může být zajímavé pro historiky (především filmové). Velká škoda nevyužitého potenciálu. ()
Hodně drsný, působivý a hlavně autentický dokument, který vás nejen zasvětí do života varšavského ghetta, roku 1942. Velice na mě působil každý záběr, každá osoba, která, jak počítám, se ani konce války nedožila. Mrtví na ulicích, hromady exkrementů, špína, utrpení a zároveň snaha propagandy v tomhle všem vybudovat iluzi, jaký mají židé blahobyt. Po všech stránkách přínosné dílo, které nemůžu, než ohodnotit plným počtem hvězd. 90% ()
Ghettofilm - nic víc, ani označení "kde", ale to ostatně všichni víme i po již skoro osmdesátil letech. Proč se tento film natáčel, k čemu měl sloužit? - to byla nejfrekventovanější otázka. Film byl režírován, už to znamená, že k něčemu měl sloužit. Přitom každému je (a vždy bylo) nápadné maximální umělé vyostření sociálního problému (šampaňské verusu kosti potažené kůží); jako by Němci chtěli říct: "Podívejte se vždyť by se tu sežrali sami navzájem, odveze je tedy tam, kde sice nebudou mít víc místa, ale budou si navzájem rovni." Zobrazování stejně tak umělě naranžovaných židovských zvyků, obyčejů a rituálů (obřízka 2 kg dítěte...) vede zase ke známé praxi - podobně jak tomu bylo o mnoha asijských (sibiřských) národů: zaznamenat, zdokumetovat a zlikvidovat. ()
Galerie (12)
Photo © Against Gravity
Reklama