Rozchod Nadera a Simin

A já myslel, že jsou to všichni fundamentalisti, teroristi, šovinisti a další sti ! Omyl, jsou to lidé jako my, tam sice veškerá podobnost končí a Rozchod Nadera a Simin vám pouze jemně vysvětlí, že se liší od zbytku světa svou pevnou vírou v Boha a mají trochu jinak nastavené vztahy mezi mužem a ženou, ale nic hrozného zase, až na výjimky jsou všichni spokojení a i ti, co nejsou, tak mají přece možnost volby, mohou v klidu třeba odcestovat a tak....ach jo. No nic, být to odjinud, máme tu vcelku otřepané rodinné drama a nic víc. (16.07.2012)

Když tenhle film běžel v kinech, s ledovým klidem jsem ho ignoroval - dílem kvůli zemi jeho původu, dílem kvůli tomu, že před ním tehdy nešlo nikam utéct. Když se ovšem po více než 3,5 letech od české premiéry naskytla možnost tento vysoce oceňovaný snímek vidět, zvědavost nakonec zvítězila (člověku to přece jen nedá, když je konfrontován s tou udivující přehlídkou ocenění, které tento film získal) - abych jen seznal, že kdybych ho ignoroval i nadále, o nic bych nepřišel. Snad za to mohla kulturní bariéra, snad moje neochota vyjít filmu vstříc, ale za sebe nakonec nemám problém napsat, že mě ten film nebavil a emočně zcela minul - ze vší té zatvrzelosti, která ze všech postav tohoto filmu dostova chlístá ven, se mi dělalo vyloženě nevolno, protože jsem člověk velmi svolný ke kompromisům, a do situace, která je ve filmu prezentována, bych se nikdy nemohl dostat (díkybohu, chce se dodat, a díkybohu ještě jednou - za to, že tam nemusím žít). A tak, jak se film víc a blížil ke svému závěru, jsem si uvědomil, že toto je přesně ten typ filmu, kde jaksi matně tuším, že normální reakcí na to, co se v něm děje, by asi bylo říct, že je to neuvěřitelná síla, ale osobně jsem to vnímal spíše zastřeně a místo toho se soustředil na nepodstatné píčoviny typu jaktože v tom filmu všichni doprdele jezdí peugeotem 206, jak zde mezi komentujícími jako jediný přede mnou upozornil ve svém komentáři kolega Anderton. A mimochodem, osobně bych se dost zdráhal tento film nazývat "konverzačkou" - to je žánr, který mám až příliš spjatý s euroamerickou filmovou produkcí. Za mě prostě naprosté nepochopení a vyloženě nechuť tento film náležitě docenit, jak by si možná po zásluze (?) zasloužil. Další íránské fimy si už asi budoucnu nechám v pohodě ujít. (13.09.2015)

Málokedy vidieť film, riešiaci podstatné veci. Ozaj podstatné. Nie tie, čo sa za podstatné umelo vydávajú. Rozchod Nadera a Simin tak činí. Ukazuje veci obvykle nevidené. Napríklad, že dôvodom rozvratu manželstva nemusí byť nejaká bližšie neurčená šmirgľa v mysli, ale aj jednoduchá túžba jedného z páru odísť inam. A s ňou spojený ostrý nesúhlas toho druhého, pretože cíti povinnosť doopatrovať chorého rodiča. V našom pásme tomu slúžia koncentrákmi páchnúce sociálne domovy - kto by sa už len naťahoval s nejakým starým dementom v podobe otca či mamy? Inou vecou sú etické hranice pri privátnej starostlivosti o nevládnych ľudí druhého pohlavia. U nás toto nik nerieši. Aké hranice, etika? Veď my, neverci, môžeme všetko, aj sa s opatrovaným vychrápať - tak čo? Inou vážnou témou je skĺbenie starostlivosti o dieťa s prácou, do ktorej treba zavčasu a dlho dochádzať. Málo, veľmi málo ľudí si v tuná uvedomuje, že podvodné, nečestné manévre a klamstvá namierené voči iným ľuďom sa napokon vždy odrazia kdesi vo vlastnej rodine toho, čo konal neférovo. Potom len každý bedáka nad tragickými nehodami. Nik si za Boha nevie spomenúť, prečo je osud taký nespravodlivý. Pritom ide veľmi často len o odlesky kriváckeho jednania voči niekomu, prejaviace sa neskôr na deťoch, partnerkách, súrodencoch, rodičoch. Dokázal by bežný muž a žena z Európy koncom dňa odprisahať na Bibliu, alebo ak neverí v Boha, tak na svojich predkov a deti, že konal počas celého dňa riadne a spravodlivo? Je toho oveľa viac, prečo je Nader a Simin skvelý, prečo mám iránsku kinematografiu vo všeobecnosti veľmi rád. Lebo často rieši čisté otázky prostého žitia, neskalené výkalmi módy a toho čo letí v psychológii vzťahov. Bonusom je záver, neposkytujúci jasnú odpoveď na otázku, ktorého z rodičov si vyberie dcéra pre ďalšie spolužitie. Hoci aj tu platí múdremu napovedz, hlúpemu dopovedz. A režisér teraz len napovedal. (01.02.2015)

Musím povedať, že som z filmu skutočne veľmi nadšený. Už dávno som nevidel toľko budovania atmosféry, postáv a musím povedať, že aj veľa silných momentov, ktoré veľmi úprimne vyplývajú. A práve v strede toho stojí dcéra Nadera a Simini - "Termeh", ktorá je podľa mňa v tomto filme absolútne najsilnejším elementom. Je v nej obrovská dávka osobnosti a cítime každý problém, ktorým si prechádza. A funguje to vynikajúco. A musím povedať, že ostatné postavy sú rovnako výborné. Pretože všetko čím si prechádzajú je uveriteľné, silné, zaujímavé a človek až do konca nevie kam film bude smerovať a čo sa nakoniec dozvieme. Malým negatívom je, že je tu možno pár nedotiahnutých vecí a myslím si, že film nám nedá odpoveď na každú otázku, ale vie minimálne, ktoré odpovede sa potrebujeme dozvedieť a väčšinou to funguje. Len občas sa budete pýtať - "A čo tamto?" Ale to je skutočne len detail. Myslím si že v rámci budovania postáv a atmosféry film funguje na jednotku. A práve tam sú jeho najsilnejšie stránky. A ja som to sledoval so záujmom po celý čas. Hodnotenie: A (16.08.2016)

Rodinné drama dotýkající se obecných vztahových situací, ale lehce přesahující k ožehavějším otázkám náboženství a postavení ženy v islámském světě. Film dokáže být velmi nepříjemný, a to bez použití čehokoliv podbízivého nebo brutálního. Konverzací je tu dosaženo podobně vypjatých momentů jako svého času v Bergmanových Scénách z manželského života. Jednoduché, skvěle zahrané, zručně natočené. Srovnávat s českými filmy ani nemá cenu... (08.07.2011)