Karline manželstvá

Hodně to zestárlo, ale je to pro mě velké překvapení: směle to obstojí vedle Pásla koně, Džusového románu, a to nemluvím o Postav dom, zasaď strom. Je to živé, herci jsou neokoukaní. Není tu takřka žádná úlitba, jen ta práce v továrně. Brzy mě omrzela hudba, pan skladatel promine. Slovenské téma se točilo pořád dokola. Trochu víc skřípaly scény z uměleckého a městského prostředí, tam to šlo do takové nepatřičné hořkosti, kritičnosti, nevím si s tím rady. Mimo žánr; jinak bych řekl, že to bylo pravdivé. Vlastně trochu kino morálního neklidu. Moc pěkně jsou naopak zrežírované vrstevnaté scény z domácnosti: jeden přes druhého. To má tempo, švih i vtip. Připomíná to taky Hanákovo Já milujem, ty miluješ - civilní slovenský film z půlky normalizace, malý zázrak! (16.02.2024)

Film lze naprosto bez problémů rozdělit na část s Vladem a bez Vlada. Ta druhá jakoby patřila úplně do jiného filmu. Karlin vkus se mění, nicméně touha po obyčejném štěstí zůstává. Film o očekávání, naplnění, útěku a návratu. Ovšem, vše je zde sestaveno velmi podivně. Podivní herci jsou vedeni podivnou režií, jenž je hlavní brzdou jinak slibného námětu. Vondruška s Bydžovskou ve slovenském znění to dodělali. (30.07.2014)

Nadprůměrný snímek s jednoduchým půdorysem, který nakonec sklouzává k opěvování prostého života bez kapitalistických pozlátek, ale divák se tím nemusí nechat znechutit. Zajímavé jsou herecké výkony a to i v emocionálně vypjatých scénách. Za nejpůsobivějšího považují Vlada Müllera, který zde hraje postavu na hony vzdálenou jeho škatulce - obtloustlého holobradého chcípáčka s vysokým tlakem. (11.09.2007)

Rudolf Sloboda je mým nejčtenějším/nejposlouchanějším československým spisovatelem druhé poloviny dvacátého století (dávám mu přednost i před Hrabalem). Jeho "ženské" romány (především Uršula a Rubato), ale i "sociální" romány (Krev a další) jsou nejen dokladem jeho spisovatelského mistrovství, ale i jeho "vypsání se k smrti" (podobně jako třeba Virginia Woolfová). Přirozené je, že po knížkách přicházejí na řadu scénáře, a pak snad i dramata (film o něm dosud Slováci nenatočili - a neměli by váhat, i když v tom je Češi sotva předhoní). Karline manželstvá vznikly v poločasu (rozpadu) normalizace, nejsou však dobou podmíněná. Přestože se scénáři dá leccos vytknout (režii skoro nic), střetáváme se v něm s typicky slobodovským zostřeným vnímáním, zvláštní citlivostí k ženskému bytí, pečlivým vážením smyslu i slov a velice niterným, ale vše prostupujícím humorem (či jen nahořklou ironií, která mu byla světem?). Pozn.: Anderton *** píše: "Karlu mi bolo ľúto". Mě taky – a hned bych si ji vzal jako třetí manžel. (23.11.2016)

Človek si pozrie v telke nejaký normálny slovenský film, potom ide na csfd a väčšinou ho čaká nepríjemné prekvapenie v podobe nízkeho hodnotenia. Áno, jeden je dobrý, druhý je zlý, tretia je naivná, ale napriek tomu by som postavy nenazýval plochými. Sú skôr nešťastné a to ich približuje bežnému svetu. Kavčiak a Sloboda sa neboja prísť s veľkým prekvapením v tretine filmu (nečítať obsah) a posunúť film iným smerom. V konečnom dôsledku veľmi smutný film, ktorý ukazuje, ako to mohlo fungovať v niektorých klasických slovenských rodinách a čo všetko mohlo ostať pred očami susedov/známych atď. skryté. Karlu mi bolo ľúto, nemala sa o koho nikdy na dlhšiu dobu oprieť. Najhoršie je to samozrejme pri rodičoch, tam to cítite odmalička. (07.05.2014)