SuperClásico

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)

„Anno, rád bych s tebou mluvil.“ - „Za hodinu ale začíná zápas.“ - „Jakej zápas?“ - „Přece Superclásico! Už za hodinu.“ - „A je to utkání důležitý?“ Aneb když váš nezájem o manželčin milovaný fotbal vede až k rozvodu…Když přiletíte do Argentiny a vaším prvním setkáním je střet s rozčilenými fotbalovými fanoušky následované až příliš intimním setkáním s manželčiným milencem, nedá se to hodnotit jako slibný začátek. Jenže Christiana čeká ještě tvrdší střet s realitou. Pro něj hořký, pro diváka úsměvný, přece jen jde o oddechovou komedii s jednoduchým humorem, který tu a tam lehce pobaví, ale po většinu času nijak zvlášť neoslní. Zároveň snímek sází na velkou nadsázku, neb postavy se chovají dost iracionálně, a některé jejich zkraty spolu s motivacemi nedávají moc velký smysl (ani mixování dánštiny a španělštiny se příliš neřeší). I přes vzhledem k vývoji trochu nečekaný závěr jde o čistě průměrnou věc. „Christianovi začalo docházet, že ho okradli. Ale byli slušní a milí. Takže si to uvědomil, až když se vracel domů, a neměl na sobě vůbec nic.“ (25.04.2024)

Pět hvězd si většinou vyhrazuji pro filmy, které můžu zhlédnout klidně desetkrát znovu. SuperClásico vzhledem k jeho zemi původu už nejspíš nikdy neuvidím, nic to ale nemění na faktu, že mě jeho komediálně absurdní příběh o muži, který přiletěl z Dánska do Argentiny, aby se dal se svou ženou znovu dohromady, uchvátil. [Glasgow Film Festival 2012] (29.02.2012)

Zvláštny film. Temperamentný, o futbale a víne, o krásnych ženách a o túžbach a snoch. Minulosť, ako temný mrak nad týmto snímkom visí, Paprika Steen koná občas neuvážene, Kristián je viac menej jasný. Jeho syn bol prototyp neherca, ale aspoň bol vždy dobre oblečený. Dosť ukričané, ale aj zábavné. 2 z 5 (28.02.2014)

Príbeh, u ktorom bol scenáristom pán Život! Ja si osobne myslím, že s takým príbehom a problémami, ktoré prezentuje, sa Bohužiaľ často stretávame. Škoda, že réžia a účinkujúci neboli vo väčšej harmónii. PS. Scéna „Christian+vaňa+pokojská“ je parádna. Osobné hodnotenie: 68% (**) (04.12.2013)